Nastal čas okysličit reprezentaci. 7 alternativ pro další nominaci

Reprezentace má za sebou dvě kvalifikační utkání na Mistrovství světa 2022 v Kataru. Průměrné, místy až podprůměrné, výkony českého týmu mají více příčin. Patří k nim neideální forma hráčů z kostry týmu či velký počet absencí. Trenér Jaroslav Šilhavý má velmi konzervativní přístup a rád spoléhá na hráče, které zná. Na posledním srazu ovšem bilo do očí, že kádr by potřeboval oživit novými členy, jenž můžou vnést do týmu nový náboj.

Skvělým ukazatelem pro to je například Michal Sadílek, který konečně dostává více prostoru a náležitě důvěru splácí. Při nominaci na listopadový sraz reprezentace, tak rozhodně není lichou myšlenkou sáhnout po nějakém dalším “zelenáči”, jenž může přinést novou energii. Žongl přináší sedm alternativ, které stojí za uvážení pro listopadový sraz.

Stefan Simič

Po tomto jméně volal nejeden fotbalový fanoušek. Šestadvacetiletý stoper je oporou chorvatského Hajduku Split, v posledních 11 utkáních nechyběl jedinou minutu na hřišti a i díky němu má klub na dostřel první místo v lize.

Fotbalově ho vychovala Slavie, za áčko v ní ale nikdy nenastoupil. Zamířil do Itálie, kde si vyzkoušel i milánské AC. Simič měl na výběr z reprezentací až čtyř zemí: Bosny, Srbska, Chorvatska a České republiky. Zvolil českou možnost a prošel mládežnickými kategoriemi.

Konstruktivní, takticky výborně vybavený a důrazný stoper. Rozhodně neokoukaná tvář, která by mohla přinést reprezentační obraně svěží vítr.

Jan Lecjaks

A když už zmiňujeme neokoukané tváře, je nutné zmínit Jana Lecjakse. Český světoběžník má za sebou zkušenosti z Belgie, Švýcarska, Norska, Chorvatska a nyní působí v kyperské Omonii Nikósie.

Loni nastřádal v lize z pozice levého beka neuvěřitelných 12 asistencí, čímž se stal králem této statistiky. Formu si přenesl i do nové sezóny, ve které už si stihl připsat i dva gólové zářezy.

Při absenci o rok mladšího Jana Bořila může jít o rozhodně zajímavou náhradu, a vlastně i při jeho možné přítomnosti. Lecjaks by si větší pozornost za své výkony zasloužil.

Michal Sáček

Dříve tolik chválený střed pole se rozpadl. Vladimír Darida se s nároďákem rozloučil, Alex Král se již pár měsíců hledá a Tomáš Souček se nenachází v ideální formě, což při pozici kapitána ovlivňuje bohužel i celé mužstvo.

Kvalitu dokáže přinést Antonín Barák, ovšem má své výkyvy, a velkým oživením je energická motorová myš ztělesněna Michalem Sadílkem. Podobným nasazením oplývá i středopolař Sparty Michal Sáček.

Ten se v novém ročníku konečně přesunul z otrocké pozice pravého beka do centra dění, kam patří. Sáček je jedním z mála hráčů naší ligy, který má první myšlenku po převzetí míče dopředu. Nebojí se vzít situaci na sebe a jít s přihrávkou do risku. Navíc má, stejně jako Šilhavého oblíbenci, skvělý kondiční fond.

Jan Kliment

Že se aktuálně reprezentace bez Patrika Schicka neobejde, je s každým dalším zápasem jasné. Jakmile je kvůli absenci nahrazen, není to ono. Má velký podíl na tom, jestli je tým nebezpečný nebo ne.

Pokud chybí, sáhne trenér Šilhavý po Stanislavu Teclovi, Michaelu Krmenčíkovi, Tomáši Pekhartovi nebo nově Janu Kuchtovi, jenž jsou ovšem všichni typologicky úplně jiní hráči než Schick. To znamená i přizpůsobení celé hry týmu něčemu jinému.

Kdo ale je typově podobný Schickovi je Jan Kliment. Ve Slovácku se mu podařilo restartovat kariéru, díky čemuž si jej vyžádala polská Wisla. Kliment je velmi dynamický útočník, přímočarý a výborný do kombinace. A stejně jako forvard Leverkusenu je skvěle technicky vybavený. Za zkoušku by tato varianta mohla stát.

Jaroslav Zelený

Přestup ze Slavie zpečetil posun Jaroslava Zeleného. V Jablonci je modlou, naprosto zásadním prvkem týmu trenéra Petra Rady. Nebýt něj, chyběla by týmu organizace, jistota vzadu a výstavba hry.

Zkušený Zelený se vyprofiloval za poslední rok a půl na jednoho z nejlepších stoperů, jenž česká liga nabízí. Je trochu až záhadou, proč přednost například před Zeleným dostal Jakub Brabec. Plzeňský stoper se bez formy přesunul do Arisu Soluň, jenž se aktuálně nachází v krizi. Konstruktivní střední obránce Jablonce by povolání dostat měl.

Václav Pilař

Minimálně diskuzi o možnosti nominace by si zasloužil týmový kolega Zeleného, Václav Pilař. Bývalý reprezentant se v jabloneckém klubu nakopl k výrazným výkonům. Právě on má velký podíl na tom, že se Jablonec dokázal probojovat až do základních skupin Evropské konferenční ligy.

Rychlonohý štírek by mohl být alternativou pro křídelní prostory, kde trenér Šilhavý nemá v tuto chvíli moc možností. Dlouhodobě zraněný je Václav Černý, nedávno vypadl i Jakub Jankto a reálně tak zbývá Jakub Pešek, Adam Hložek, Jaromír Zmrhal či Matěj Vydra, jenž je z Burnley zvyklý spíše na pozici útočníka.

Pilař vyjádřil touhu se ještě do reprezentace vrátit a jeho forma tomu určitě odpovídá.

Filip Panák

Posledním na našem seznamu je fénix, jenž povstal z popela. Panák nebyl daleko od toho, aby ukončil profesionální kariéru. Nevzdal to, bojoval a vrátil se sestavy Sparty.

V tvrdé konkurenci prokázal, jak obrovskou kvalitu může týmu přinést. Panák oplývá neuvěřitelným přehledem, organizací hry a hlavně výtečnou rozehrávkou. Právě to je v posledních zápasech největší kámen úrazu současného reprezentačního týmu.

Výstavba hry vázne a tak konstruktivní stoper, jakým sparťanský fotbalista je, to může změnit. Jestli by si zasloužil přednost on nebo Jaroslav Zelený je na pováženou. Nominace do českého národního týmu by ale nádherně dokreslila Panákův příběh. Nemluvě o tom, že svými výkony si o ni dost hlasitě říká.

Související články:

• Stopeři v reprezentační formě ani mezi náhradníky. Neprávem opomíjení Zelený s Panákem
• Reprezentace přišla o své lídry na pozici krajních beků. Jaké jsou alternativy nyní i do budoucna?
• Patrik Schick dělá fanouškům Leverkusenu radost. Má zaděláno na životní sezonu
• „Dar z nebes“ Sadílek táhne Twente vzhůru. Dostane šanci v reprezentaci?
• Zuřivý Sparťan: Vše se zdálo být jasné a pak nám do toho hodil vidle Wales!
• NOVÉ ČÍSLO MAGAZÍNU – Za oponou