Co se šustlo, co se zvrtlo. To nejzajímavější ve zčeřeném českém fotbalovém rybníce v minulém týdnu. Vždy neaktuálně, ale hlavně navýsost zaujatě. Aneb pohledem starého Zuřivce.

Osm bodů z minulého pohárového kola a trojnásobná naděje na postup do jarní fáze evropských pohárů. Taková je bilance minulého týdne českých mančaftů v Evropě. Je tady snad nějaký důvod ke stížnosti?

Penalta na Chorého, která zajímala Jana Rajnocha (a nebyla) a červená, jenž se neudělila Rynešovi za boxersko-mstitelskou vložku (a měla být). Tolik z ligového víkendu. Jinak smrádek a obvyklé české kliďánko.

Jestliže doposud považovali sparťanští fanoušci za dno jejich milovaného klubu prohru v Karviné (případně remízu na Slovácku nebo doma s Teplicemi) pak ještě netušili, co zažijí v neděli. Předposlední tým ligy Pardubice setřel Spartu na jejím stadiónu a čtyřmi góly k tomu. Je to dno, není to dno?

Evropa: premianty Plzeň a Olomouc. Sparta dýchavičně a Slavia bez překvapení.

Kdo by to byl řekl, že Olomouc bude reálně uvažovat o jarní části EKL? Jasně, je to kulaté a i na Hané se rozhodli dělat fotbal evropsky. Ale optimističtí byli právě asi jenom Hanáci. A vida, sedm bodů a reál na play off. (Minimálně má Sigma stejně bodů v soutěži jako ona slavná Sparta).

Své si jede v EL i Plzeň. Se soupeři určitě zvučnějšími, než jsou například olomoucký FC Noah či sparťanský Shamrock, dělá body a rve se do evropského jara. Tradičně (to už i pod „tátou“ Koubkem) a zkušeně (když překvapí tak jenom příjemně – viz výhra s AS Řím).

Za mě měla Sparta nejhratelnější soupeře ze všech českých účastníků Evropy. A měla mít minimálně o čtyři body více (hastag Rijeka, hastag Raków). Naposledy si letenští reputaci (a naděje) malinko vyleštili třemi body z Varšavy. Ale zlí jazykové tvrdí, že ani tam to nebyla železná Sparta, výhře navzdory.

Ale co má říkat chudák Slavia? Ta se snaží urvat něco bodů v nejtěžší soutěži evropského kontinentu -Lize mistrů. Ale je to marné, je to marné a je to marné (možná zatím, co my víme). Ovšem tři bodíky za tři udržené remízy také nejsou špatným počinkem do příští sezóny (kdy chce tým z Edenu, náležitě poučen, opět bojovat s evropskými titány). Na postup do jara to asi není, ale že by ostuda? To také ne (tedy zatím).

Když padají kolohnáti a srandu si z nás dělat nebudeš

Uplynulé ligové kolo bylo také bohaté na zajímavůstky, které si můžeme občas užívat snad jenom u nás. Například, že rozhodčí vidí (špatně) a VAR mu to posvětí (a jak se ukázalo také špatně). A nebo také, že VAR dělá mrtvého brouka (a to je také špatně).

Slavia v sobotu slavně zvítězila proti Slovácku, ale minimálně jedna branka ze tří nebyla v právu. Zákrok na Tomáše Chorého penaltou (teď už to víme na sto procent) nebyl. Šlo spíše o Chorého pokus o trojitého rittbergra, který bohužel nevyšel. Však se rozhodnutí rozhodčích podivoval i Jan Rajnoch (jinak představitel Fevoluce, očistého podniku českého fotbalu) a ptal se filozoficky, zda by se něco takového pískalo i na druhé straně (Honzo, nejspíše ne).

To, že mstitel „Zoro“ Ryneš udeřil (pěstí?) Spartě mrkvičku strouhajícího pardubického Krobota, jsem (podle ohlasů expertů) neviděl jenom já. Jestliže měl rozhodčí „vlčí mhu“, pak ji neměl mít VAR a „Zoro“ (alias Ryneš) měl dostat červenou kartu. Nedostal a já se skoro bojím zeptat (když už se neptá Jan Rajnoch): červenalo by se na druhé straně?

Ovšem, že bych „hérečku“ Krobota nějak litoval, to nemůžu říci (ehm, násilí na trávník nepatří). Kdo seje vítr, sklízí bouři. Asi tak.

Sparťanští „rádcové“ hledají své dno! A našli, či se má fanoušek ještě nač těšit?

Prohra Sparty s Pardubicemi na domácím stadiónu a se čtyřmi banány v ranci je zřejmě největší ostudou posledních několika let (opravdu si na jinou teď nevzpomínám). Ale je to jen potvrzení toho, co s hrůzou v oku může letenský fanoušek několik posledních týdnů sledovat v přímém přenosu: Sparta jede výkonnostně na tobogánu dolů. Byť stále druhá v ligové tabulce (ovšem Slavia se jí začíná vzdalovat a Jablonec přibližovat), výkony a rozpoložení mužstva nenasvědčují tomu, že kyne naděje na brzké vylepšení mrákotného stavu. A to může na lavičce sedět dvacet Prisků a realizák může mít velikost dvora průměrného sultanátu, neuděláte s tím vůbec nic, když se nechce hráčům.

Přesto musí zarážet zodpovědné, jak si v neděli na Letné šli borci v rudém vydělat na chleba svůj vezdejší. To nebyl ani pokus o výkon, ale spíše „ať už je to za námi“. A že se takové selanky zhostí třeba i Kadeřábek či Panák, je úplně ohne sranda. Bez emocí, chuti a rtuti (jediné emoce ukázal Ryneš, ovšem jako boxer). A to už trvá několik dlouhých týdnů. Co na to Priske? Co Rosický? Co Sivok? Ach já vím, odehráli jsme výborný první poločas (případně druhý, dvacet minut, deset minut…), ale soupeř ne a ne se sám porazit. Tak nazdar bazar.

A takhle jsem to viděl já. Mějte fanfárový týden a ať žije advent! (Jak asi dopadne Artis, co?).