Zuřivý Sparťan: Už nastavili zrcadlo? Přijdu až nastaví zrcadlo!

Sparta v týdnu zažila něco jako nirvánu na entou, když v poháru vyřachla Slávii na jejím hřišti. Byla to čirá radost, fotbal bavil a mnozí z fanoušků se viděli v sedmém nebi. Trochu v závětří se pak krčí skutečnosti, pod které by se nechtěl žádný Sparťan podepisovat: po dvou jarních kolech na kontě přibyly dva bodíci, na hru se nedá koukat, marodka se rozrostla do obřích rozměrů a Budějovice i Plzeň letenské přehrávali zcela jasně. Suma sumárum, nemyslím si, že by mělo být na Letné veselo.

No ono asi není. Kdo je soudný, a ví která bije, věří spíše na ježíška, než na oslavy titulu na Letné. Starosti s ním teď sice trochu upozadí pohárová bitva s Partizanem, ale krátce po ní se jistě bude řešit budoucnost klubu. Tedy nechci malovat ďáblíka na zeď, ale myslím si, že titul (případně trofej útěchy, tedy domácí pohár) bude asi jediná meta, o kterou budou ještě na Letné usilovat. Tedy pokud se nestane nějaký „přesnoc“ zázrak, či se naopak něco nepodělá ještě více. Ale pro tento případ mají ve Spartě připravené pružné „běhemsezónní“ cíle.

Zatím je to však ještě otevřené a Sparta může tedy snít hned na několika frontách. Domácí titul a pohár, plus případné „přejarování“ v několika kolech Konferenční ligy. Když si však vezmeme v jaké situaci se momentálně letenský klub nachází a máme k tomu smysl pro realitu, nemůžeme být skálopevně přesvědčeni o ničem. Ostatně statistiky mluví jednoznačně. A i v nich jsou například oba soupeři v boji o titul, tedy Plzeň a Slávie, mnohem lepší. Takže tak.

Sparta si ve středu v Edenu namalovala svět na rudo. Slavilo se, hodovalo, plkalo se o titulu a fanoušci se jako smyslů zbavení pustili na sociálních sítích do nekritických chvalozpěvů o vládcích Prahy a Všehomíra. Jistě, měli na to právo, Sparta podala v Edenu ucelený výkon. Ovšem nic se nemá přehánět a všeho moc škodí. Tím myslím, že skoro suverénní výhra nad kdysi nedostižným soupeřem, zřejmě neprospěla nedělnímu výkonu.

Zklamali především hráči, kteří na facebook postovali po zápase v Edenu videa z rozjařené kabiny (a která jsem rozjařeně sdílel). Ti samí (tedy skoro ti samí) borci pak v neděli vypadali proti plzeňským profesionálům jako sváteční nazdárkové. Do sedmdesáté minuty to byl naprosto (ale fakt bez omluvy) otřesný výkon. Nikdo, slovy nikdo, si nezasloužil ani polívku do ešusu, natož nějaké slušné hodnocení. A to ani Hlóža, který ale jako jediný rudoch ukazoval alespoň občas, že je to profesionální fotbalista, který se fotbalem živí. Ostatní vypadali, oproti profíkům ze Štruncových sadů, jako pouťová jedenáctka o posvícení. To, že tým z Letné nakonec v zápase bral nikým nečekaný bod, je zásluhou nepochopitelně dřevatého Šulce v koncovce a borce na konce Hložka. Ten jediný také mohl být po zápase hodnocen. Ostatní nestáli skoro za nic.

Zklamal však také Vrba. Ukázalo se, že se všemi po česku tak trochu vyčůral. Po středě byl vynášen do fotbalových nebes za odvahu, s jakou poslal na trávník v Edenu překvapivě hodně omlazenou jedenáctku ze skoro samých sparťanských odchovanců. Vitík, Suchomel, Karabec v základu, jen na lavici Pavelka, Dočkal, Haraslín, Panák a Pulkrab. K mladým a nečekaným ještě můžeme připočítat Ryneše. Fandům, kteří zazlívají Vrbovi náklonost ke starším a zkušenějším hráčům se protočily panenky. Nevídané! A tihle mladí borci to Slávce natřeli s přehledem. No nemožné (ale jo, však Sparta vyhrála 2:0).

Sám trenér Vrba se však hned po pár dnech „odkopal“ a svou sestavou proti Plzni všem ukázal, že jeho vychvalování jako progresivního trenéra s odvahou bylo předčasné a hlavně zbytečné. Starého psa novým kouskům nenaučíš a celé to divadélko s „omlazenou“ sestavou bylo jen proto, aby si starší a zkušenější řádně odpočali (a nezranili se před mačem o čelo tabulky). Případně proto, že nebylo koho jiného postavit. Zranění se na Letné rozmnožili jako dešťovky po dešti a situace před pohárovým zápasem tak trochu připomínala utkání s Jabloncem v roce 2016, kdy Ščasný postavil raději dorostence, než by riskoval další zranění už tak zdecimovaného kádru. A zcela jasně tím tenkrát deklaroval, jakou mají na Letné úctu k poháru. Nechci Vrbovi předhazovat podobné smýšlení; podoba obou zápasů je čistě náhodná (sic!). A je fakt, že Sparta má hned po třech jarních zápasech opět mega lazaret. Už to došlo tak daleko, že se situace s neustálými zraněními řeší i v pořadu Titi-taka. To se ještě žádnému českému klubu nepovedlo! Tak alespoň něco.

Zranění a úzký kádr na Letné je věcí veřejnou. A laik žasne, odborník se diví, když Tomáš Rosický prohlásí (zcela ve shodě s trenérem), že mančaft je dostatečně kvalitní, není potřeba nakupovat hráče, či si je stahovat z hostování. Dost možná by se někteří hodili, protože třeba v neděli hrála Sparta bez středu pole. Myslím bez toho kreativního, který má připravovat šance pro potulující se útočníky. Teprve když přišel Karabec (a nutno dodat, že i Dočkal), začalo se něco dít i v plzeňské šestnáctce. Do té doby, pro mě zcela nepochopitelně, jsme hráli úplně bez středního záložníka. Tedy toho ofenzívního. To, že ho měl zřejmě suplovat Pavelka, beru jako vtip. A nebo nekompetentnost. A budu-li hodně drzý, pak se řečnicky zeptám, proč seděl Vitík, když se mu zápas v Edenu tak povedl. Že by byl Čelůstka v životní formě??

Na Letné si by si měli okamžitě nastavit zrcadlo, aby poznali kde je tlačí bota. Kvalita a šíře kádru, zranění (u některých borců opakovaná. Že pane Polidare?). A možná se i zamyslet nad prací trenéra Vrby. Vím, zní to kacířsky, a momentálně i nekoncepčně, ale chtějí-li ve Spartě zase slavit tituly, musí být nastavené zrcadlo rovné, padni komu padni. V neděli se ukázalo, že Sparta na tom není tak dobře, jak si na Letné mohli po pohárové středě namlouvat. A také namlouvali. Bohužel.

Mějte se fajn a vězte, že za Stramacionniho bylo ještě hůř!