To nej z minulého fotbalového týdne zaujatým, neobjektivním okem Zuřivcovým. Jak disciplinárka Bořila trestala, pod Černou věží za do roka a do dne možná bez (druholigového) fotbalu a Sparta Rosou políbená (a od Bohemky poražená).

Po amoku šíleného řidiče náklaďáku, který Jan Bořil předvedl minulý týden v přímém přenosu přímo na hřišti, byl tento před komisi (disciplinární) předvolán. Kdo čekal trest na jeden poločas se tuze mýlil: komise tentokrát měla „koule“.

Českobudějovická telenovela, díl 4855. K růžové selance má však spor mezi exoticky vyhlížející majitelkou klubu a poněkud (nudně) evropsky vypadajícími představiteli města daleko asi jako Gajdar na Čukotku. A Dynamu mezitím hrozí klinická smrt.

Rosa se vyzpovídal do médií (po delší době). Vše běží skoro jako po drátkách, malé mušky se vychytají a úspěch nás (Spartu) nemůže minout. A hned poté Sparta v Ďolíčku slízla další sezónní porážku. I nastala na Letné doba divení, jak se to mohlo stát.

Bořil jich schytal sedm. Jako kdysi Ferdinand v Sarajevu

Porážce Slavie v Hradci Králové předcházelo extempore jejího kapitána Bořila, který v hradecké aréně řádil jako mozku zbavený. Nebýt jeho mnohem více při smyslech jsoucích spoluhráčů, kteří ho udrželi, zřejmě by rozhodčímu Černému jednu i lípnul. I čekalo se, jak (ne)milosrdná bude trestající komise disciplinární.

Týden před kapitánem „řádila“ v přímém přenosu jiná slávistická ikona, Tomáš Chorý (vzpomínáte? Plivanec neplivanec, tekoucí sliny a jiné záležitosti). A byť mu mnozí prorokovali flastr jako Brno, vyvázl z toho trestem na dva poločasy.

Ovšem provinění kapitánovo bylo za daleko větší hranou. Přesto jiní mnozí pochybovali, že to nebude flastr jako dvě Brna a poukazovali na jakousi „vlídnost“ disciplinární komise. Jenže ta se tentokrát pochlapila a napařila Bořilovi „sedmičku“. Což při očekávaném letním konci jeho úspěšné kariéry je vlastně takovým urychlovačem. Kdo by však čekal, že Bóřa propadne trudomyslnosti (i od klubu dostal tučnou pokutu, která by jiného položila na finanční lopatky), ten se mýlil. O víkendu, při zápase proti Olomouci, rozdával kapitán úsměvy na všechny strany. Inu, šťastná to nátura a nebo se mu nechce ještě končit.

V Budějicích se nudit nemůžete. Dynamo bez stadionu i bez budoucnosti?

Fanoušek Dynama si musí připadat jako ve zlém snu. Trable klubu jeho srdce neberou konce a spíše než světlo na konci tunelu, připadají v úvahu ty nejčernější scénáře, které kdysi vyhnaly hokejový Motor do Hradce Králové (pěkná dálka).

Město totiž dalo Dynamu výpověď ze stadionu (do roka a do dne). Což je, jak uzná i zarputilý příznivec konkurence, docela zásadní problém pro provozování profesionálního fotbalového klubu. Bez zeleného pažitu, s odpovídajícím zázemím (třeba s hajzlíky pro rozhodčí) příslušným ku účasti na „srandě“ jménem Chance Národní Liga, se to dělat nedá.

Škádlení paní majitelky Ede s městem i jihočeským krajem už trvá nějakou tu dobu a jen Bůh ví (plus africký šaman), jak skončí. Ovšem výpověď ze stadiónu (tak trochu kudla do zad – neprodáš, vypovíme) je vážnost nad vážnost. Ono totiž platí: no stadion, no license. A tady už ohne sranda. Paní Ede se totiž může pekelně našňupnout a právě pod hrozbou ztráty licence tuto převést třeba do Mordoru, či ji prodat (zájemci, dokonce přímo v regionu by se možná našli). Na každý pád by to však byl řádný pád na ústa pro českobudějovický fotbal jako takový. Jako by pád do druhé ligy, „kralování“ pana Koubka, či Jirky s Kristkem ještě nebylo dostatečným varováním proto, aby hlavy vychladly a jednalo se. V zájmu Dynama i jeho fanoušků. A o ty jde (prý) každé ze stran sporu. Tak uvidíme.

Rosa dal rozhovor (vše běží na jednušku a nic není problém) a Sparta rupla v Ďolíčku

Pětadvacet let neporazila Bohemka Spartu na svém hřišti. Všechno však jednou končí (i láska k jedné slečně – poznámka autora) a tak i tato série je od soboty minulostí.

Pro Spartu je sobotní prohra krásnou ukázkou lhaní si do vlastní kapsy. Minulý týden se juchalo po povedeném výkonu proti Jablonci (pohříchu jediný klub ze špičky ligy, který Sparta přehrála) a vzhledem ke ztrátám Slavie, pokukovalo se (jistě, koukáme jenom na sebe, ostatní jsou nám fuk. Určitě!) minimálně po dramatizaci nadstavby (ale jo, řeknu to na rovinu: snilo se o trofeji). Přešel jeden týden a hle! Vše při starém: Slavia vede tabulku v bezpečné vzdálenosti před Spartou. A takhle je to vždy. Když má Sparta ukázat, že jí opravdu o něco jde, zklame na čáře celé a zodpovědní čučí nevěřícně do kamer. Jak se to mohlo stát?

Jednoduše! Měli jste pocit, že by Sparta chtěla v sobotu (i přes Mercadovo vyloučení) vyhrát a rvát se tak o možnost přece jen urvat nějakou tu trofej? Kdepak! Za celý zápas nevylezla ze své komfortní (rozuměj, pohodové) zóny. Líná na krok, pomalá a trestuhodně laxní při nahrávkách i v obraně.

A přitom pár desítek hodin před zápasem dala legenda v rouše letenského sportovního ředitele, tedy Tomáš Rosický, po delší době rozhovor médiím. V něm vylíčila vše skoro v pastelkových barvách. Ani pád béčka do třetí ligy není průšvih (vždyť Plzeň tam má rezervu také a vida, hraje třetí místo!), vše je podchyceno, problémky se řeší (kluci nám neběhají a marodka se nám rozrůstá), Priske se naopak neřeší a my tu Konfereční ligu jednou vyhrajeme! Na chlup stejně mluvila legenda i v zimě. Tak asi tak. Poslední ztlumí světlo.

A takhle jsem to viděl já. Mějte čarokrásný, pohodový týden.