Reklama
Loading...
Reklama

Zápisky z policejních odposlechů “akce šváb” se nám množí jako nítěnky a zdá se, že se dozvíme ještě další přezdívky, jimiž se častovali (a věřím, že stále i častují) bafuňáři a další “havěť”, motající se kolem českého, stále ještě trochu zapáchajícího, fotbalu. Nikdo není ušetřen, nově se do “případu” zapletly i ne zrovínka korektní slova někdejšího spolutvůrce “slávistického zázraku”, Jana Nezmara. Psalo se také něco o jakémsi miliónu pro “taťku” (ne toho biologického, ale toho “řídícího”, tedy černokněžníka Berbra) za titul a spousta dalších kravin. Jen ten, kdo někdy fotbal hrál a pohyboval se v jeho vlastním světě, ví, že je to velmi temný a drsný kraj, kde pro dámičky není bezpečno. A na tom zatím nic nezmění(-nila) ani f-evoluce v čele se sluníčkem Šmícou.

Oni ten vlastní svět mají i na Letné. Není sice tak temný a možná ani ne tak drsný, ale je svůj. A v něm se dá rychle a bez mrknutí oka zaonačit spousta věcí. Třeba lehce upozaďovat řeči o nutnosti titulu a nahrazovat je “poháry”, nebo úsloví “vynikající kádr” lze směle nahradit “zajímavým kádrem” a z raus z EL, z jinak hratelné skupiny, lze překrýt úspěchem v podobě postupu do playoff “balíčku poslední záchrany”, tedy do nově vzniklé Konferenční ligy. Což je vlastně taková cena útěchy pro některé “velikány” evropského fotbalu, nacházející se momentálně v finančním či herním propadu (pozor! není řeč o českých klubech). A pro velkou část východní části Evropy je to taková maximální meta jejich snažení. Hlavně, že poháry.

Zdroj: sparta.cz

Na Letné jsou zřejmě navýsost spokojeni, jeden z postupných cílů, tedy jaro v pohárech, je splněn. Nesmíme se v tom všeobjímajícím veselí nechat otravovat hryzajícími pochybnostmi. Třeba těmi, že nebýt zřízení této “soutěže útěchy”, bavili bychom se tady o neúspěchu (alespoň tedy doufám). A to kruciálním, protože nepostoupit z takové skupiny, kde jen Lyon představoval neodstranitelný balvan na cestě, je vážně “kumšt”. 

To by se sparťanští hlavouni museli zabývat i jinými věcmi, například kvalitou kádru, jeho šíří a jinými aspekty úspěšného evropského ataku na důstojnější pozice, které by si na Letné jistě přáli (před sezónou to byly sny o Champions League a to opakovaně!). Poťouchle bych chtěl zmínit onen “zlatý bod” z Kodaně (a hned se za zlomyslnost omlouvám).

Sparta by prostě měla vystoupit z komfortní zóny omlouvání neúspěchů a měla by začít být na sebe trochu přísnější. Nebo chcete-li, nazývat věci pravými jmény. A vyvozovat z toho důsledky. Ne se holedbat, že hrajeme poháry a v lize se držíme Slávii “na dostřel”. A maximalisté by měli na Letné pracovat na všech pozicích, od hráčských až po funkce vedoucí. Jen tak lze dosíci úspěchu, který lze za něj opravdu vydávat.

Trochu toho optimismu fanouškům vlil nedělní zápas proti Bohemce. Po výhře nad Bröndby (nutné), nemastném, ale účelném výkonu (proti neslanému a nemastnému soupeři), se takříkajíc “zachránila sezóna”. A když už se zachránila (máme přece poháry!), spadla z borců v rudém jakási pomyslná deka a klokany rozprášili už v prvním poločase. Nejen herně, ale i gólově. Fanoušek musel za prvních pětačtyřicet minut plácat rukama jako zběsilý. Tak nějak by měl jeho klub hrát.

Matěj Pulkrab
Pulkrab se stává pro Pavla Vrbu skoro klíčovým faktorem. / Zdroj: sparta.cz

Sypat to do slabších hlava nehlava a držet na uzdě ty silnější. Výborný Pulkrab, skvělý Hložek na podhrotu (hurá!), došlo i na střídání (heuréka, máme hráče na střídání a Vrba si toho všimnul), po dlouhé, dlouhé době jsme viděli v akci Vitíka (ovšem jestli to pomůže k jeho prodloužení na Letné není jasné) a (ne)kapitán se vrátil do základu (což sice není možná až tak na jásání, tedy pro některé, ale rozhoduje výkon a ten nebyl špatný).

A když k tomu připočteme Haraslína a navrátilce Peška, dostáváme se k orgaismickému bodu podzimu: vše klapalo jak má. Někteří škarohlídi (a tedy i já) by mohli najít pár falešných tónů (stále ne stoprocetní obrana, totálně zabržděný Karabec), ale v kostce byl nedělní mač festivalem sparťanské dominance, kterou by chtěl fanoušek vidět pravidelně. Ale nevydával bych to za návrat “doby sparťanské”. Do té ještě hodně daleko.

Slávie totiž také (a opět a znovu) vyhrála a dál sedí pevně v sedle české ligové herky. A ještě to podtrhla vyřazením Unionu Berlín z KL. Ovšem brzy může mít, třeba a možná a co já vím, jiné starosti. Odposlechy jsou totiž sviňa a leze to z nich sice jak z chlupaté deky, ale díky nim už známe třeba Tvrdíkovu přezdívku (Číňan a ta fakt sedí).

A nejen to. Víme i to, že Nezmar se s “bosem” vůbec nemusel (bodejť), stýkal se taťkou (černokněžníkem) a jinými odpornými figurkami okolo fotbalu a vůbec, ale vůbec se nevyjadřoval korektně. A k tomu všemu si k odposlechům nějaký aktivní policista udělal poznámku o miliónu v neznámé měně, kterou měl Zloberbr vyinkasovat za slávistický titul.

No potěš koště, to by byla smrtelná rána do slávistického vazu. A možná by se jeden ani nedivil, když to všechno řídí politik s čínskými kontakty, kamarád pana prezidenta, bývalý úspěšný “letecký” manažer. Jenže, za prvé, v odposleších se už o miliónu nestratilo ani slovo, a za druhé, zřejmě by to vůbec nedávalo smysl. A ač Tvrdíka spousta lidí nemusí, tohle by už bylo přes čáru, pod kterou by snad nešel ani on.

Na druhou stranu, na takové záležitosti se ve fotbale pohybují jinačí šíbři. Napadá mě třeba pan Rogoz a ten se zase kamarádil s panem Nezmarem. A fakt je ten, že všichni jmenovaní borci (tedy i Číňan a Zloberbr) se potkali na “přátelském” potlachu hned den poté, co Slávka získala titul.

Ale buď jak buď, ať je to tak nebo tak, chleba levnější nebude a do práce budeme muset taky vstávat. Mějte se fanfárově a držte se, omikron útočí!

ČÍST VÍCE

Související články:

Reklama