Reklama
Loading...
Reklama

I dočkali se příznivci koženého míče. O víkendu se znovu rozjela soutěž zvaná „fotbalová liga“ a tím byl obvyklý letní fotbalový půst ukončen. Fanoušek se natěšeně v ochozech stadiónů postavil, posadil, či prostě jen tak levitoval nad hrací plochou, připraven zničit si hlasivky pro svůj klub. Všichni byli zvědaví, mladí a natěšení. Favorité většinou neztráceli, loňští outsideři většinou inkasovali. A Sparta? Ta se rozjela přinejmenším o level lépe než v minulé sezóně. A jak to viděl Zuřivec?

Okurkové mezičasí skončilo a všichni jsme se svorně o víkendu opět věnovali fotbalu. V nové sezóně, v nových dresech a s novými posilami, se kluby začaly mezi sebou prát o nabízená pozlátka postupů, sestupů a stupňů vítězů. Sparta má v této sezóně před sebou nejen náročný program, ale i cíl: doma obhájit či neobhájit (to je, oč tu běží, viz jakýsi Hamlet) a v Evropě dokousat se k uznání.

Minulá sezóna mohla strašit

Pamatujete? Vloni se na konci tmavého sparťanského tunelu ukázalo světlo naděje. Na Letnou přišel sympaťák z království Dánského Priske, jehož předcházela pověst odborníka, který ví, co s týmem hrát. Zároveň s ním vybuchla přestupová bomba Kuchta (ačkoliv vlastně jen na hostování). Reprezentant, kanonýr a bývalý slávista. Výbuch byl slyšet až na druhém břehu Vltavy, v dalekém Edenu. No a poté nastal další výbuch. Vlastně výbuchy. Z evropských pohárů vyprovodil Spartu podprůměrný Viking Stavanger a v prvním ligovém kole „sestřelil“ letenské v jejich domácím prostředí Liberec. A jako zlatý hřeb toho všeho přišel brutální faul „hvězdy“ Kuchty a mnohozápasový distanc.

Skoro nic se neopakuje. Olomouc poznala mistrovský chlebíček

A jak to dopadlo? Nenechte se mýlit. Sparta pod Priskem (Bůh žehnej Křetínského trpělivosti) dokráčela k titulu. I proto byli mnozí zvědaví na novou, po-mistrovskou (po-kocovinovou) sezónu na Letné. Zvláště na její začátek, protože škobrtnutí na startu by se mohlo vážně podepsat na psychice Šampiónů z Letné. Říkejte si, co chcete. Vykročit pravou, tedy úspěšně, je velice potřebné. To už věděla i paní Šafránková z filmů o Básnících, co stále o něco přicházejí. Sparta v neděli vykročila tou správnou nohou, dala Olomouci lekci a pražádnou šanci. I kdyby si její trenér Jílek myslel cokoli jiného.

Superlukáš Haraslín

Obě branky vstřelil Haraslín. Obě po individuálních akcích, kdy protancoval pokutovým územím Olomouce a neomylně zavěsil do štrykovaného. Jasně, to se o něm ví, že jeden na jednoho umí. Má vynikající techniku, je rychlý a zdravě sebevědomý. Ale občas bývá utavený; pak je jeho výkon poloviční. Viz konec mistrovské sezóny. Do té nové však vykročil také tou správnou nohou. Ke všem jmenovaným atributům přidal i chuť hry a hlad po gólech. Třeba by jeho nedělní vystoupení dopadlo hattrickem, kdyby ho Priske nevystřídal. Sám to v rozhovoru po zápase zmínil, že měl neskutečnou chuť cupovat obranu soupeře. Ovšem jeho šéf byl jiného mínění a zvolil taktiku „neunavení“ jedné své největší hvězdy. Spartu čekají další důležité zápasy a unavený, zatavený Superlukáš by její hře určitě neprospěl.

Posily? Jen Birmančevič

Ovšem nebyl to jen Haraslín. I ostatní zahráli „mistrovsky“. Překvapili zejména Mejdr na pravé straně a Vorel v bráně. Zvláště u Vorla to byl výkon na podtrženou jedničku v situaci, kdy všichni v letenských kancelářích toužebně hledí k Ostrovům a čekají na příchod svého Mesiáše, tedy brankáře Kováře. Ten stále ještě bojuje o své místo na slunci v anglické Premier League. Vorel ví, že pokud se Kovář na Letnou vrátí, bude se muset pakovat ze svého místa v brance. Přesto nechal podobné myšlenky v „šatně“ a tým podržel.

Mejdr ukázal, že si to snad už srovnal v hlavě a uvědomil si, kde hraje a proč na Letnou přišel. V této formě musí však hrát opakovaně. A nejen proti Olomouci. Pokud mu jeho odhodlání vydrží, může si Wiesner předplatit místo na lavičce.

Z nových posil se do základu „vešel“ jen Birmančevič. Logicky, byl s týmem už v přípravě a ze všech posil se jevil nejlépe. Olatunji a Gómez se zatím s týmem sžívají, ale jejich čas by měl přijít. V této situaci k „zahrát si“ má zřejmě blíže Olatunji, který českou ligu už zná. Gómez ji musí ještě poznat.

Ze všech posil má asi nejdelší cestu do základní jedenáctky Ševčík. Konkurence v záloze je skoro obří, soupeří se zkušenými borci a ti už mají za sebou povětšinou zkušenosti i z lepších soutěží, než je ta česká soubojová. Ale pozor! Příležitost by měl dostat. Trénink ještě nikoho řádně neprověřil a řečičky o trpělivosti, co růže přináší, jsou pro kočku a novináře. A do rezervy je hračičky z Brna škoda. Druhou ligu by hrál i se Zbrojovkou.

Kdo je favoritem ligy?

Oba hlavní kandidáti na titul, tedy obě pražská S, začali shodně a vítězně. Ovšem zeptáte-li se někoho, novináře, bookmakera, Pulpita a nebo třeba Vízka, všichni vám budou tvrdit, že jediným, nad sluncem jasným favoritem je Slávie. Titul Sparty byl jen tak mimochodem, případně k němu byla dotlačena, jak jsme se nedávno dozvěděli od mistra Vízka. Posily jsou neposilami, tedy ve srovnání s těmi co zamířily do Edenu. Kádr, kvalita, sítě na brankách i párky ve stáncích na stadiónu, všechno mají ve Slávii lepší.

No tak jasně. Za prvé, ještě se uvidí a za druhé, zase bych tak na Spartu nenasazoval. Slávisté si dvakrát po sobě nechali titul „utéci“ v závěru ligy, ačkoliv hráli vždycky ten „nejlepší“ fotbal. V Evropě sice dosáhli v minulosti skvělých výsledků a v posledních sezónách jsou v soutěžích UEFA z českých týmů výsledkově nejlepší, ale loňskou sezónu třeba ukončili už v základní skupině Konferenční ligy, ačkoliv soupeři byli více než hratelní. Takže ano, nechal bych to koňovi a počkal si na prubířské kameny v sezóně. Bude jich více, a jak říká slávistický šéf Tvrdík: ať se rozhodne na hřišti. No, že to říká zrovna on, co?

A takhle jsem to viděl já. Začal nám tedy nejen fotbal, ale v každém fanouškovi se probudila ona hrdost na své milované barvy. A mírná (někdy i nemírná) nevraživost k těm nemilovaným. Božínku, jak nám to chybělo! Tak ať se rozhodne na hřišti.

Reklama