Reklama
Loading...
Reklama

Sparta si v Seville došla pro svou letošní první porážku v soutěžním utkání. Přesto je valná většina jejích fanoušků navýsost spokojena. Stejně tak celá Letná tleská výkonům „rudé trupy“, které už snesou ta nejpřísnější měřítka. I v Evropě. Přesně tak, jak si svého času přál sportovní ředitel Tomáš Rosický. A kdo by mu tenkrát věřil, že Sparta bude jednou prohánět, místy i přehrávat, věhlasný Real. Ačkoliv (zatím?) ten ze Sevilly. A jak to viděl Zuřivec?

Sparta má za sebou velmi náročné období. Nejdříve „válku“ v derby se Slávií, hned poté fotbal s velmi silnou Plzní a nakonec exkluzivní paráda špíl v Seville. I tomto pořadí by se daly pojmenovat výkony letenských: dobrý, lepší, nejlepší. Výkon na hřišti španělského soupeře byl opravdu nejlepší. I když s blbým koncem, na který však byli sparťané patřičně hrdí. Tedy na výkon, ne na výsledek.

Nejprve Koubkova Plzeň a sparťanský Vitík

Hned po derby čekala na Spartu Viktorka. Je známo, že derby je nejvíce, ale z pohledu koukatelnosti jsou zápasy s Plzní přece jenom víc než ty s Edenem. A pod Koubkem chytla Viktorie zase slinu. Její výkony ze začátku ligy byly zapomenuty a Sparta byla díky Bořilovu emočnímu výbuchu oslabena o kapitána Krejčího. Což v případě takového špílu je na pováženou.

Přesto Sparta zápas zvládla. Vítězstvím skoro jasným, ačkoliv i Plzeň sehrála vynikající zápas. Ale to letenští také a tak se fanoušek mohl rozplývat na neskutečným zážitkem, který mu oba aktéři nabídli. Nebylo to o tom, že by ten nebo ten byl lepší. Bylo to o fotbale a napětí. A za to rádi zaplatíte. Sparta měla více ložených šancí, Plzeň mohla odjíždět s bodem. Ovšem, když máte svého Vitíka, není co řešit. A na rozdíl od nes(t)oudné slávistické lavičky, se trenér Koubek ukázal jako člověk nad věcí. Zcela střízlivě a věcně zhodnotil zápas a neskuhral na nikoho a na nic. Sparta dala dva góly, Plzeň jeden. Punkt a fertig. Nic za tím nikdo nehledej. Kéž by to jednou pochopili i v Edenu.

Nastaveno, nažhaveno, nasosáno a hurá do Sevilly

Utkání s Plzní ukázalo, že Sparta už dokáže zvládat těžké zápasy. Nejenže nasype Slovácku (hej hradišťáci, kdeže loňské sněhy jsou) pět gólů, ale punktuje i v utkáních, ze kterých se jí dříve rozvibrovala kolena ještě před nástupem na trávník. Pokud se zápas nevyvíjel pro letenské, nebylo vůle ani trenéra, který by to změnil. Teď už v Česku vědí, kdo to je Brian Priske a co dokáže. Dřívější mediální dominance Jindřicha Trpišovského je ta tam a úspěšný trenér se tak o své místo na slunci musí dělit s dánským mágem. I proto se k „těžkému“ utkání do Sevilly letělo s optimismem ve všech sparťanských řadách. A oprávněně. Sebevědomí z náročné zápasové „šňůry“ bylo nasosáno měrou vrchovatou.

A co když Betis není ořezávátko a nové síly Sparty se nelekne?

No pak potěš koště. Real Betis Sevilla, momentálně sedmé místo ve španělské lize. Jedné z nejlepších fotbalových soutěží v Evropě. Isco, Diao a jiní. Trenér Pellegrini. Tak to už vám musí stačit. Při vší úctě k Sheriffu Tiraspol, Betis byla pro letenské jiná káva. Nakonec, je to i tak dobře, měřit se s nejlepšími. I v Edenu o tom vědí své. Letos Sheriff, ale byly doby kdy přehráli třeba Union Berlín. A kde je dneska Union, aha? No v LM. Tam chce Sparta také, i proto Betis.

Letenským se před zápasem moc nevěřilo. Jenže, kdeže loňské sněhy jsou. Sparta šla na Betis s odvahou, ačkoliv měla záda krytá respektem k věhlasnějšímu soupeři. A ten zřejmě po prvním poločase koukal jako telátko na nová vrata.

Sparta podala nestydatě odvážný a sebevědomý výkon. Držela domácí na distanc, kliďánko kombinovala s míčem a hrozila domácí brance. Její hra nebyla založena na náhodě z nic nedělání a přičumování, ale trpělivě se snažila o aktivní hru. Bez výjimky celá základní sestava. Ovšem vyzdvihnout některé hráče přece jen lze. Filip Panák, Qazim Laci, Veljko Bimančevič a samozřejmě Lukáš Haraslín. Ale i ostatní byli v prvním poločase skvělí. Tedy až na nějaké nesrovnalosti.

