Bude znamenat tragický týden Slavie konec sešívané nadvlády?
Pražská Slavia by jistě na minulý týden nejraději zapomněla. Padlo mnoho milníků a aura neotřesitelného hegemona posledních let začíná mít povážlivé trhliny.
Naposledy prohráli sešívaní dva soutěžní zápasy po sobě v dubnu 2019, kdy nejprve padli 4:3 v odvetě čtvrtfinále Evropské ligy s Chelsea a následně ve Zlíně s místním Fastavem 1:0. Prodloužena nebude historicky nejdelší série ligových zápasů bez prohry, která se zastavila na čísle 54. Nejvíc asi v Edenu pálí prohra v derby se Spartou, se kterou naposledy slávisti prohráli v roce 2016. Dalo se porážkám v Rotterdamu a na Letné předejít?
Stopeři
Je to už jako mantra. Slavii žalostně chybí zdraví stopeři. Po zápase na Letné mají sešívaní zdravého jediného stopera, kterým je Aiham Ousou. Ten nemůže po vyloučení v derby nastoupit v příštím ligovém zápase. Problém ve středu obrany řeší sešívaní od konce minulé sezony, a jak se zdá, nepočínají si příliš úspěšně.
Vlivem zranění a trestů měla každá stoperská dvojice, kterou postavil Jindřich Trpišovský, jepičí život. Situace došla tak daleko, že se z Polska před podpisem nového angažmá vracel Laco Takács, který neodehrál ani dva celé zápasy a také se zranil. Smůla si na stoperech vybírá krutou daň a v Edenu se v tuto chvíli jistě modlí za návrat a pevné zdraví Ondřeje Kúdely, který je na postu stopera aktuálně největší jistotou. Problém ale nastal mnohem dříve.
Jindy šikovný management, který se nebál do posil investovat, šel do začátku sezony s vědomím, že o Ligu mistrů bude bojovat stoperská dvojice Kačaraba, Zima, což ruku na srdce, nebyla na konci loňského ročníku nejjistější dvojice.
Oba totiž vedle sebe potřebovali Kúdelu. Kačaraba totiž nebyl sžitý s Trpišovského stylem a Zima byl bez zkušeného velitele obrany poloviční. Příliš snadno se v létě v Edenu loučili s Jaroslavem Zeleným, Jakubem Jugasem a Ondřejem Karafiátem. Upřímně stavět celou obranu na 34letém Kúdelovi je při vší úctě k jeho schopnostem hazard. Navíc po neúspěchu v kvalifikaci o účast ve skupinové fázi Ligy mistrů zmizel spěšně do Serie A i David Zima.
Všechny tyto kotrmelce ve středu obrany vyústili v nutnost stahovat Tomáše Holeše do středu obrany, což má jak se ukazuje zcela fatální vliv na fungování středu záložní řady a rozehrávku sešívaných.
Rotace sestavy
Zranění, karetní tresty nebo snaha rozložit síly zapříčinily značnou obměnu základní jedenáctky v jednotlivých zápasech. Jistě, Slavia má co se kvality týče asi nejširší kádr v lize, nicméně se z její hry vytrácí automatismy.
Důsledkem jsou zbytečné ztráty při rozehrávce, ze kterých soupeři vyráží do rychlých kontrů, v lepším případě návrat rozehrávky zpět mezi stopery.
Chybí plán B
Taktické schéma, které vyznává tým Jindřicha Trpišovského, dlouhou dobu slavilo úspěch, ale již dříve to dřelo. Je to v podstatě dokola se opakující způsob výstavby postupného útoku, ve kterém se v průběhu jednotlivých zápasů mění v podstatě jen intenzita, nasazení a individuální kvality jednotlivých hráčů.
Jasně, Bohemku stačí přimáčknout a schopnosti borců jako Kuchta, Schranz, Krmenčík nebo Stanciu z toho dokáží vytěžit maximum a zvrátit nepříznivý průbeh utkání. Jenže co stačí na ligový průměr, už nemusí vždy stačit na lepší týmy.
V Rotterdamu čekal slávisty výborně nachystaný tým. Vysoký pressing a ostrá křídla nedávala Slavii mnoho prostoru pro její typickou hru. Tristní výkon v prvním poločase byl dvakrát potrestán a Feyenoord mohl branek dát i více nebýt Mandouse.
Skálopevné lpění na taktickém schématu, nemusí být vždy k užitku a chtělo by to hledat i jiný způsob hry, který aktuální soupiska umožňuje.
Sebevědomí
Může se tisíckrát opakovat, že vypadnutí z Ligy mistrů a následně z Evropské ligy hodil tým za hlavu, ale pravda to úplně není. Navíc na sebevědomí nepřidají ani měnící se spoluhráči a zejména pak stopeři.
Na slávistech je v soubojích s vyrovnaným či lepším soupeřem vidět určitá nervozita. V situacích, které by proti slabšímu soupeři řešili více odvážně s přijetím rizika, hrají proti silnějším soupeřům více na jistotu. Tím pádem chybí moment překvapení, který je proti kvalitním obranám nezbytný.
Resume
Základní otázka byla, zda se výkonnostnímu propadu v minulém týdnu dalo předejít. Minimálně zmírnit rizika možné bylo, například ponecháním Zeleného v Edenu, nebo přivedením zkušeného stopera, i kdyby na jednu sezonu.
V létě byl zdarma dostupný Marek Suchý, zkušený střední obránce, ale zamířil do Mladé Boleslavi. Nemyslím si, že by to pro Slavii byl spasitel, navíc typologicky úplně nezapadá do Trpišovského stylu. Přesto by tento přestup dával smysl. Suchý by mohl být alternativou na pozici stopera a přidat klid a rozvahu v kritických momentech. Nezabral by další místo na již tak úzké soupisce pro evropské poháry, protože je odchovancem sešívaných. Pořizovací náklady nula, pouze mzda, a pokud si ji může dovolit Boleslav, Slavia by na tom jistě nevykrvácela. Již zmíněné zkušenosti, které by v krizových momentech kompenzovaly typologickou nevhodnost. V letošním roce nemá žádný jiný hráč v lize více vyhraných obranných soubojů (84) než Marek Suchý, ani jich žádný hráč více nepodstoupil (133), a to má pouze dvě žluté karty.
Nyní však bude pro Slavii více než kdy jindy důležité udržet hráče zdravé. Stabilizovat jádro týmu a nabrat sebevědomí. To se zdá být velmi složitý úkol s ohledem na nová zranění Bořila, Masopusta a Ševčíka.