Zuřivý Sparťan: Česko versus Kamara díl 1856, 1857, 1858…
UEFA uzavřela vyšetřování údajného rasistického chování dětských (!) diváků při utkání EL Sparty proti Glasgow Rangers. Verdikt? Nevinen (nevini, nevina)! Soudě však podle rozezlenosti právního zástupce hráče skotského týmu Glena Kamary, všeho dočasu a toho bohdá nebude, aby Aamer Anwar (onen udatný právník) z boje utíkal. Tedy sáhodlouhá telenovela Kamara versus Kúdela, Sparta, Česko, bude pokračovat dál.
Kamara a jeho právník se cítili natolik dotčeni fanděním dětského osazenstva v hledišti letenského stadiónu, že si okamžitě hned po zápase Rangers se Spartou stěžovali u orgánů UEFA na údajné rasistické chování dětiček, které mělo spočívat v tom, že hráče tmavé barvy pleti vybučeli a i jinými verbálními prostředky dávaly nezbedné ratolesti jasně najevo, že Glen Kamara je jim nesympatický a nevítaný týpek.
Červenou kartu pro něj pak braly jako bonbónek navrch a součást odvetné karmy. Paradoxem z ranku typu „to nevymyslíš“, se školáci dostali do hlediště vlastně jen díky nařízení UEFA, které Spartě vyautovalo diváky z ochozů za nevhodné (nepatřičné a úplně blbé) chování části fanoušků vůči jiným „Glenům Kamarům“ v dresu AS Monaka.
To, že UEFA v případě hráče Rangers dala za „pravdu“ Spartě však pro další vývoj kauzy Glen Kamara (Aamer Anwar) versus Česko znamená věru málo. Boj bude pokračovat se vší vehemencí dál a běda českému týmu, který by se v evropských soutěžích utkal s týmem ze Skotska. O zábavu má postaráno již předem. Mezitím si svůj part v této truchlohře stačil střihnout i český ministr zahraničí Kulhánek, který si na kobereček pozval skotského velvyslance, aby ho tak nějak po politické a diplomatické rovině zdvořile požádal, jestli by se ve Skotsku nemohlo přestat kydat rasistické bahno na naše roztomilé děti. Přesně ve smyslu rčení, my si ty fracky umíme vychovat sami.
Co začal všemi hýčkaný, litovaný, zastávaný a opěvovaný super obránce Kúdela, tedy že sprostě a rasisticky urazil protihráče (důkazy pro to nemám, ale nejsem včerejší a fotbal jsem také hrál), přičemž se následně přiznal jen k té části „sprostě“, se jako bumerang vrací všem českým „rasistům“, kteří si z toho nic nedělají, ale i „nerastistům“, kterým není jedno, že je hází do jednoho pytle s bezmozky ze stadiónů, kteří nevynechají žádnou příležitost si pěkně po rasisticku něco nekorektního zařvat.
Stín Kúdelova extempore se čím dál tím více rozprostírá nad českou malinko zatuchlou kotlinkou a smete z cesty každý racionální protiargument. Češi jsou rasisti! Jejich děti jsou rasisti! Jejich ženy, rodiče! A vlastně už i praotec Čech byl minimálně rasově nekorektní! Díky slávistickému obránci jsme teď nuceni nechat se na „Západě“ urážet od kdejakého anglického rowdie, který si slastně a nekorektně zabučí při hymně soupeře anglické reprezentace.
A dokonce si nechat líbit od kdejakého vládního poradce používání příměrů o dětech a zkaženém ovoci. Díky super obránče! Možná tě někdo z branže turistického ruchu zažaluje pro maření investic, protože prý už i v cestovních bedekrech na západě se objevují varování před návštěvou Česka. Hic sunt rasisté!
Už jsem kdysi psal o tom, že se Kúdela svými neovládnutými emocemi rozhodně netrefil do doby a nadělal sobě i českému fotbalu (a pokud bych chtěl být hodně patetický i českému národu) hodně nepříjemností. Ano, stále si myslím, že slávistický obránce není apriori rasista. Stejně jako většina Čechů. Dokonce si myslím, že i bezmozková stádečka za brankami na stadiónech mají v sobě jistý druh tolerance. Viz třeba zbožťování Bonyho Wilfrieda, či radost nad čtveráckými kousky páně Kangy.
Ovšem doba se vymkla z kloubů a boj proti rasismu nabral dost sebezničující tendenci. Laicky řečeno, ovládla ho ideologie a podstata se upozadila. Ke škodě všech. Díky této tendenci se z emotivní šarvátky dvou fotbalistů, ve které se ani jeden nezachoval jako chlap, stal případ s velkým pé. Vůbec tím nechci srandovat nad rasistickým chováním. Ne! Ale jenom proto, že mám stejnou barvu kůže jako Kúdela se upálit nenechám.
Sparta sama se z „nějakého“ Kamary a jeho aktivistického právníka na rozdíl od Slávie nijak nehroutila. Za prvé, má momentálně dost zdravých obránců a za druhé, na stadiónu, zaplať pánbůh, byly jenom ty děti. Je to tedy pro letenský klub bez dalších následků a právník finského hráče musí hledat další oběti, kterým nakope ten jejich „rasistický“ zadek.
V neděli proti Pardubicím tedy Sparta byla v jiném, minimálně zdravotním rozpoložení, než jejich rival z Edenu a mazala si soupeře, který hrál doma a nebyl doma (přeber si jak chceš) na chleba. Přinejmenším v prvním poločase. V těch oslavných projevech jasného vítězství mi však trošičku falešně drnkají dvě branky v letenské síti od protivníka, který zřejmě nemá (nebude) mít v lize příští rok co pohledávat. I když spíše z pohledu ligového stadiónu, který jaksi i ve druhé prvoligové sezóně Pardubice nevlastní a hrají v azylu. Ovšem, když už máme ten institut výjimek, tak proč ho nevyužít, že?
Ale ani to neospravedlňuje obranu letenských, která si v některých chvílích počínala velmi bohorovně. Snad to tedy bylo bohorovenství a ne neumětelství. Či naopak umětelství hráčů Pardubic. To by mě jako trenéra Sparty děsilo mnohem více než radost ze čtyř branek a probuzení Minčeva. I když to se také počítá.
Zejména ten Minčev. Konečně a halelůja! Tomík Rosík si jistě oddechl. Konečně se může mluvit o jeho neuvěřitelné prozřetelnosti, která v průběhu Minčevových „hluchých“ měsíců na Letné stále věřila v jeho talent. A pokud ho Sparta nezkusí postavit třeba na levého beka, budeme mít jasného hroťáka číslo jedna.
A takhle to vidím já. Mějte se fanfárově a fanděte! Ovšem zůstávejte lidmi.