Vindahl s Wiesnerem to zazdili

Oběma se nedá vytknout vůbec nic. Tedy až na brutální chyby, kterými utkání zřejmě zazdili. Ovšem, budu-li vážně nespravedlivý, na začátku všeho stál Wiesner. Po parádní Krejčího nahrávce stačilo jen normálně zpracovat balón a Sparta mohla jít do dvougólového vedení. Přitom nešlo o nějaký těžký míč, Krejčí ho přesně „posadil“ na Wiesnerovu nohu. Přesto mu balón odskočil na několik metrů a bylo po šanci. A z protiútoku se nepochopitelně „předvedl“ brankář Vindhal. To co předvedl je nejen na facku, ale hlavně k nepochopení. V takovém Liverpoolu už by si nikdy nezahrál. Zdraví Loris Karius. Ale když by Wiesner dokázal zpracovat míč, což dělá na hřišti několikrát týdně, možná by si takovou „mindu“ Vindhal rozmyslel. A nebo by k ní ani nedošlo. Ale znáte to, kdyby byly v prd*li ryby…….

Tentokrát nemá „čisté“ svědomí ani trenér Priske. Nebo má?

Druhý poločas, to už byla jiná písnička. Betis rychle pochopil, poučen z prvního poločasu, že nějaký meziplyn na Spartu stačit nebude. A přidal. Ale i tak se letenští drželi vcelku v pohodě. Tedy alespoň ze začátku druhé půle. Ovšem s tím, jak Sevilla přitápěla pod kotlem a Sparta skoro rezignovala na útočnou hru, stával se tlak na obranu hostí více nesnesitelnějším. Trenér Priske musel vidět, co se na hřišti děje. A musel reagovat. Bohužel, tentokrát se jeho některá střídání minula účinkem. A nebo přišla pozdě.

Betis také vystřídal a bylo to znát. Obrana Sparty a stejně tak záloha, se dostávaly pod obrovský tlak. A nechybovat v takovém presu, to zvládnou snad jen bohem vyvolení. Ale i Sparta si mohla pomoci. Tlak domácích bylo potřeba eliminovat a znovu začít více držet míč na svých kopačkách. A Kuchta žalostně nestíhal a byl žalostně osamocen. Od spoluhráčů nepřišla přihrávka a centry do vápna? O tom si mohl nechat jenom zdát. Zejména na ten od Wiesnera by čekal asi ještě dneska….Ve zkratce Olatunji a Preciado měli zřejmě přijít už v poločase. Howg!

Silná lavička! Pro ligu určitě, ale stačí na Evropu? Snad

Oba výše zmínění nakonec do hry přišli. Ačkoliv Olatunji trestuhodně pozdě. Oba hru týmu okamžitě zvedli. Olatunji začal zase zaměstnávat obranu Betisu a Preciado svou technikou „točil“ po lajně jako motová myš. Jeho centr na Karabce, který tak mohl v nastavení zápas dovést k remíze, byl přímo skvostný. A kolik takových centrů jsme předtím viděli od Wiesnera? Já žádný, ačkoliv ani Wiesner úplně nepropadl. Ovšem Preciado dal hře daleko více směrem dopředu.

O Kuchtovi a jeho trápení už byla řeč. Jednoznačně měl Olatunji přijít dříve. Stejně tak vystřídání obou „nejprogresivnějších“ borců v sestavě, Laciho a Birmančeviče, bylo ku neprospěchu věci. Ano, Birmančevič toho naběhal mraky. Hrál dopředu, dozadu, vstřelil vedoucí branku. Možná byl již vyšťavený. Ovšem Pešek ho nenahradil. Hlavně dopředu byl „Péša“ absolutně neviditelný a dozadu to také nebylo nic moc.

Laci (Birmančevič) měl zůstat

Sadílek, který nahradil Laciho, byl mnohem logičtější volbou. Bylo potřeba sbírat odražené míče a celkově hru zálohy „defenzívně“ zpevnit. Ale pak na hřišti chyběla Laciho kreativnost. Albánec určitě ještě „nešlapal“ vodu a byl by pro ofenzívu i nadále hodně platný. Spíše se nabízelo vystřídání Kairinena. Je po zranění a v této fázi utkání bylo potřeba zachovat dynamickou kreativnost v záloze. Ta odešla s Birmančevičem a Lacim. Bohužel.

Proč odmítl Karabec bod?

I přes místy skoro až drtivý tlak Betisu ve druhé půli, mohla si Sparta nakonec odvézt bod. Což by byla vlastně výhra. A stejně tak se mohly zároveň zabít tři mouchy jednou ranou. Počítejte se mnou: Sparta by měla bod, trenér Priske by byl veleben za skvělé střídání a Karabec by si konečně vymohl odpustek u fanoušků a možná by se nakopl k lepší kariéře.

Nic z toho se však nestalo. Karabec trestuhodně odmítl remízu, když z metru netrefil hlavou zívající bránu. A ještě více tak naštval příznivce Sparty, kteří mu, oprávněně, vyčítají laxní hru. Dokonce vzývají zpět Daňka, který se „musel“ odebrat na hostování do Pardubic. A je smutné, že po zápase v Seville se opět rozproudily diskuze o tom, zda by měl Karabec Letnou opustit. Tedy na hostování. Myslím, že zcela po zásluze. Rád bych se „Kary“ zeptal, zda chtěl ze Španělska alespoň bod. Asi by mi odpověděl pokrčením ramen.

Ale i tak. Bylo hezké vidět Spartu jak si to rozdává na férovku s Betisem. Ačkoliv můj pocit pro postup ze skupiny není rozhodující. Rozhodují body. Ovšem pokud se borci v rudém znovu vycajchnují k podobným výkonům, jaký předvedli proti Plzni a Betisu, věřím, že mi pocit zůstane i pro jaro. A až trenér Šilhavý pochopí, že Panák má formu, bude můj pocit dokonalý.

Reklama