„Zvezda je náš život, ostatní záležitosti jsou jen maličkosti.“
V nejnovějším magazínu Žongl vám přinášíme povídání o největších nebo nejtvrdších kotlech, protože naše téma je 12.hráč. Jedním z nich jsou i BBB ze Záhřebu. A zde je povídání o jejich rivalech ještě z dob Jugoslávské federace. Hooligans Crvene Zvezdy se opravdu bojí celá Evropa. A níže se dočtete, že oprávněně.
Mnoho klubů po celém světě má opravdu tvrdé fanouškovské jádro.. Další kluby pak mají super tvrdé a agresivní hooligans. No a pak jsou tu Delije z Bělehradu. Ano, berme to s nadsázkou,ale… Způsob fandění, choreografie a hlavně opravdový fyzický boj na tribunách a v ulicích měst se dá regulérně označit za těžký fanatismus. Delije ztělesňují černou můru pro pořádkové služby ve většině měst, kam se příznivci Crvene Zvezdy vydají podporovat své milované hráče a tým. Ale pozor, nejedná se pouze o fotbalové příznivce, jejich sympatie se totiž obrací i na další sporty pod záštitou CZ, především na basketbal. Na konci devadesátých let jsou dokonce Delije za věrnost odměněni vedením CZ tím, že nápis „Delije“ je zvěčněn na severní straně stadionu.
Crvenu Zvezdu Bělehrad desítky let podporovaly různé skupiny, v osmdesátých letech se ke dvěma největším skupinám Red Devils a Ultras přidalo uskupení Zulu Warriors. A spojením těchto tří a dalších menších vznikají v roce 1989 slavní Delije. V překladu se to dá zhruba přeložit jako „stateční“. Toto organizované uskupení fanoušků ze severní tribuny stadionu přezdívaného Marakana je nacionalisticky orientováno. Proto v ochozech vlaje tolik srbských vlajek. A ve své historii má mnoho stinných okamžiků. Uskupení Delije bylo a je tak mocné, že, jak je na Balkánu zvykem, překročilo hranici sportu, a začalo dokonce ovlivňovat historii. V roce 1989 a v roce následujícím se začínají v tehdejší Jugoslávii dostávat ve federativních republikách do popředí nacionalisticky založené politické strany. A chtě nechtě se tato politická situace dostává i do nálad fanoušků, kteří začínají na stadionech během jugoslávské ligy skandovat nacionalisticky laděná hesla a chorály. Bylo jasné, že tyto názory jsou jako doutnák, který v té době jen a jen čekal na zapálení. A pomyslná jiskra byla zažehnuta během zápasu domácího Dinama Záhřeb a hostující CZ Bělehrad. Výjezd Delije čítal tři tisíce srbských příznivců. Ti se už před zápasem střetávali v ulicích s tvrdým jádrem Dinama, které je doteď tvořeno hlavně uskupením Bad Blue Boys (BBB). Došlo k mnoha konfliktům, na každé straně bylo několik pobodaných. A na stadionu se to během zápasu konaného 13.5.1990 zvrhlo v pravé krveprolití. Během obrovské potyčky mezi Delije, BBB a policií nakonec došlo k celkem 193 zraněním. Ale to jsou pouze oficiální čísla. Vzhledem k mohutnosti střetu je s podivem, že nikdo nebyl zabit. Utkání nebylo samozřejmě nikdy dohráno. I když k tomuto střetu došlo zhruba půlrok před vypuknutím Chorvatské války za nezávislost, měl být tento fotbalový zápas pomyslným spouštěčem věcí následujících. Celá bitka mezi chorvatskými Bad Blue Boys a srbskými Delije byl údajně dopředu naplánována politickými klikami z obou stran barikády. Vůdcem Delije byl v té době Željko Ražnatović, kterého všichni znali pod přezdívkou Arkan. Tento už v té době několikrát trestaný muž byl poté ve válečném boji proti Chorvatům velitelem Srbské dobrovolnické gardy. Ta byla přezdívána Arkanovy tygři a byla tvořena velkým množstvím fotbalových hooligans, které sám Arkan jako vůdce Delije naverboval. Tato garda způsobila několik masakrů, například v boji o Vukovar. Právě dálniční cedule s nápisem “ 20 km do Vukovaru“, „10 km do Vukovaru“ a „Vítejte ve Vukovaru“ se poté coby válečné trofeje objevily přímo na tribuně Delije. Sám Ražnatović byl v pozdějších letech obviněn z válečných zločinů, a v roce 2000 na něj byl dokonce spáchán atentát, kterému podlehl.
Právě příslušnost k polovojenským jednotkám a hrůzné zážitky z několik let trvajících a na sebe navazujících válečných konfliktů v oblasti bývalé Jugoslávie je odpovědí na to, proč jsou Delije tak tvrdí a nekompromisní. Když jste součástí válečné vřavy a na vlastní oči smrt buď vidíte, nebo ji sami dokonce způsobíte, je pro vás bitka na fotbalovém stadionu to menší zlo, které v životě zažijete. Pro nás, středoevropany, je to situace v posledních desetiletích věc nevídaná, pro Srby přesně naopak. Ještě před dvaceti lety NATO bombardovalo Bělehrad kvůli válce v Kosovu, a spousta hooligans z Delije to má stále v čerstvé paměti.
Konfliktů způsobili za ty roky své existence Delije tolik, že je zbytečné je zde rozvádět dál. Ostatně na jejich několik návštěv Česká republika vzpomíná doteď. Ta z roku 2009 při dvojzápase s pražskou Slavií stála zato. Minimálně obsluha dvou čerpacích stanic, které svojí návštěvou chuligáni Red Star poctili, to má určitě v živé paměti. Obě benzínky vykradené, poničené a posprejované. A v Praze bylo při potyčkách zatčeno rovnou na stopadesát hooligans CZ, kteří se solidně vyřádili v centru našeho hlavního města. Poničené výlohy restaurací a tak dále. A reakce bělehradského velkoklubu? Prý provokace české policie. Kdyby nechala hools CZ napokoji, tak by se nic z toho nestalo. A to že den předtím kradli na benzínkách? Prý je měla česká policie víc hlídat. No, úsměvné…
Každopádně jedno je jisté – Delije během zápasů dokáží vytvářet naprosto elektrizující atmosféru. Hlavně derby s nenáviděným Partizanem se dá označit jako to s nejbouřlivější kulisou v Evropě. Družbu mají s ultras Olympiakosu Pireus, a to také rozhodně nejsou žádní svatouškové. Třetím do party je fanouškovská obec Spartaku Moskva (uskupení Fratria). V poslední době opět eskalují vztahy mezi Srby (Delije) a Chorvaty (hlavně s Torcidou Split). A můžeme jen doufat, že tentokrát z toho žádná další válka už nevznikne.