Reklama
Loading...
Reklama

Jako když mávneš kouzelným proutkem, nebo otočíš kouzelným prstenem. Po chvále, které se Spartě dostalo po otočce v Boleslavi, přišly zápasy s Bohemians a Jabloncem, které ukázaly, že není všechno zlato, co se třpytí. Sparta až nápadně začala připomínat tým z Vrbovy éry: tedy bez chuti a bez zápachu, občas dobrý, občas špatný. Stejné problémy, stejné vrtochy, stejné řeči. A fanoušek konečně natěšený na titul opakuje stejné choreo: bojujte za Spartu!

I nechal jsem se unést heroickou otočkou v Mladé Boleslavi. Sparta bojovala, Sparta dominovala, Sparta měla šťávu, styl i modernost. Měla trenéra, který zápas řídí a reaguje, měla borce, kteří mají kvalitu. Vše na cestě nejlepší, zalito sluncem a Stavanger byl jen nutná daň perestrojce, pardon, přestavbě týmu. Spousta z nás věřila na „plzeňskou cestu“, tedy bez pohárů za titulem. Ale Sparta není Plzeň, Šádek není Rosický a Priske není Bílek. Takže všechno jinak.

Už dříve jsem psal, že Sparta šla do sezóny hodně moc natěšená. Konečně posily, atraktivní trenér, co už něco ukázal a zdánlivá změna v myšlení v letenských kancelářích, nabízela těšínská jablíčka fanouškům, že snad, už, konečně tohle bude sparťanská sezóna a start nové etapy. A psal jsem také, že nesdílím nadšení asistenta trenéra Priskeho, že příprava byla famózní, vše v oukleji a teď už jen ty trofeje. Výsledky proti byť jen malinko silnějším týmům než je třeba Opava, k takovým závěrům vůbec nesváděly.

Jenže svedly. I mě. A tak jsme všichni koukali jako čerstvě vyoraní hlodavci, když se Stavanger, evropsky podprůměrný tým, přehoupl přes obrozenou Spartu do dalšího předkola EKL. Rozuměj, předkola! Nešlo o žádné play off, o žádný mač v základní skupině. Sparta zkrátka nebyla vyladěná tak, jak se nám snažili na Letné prezentovat. Minimálně asistent trenéra.

Ale stane se. Tedy stalo se. Sice by se nemělo, ale co. I Plzeň byla bez pohárů a udělala titul. Možná i takhle uvažoval Tomáš Rosický, toho času sportovní ředitel na Letné. Možná i on se bezděky chtěl inspirovat v plzeňské pohádkové cestě, která má dokonce pokračování v podobě trháku “plzeňský zázrak 2”, tedy účasti v základní skupině LM.

Inu dobrá. Fanoušek nějak překousl Stavanger. I facku od Liberce. Vždyť přece Liberec hraje letos skvěle. Jistě bude patřit k adeptům na čtvrté místo. Trpělivost sparťanského fanouška i návštěvy na Letné se zdály být nekonečně optimistické. Je potřeba tomu dát čas. Je potřeba se zabejčit a nepoddat se okamžitě zapšklé náladě volající po “bojujte za Spartu”, případně “někdo ven” (za někdo lze dosadit kohokoliv).

Nálada se tedy spravila a Vikingové i Liberec byli zapomenuti, když se v následujících zápasech s Budějkami, Olomoucí a Boleslaví bodovalo naplno. A dokonce, a to bych si dovolil vypíchnout, se v těchto zápasech začal ukazovat a drát se na povrch herní styl. Sparťanský herní styl mám na mysli. Tedy ten, který je na hřišti také viděn a není jen plkán do médií. Náhle měl sparťanský fanoušek čirou radost z nasazení, pohybu a oné dominance. A to prosím stále lépe a lépe, zápas od zápasu!

Jenže tím se zřejmě studnice letenských dovedností vyčerpala. Snad jen prozatím. Výkony týmu mají mometálně hodně sešupnou tendenci. Chybí kreativita ve středu pole, centry ze stran končí na prvním obránci, obrana po odchodu Hancka ještě hledá stoprocentní jistotu. Rozrůstá se marodka a naděje všech nadějí, mladý Karabec, je zralý na kompletní rekonstrukci. Sadílek naběhá spoustu kilometrů, ale myšlenku hře nedává. Situace v “obrozené” Spartě dospěla tak daleko, že se na trávník vracejí fanoušky nechtění (a Vrbou již opomíjení) borci jako Pavelka, Sáček, Minčev. Do party ještě chybí Vindheim. Ale třeba až se uzdraví, kdo ví.

Samozřejmě, není potřeba hned propadat trudomyslnosti. V zápasech, jako například v Boleslavi, Sparta, hráči i Priske ukázali, že se něco mění. Že mužstvo má svůj rukopis a ví se, jak čeho dosáhnout. Ale proč se tedy proboha může všechno změnit během jediného týdne? Proč tým, který jeden týden kvalitu má, hned ten následující po ní marně volá? Proč hráči, kteří jsou jeden týden pomalu za polobohy, ten další remízují s Bohemkou a s Jabloncem, který notabene hraje skoro poločas v oslabení? Proč trenér Priske, i mnou chválený za cit pro změny, rozestavení i střídání, si sype popel na hlavu, že hráče dostatečně kvalitně nepřipravil? A ještě se k tomu veřejně přizná?

Už jednou a fatálně, jeho tým selhal. Ano, proti Stavangeru. Přitom to byla alfa omega Priskeho dalšího působení na Letné. Jeho i Rosického. Nepovedlo se a položilo se to na oltář přestavby týmu. Ok, jistě je na tom kus pravdy. Trenér Priske tím však ztratil dobu hájení a trpělivosti. A jestliže, tedy výsledky a trofeje nejsou v této fázi to nejdůležitější co tedy? Ano, hádáte správně, herní styl. Hra. Ta, co se nám tak líbila třeba právě v Boleslavi. Ale kde byla ta „kvalita“ v zápasech s Bohemkou? S Jabloncem? 

Sparta začíná připomínat tým pod trenérem Vrbou. Tedy dvakrát dobře, jednou blbě; jednou tak, podruhé si nikdo nedokáže vysvětlit kam se poděla kvalita. Krátce, nevyrovnané výkony. A když ne výsledky tak alespoň kontinuita výkonů. Ale ani to se Spartě nedaří. Kde byl ten vzývaný herní progres pod trenérem Priskem třeba v Jablonci? Asi na houbách…

Ne, nechci házet Priskeho do žita. Je na dobré cestě. Ale měl by si uvědomit, že tým musí “kvalitně” připravit na každý zápas. A to si mnozí z nás libovali, že to jde v Edenu do kopru. Nu vida! I pod novým trenérem a spoustou nových posil, slyšíme pokřik tribun: “Bojujte za Spartu”.

A takhle to vidím já. Nepropadejte trudomyslnosti a fanděte dál!

Reklama