Co se šustlo, co nešustlo v rybníce fotbalovém českém. Kdo koho, kdo s kým a proč. Vždy neaktuálně, vždy zaujatě. Co uvízlo Zuřivcovi v paměti za posledních sedm dní?

Repre se chystá na (jistě úspěšnou, jinak to ani nemá cenu hrát) baráž o MS, na které se letos dostane opravdu každý. Nový trenér Koubek (ne)překvapivě nominoval. Ale jenom ty, pro které je repre prio číslo jedna. A to Čvančara není. A to nepřekvapuje.

Zdá se to skoro tak neuvěřitelné, že to přebilo jiné fotbalové události minulého týdne. AA (ambiciózní Artis) mění hned zkraje jara trenéra! A pikoška jde ještě dál: nového koně si vyhlédl u přímého konkurenta o ligovou baráž. A ten na to kývl! Neuvěřitelné!

Sparta už ví, že letos bude zcela jistě bez trofeje. Priskeho přemítání, že je to kulaté a ještě se hraje o spoustu (už jen ligových) bodů se jeví jako prostý „tlamocvik“ pro novináře. Naopak, spousta, dokonce vlastních fandů si myslí, že druhé místo v lize bude ještě neskutečná fuška s výsledkem nejasným. Aneb jak Alkmaar Spartu vystriptýzoval.

Koubek umí anglicky! Překvapení? Pro Čvančaru možná ano

Nový reprezentační trenér Miroslav Koubek (ten, s kterým si Méďa rozumí=rozuměj, je mu sympatický a uznává legendu za faktického šéfa) představil svou zbrusu novou nominaci. A nepřekvapil, ačkoliv jména jako Višinský či Bucha mohou některým zvednout obočí. Ale určitě ne krevní tlak, protože oba borci (minimálně Višinský, o němž má fanda přehled) nemohou v REPRE nikoho urazit. A kdoví, třeba objevíme nové lídry.

Naopak se nedostalo na Václava Černého, jenž se čertí pokaždé, když mu novinář připomene, že se nevracel do obrany. A ani na (prý) obrozeného Čvančaru, který si na hostování ve skotském Celticu zatím vede obstojně. Dost možná tak znovu nakopne svou uvadající kariéru, ale protože repre není jeho priorita (což vyjádřil v rozhovoru pro klubovou TV), tu reprezentační zřejmě poslal do kytek (alespoň tak dlouho, jak dlouho bude nároďák trénovat Miroslav Koubek).

Pro bývalého sparťanského útočníka tak platí: nepodceňuj „starou“ trenérskou školu. I ona může umět anglicky.

AA (ambiciózní Artis) měnil (trenéry) až vyměnil. Aneb chaosu vstříc?

Velmi ambiciózní brněnský Artis (svého času SK Líšeň) rozhodně jako klub nenudí. Když se noví majitelé Zbrojovky (konečně) počali ke klubu chovat jako ke svému dítku a dali mu řád na naději na budoucnost, nechtěli v Líšni (městská čtvrť) zůstat pozadu. A nepořídili si jen „svého“ miliardáře Faita, ale i zkušené (jistě i drahé) prvoligové posily a rozpočet na úrovni ligy. Je pochopitelné, že za takové investice miliardář něco i vyžaduje. A nic menšího, než postup mezi tuzemskou fotbalovou smetánku. Zda je to smysluplné, hned v první sezóně pod kapitalistou (bez oné mravenčí budovatelské vášně), nechme stranou.

A nejen zkušení hráči, ale i jejich „kápo“, tedy trenér, jsou důležití pro tak náročný cíl. A s těmi (trenéry) Artis také čeřil malinko strnulé vody českého fotbalového rybníku. Nejprve se s díky zbavil Valachoviče (jenž klub dlouho táhl za úspěchy), aby si pořídil (už vyčpělou) trenérskou personu Pavla Vrbu. Toho však klub nechal odtrénovat přípravu a bez konkrétního důvodu (pro veřejnost) ho poslal do světa. Pak Artis poprosil opět Valachoviče, aby to na nějaký čas vzal, že se uvidí. A uvidělo se, to když nakonec ve funkci „přistál“ Jiří Chytrý, také trenérská persona. Ale i ten je už minulostí. S nabitým kádrem nestíhá „miliardářův“ cíl a tak šel také světem.

A protože Artis nechce nudit, „zašel si“ pro trenéra k přímé konkurenci v boji o barážovou příčku, tedy do Opavy. Roman Nádvorník, byť byl se Slezany dokonce o příčku výše od brněnských, na to kývl! Překvapení? Jak se to vezme, ale něco to vypovídá. A asi nejen o Artisu. Osobně bych však do Opavy už jezdil jenom s ochrankou.

Tak si to zopakujme: Sparta kouzla zbavená. A bez trofeje

Měl to být magický večer. Na jeho konci se mělo křepčit před plnými tribunami a jásat nad postupem do čtvrtfinále EKL. Ovšem místo toho se místy pískalo a věšely se hlavy (k zemi pochopitelně, ještě aby jinak!). Alkmaar si Spartu namazal na chleba, osolil a poslal k šípku (stejně jako předtím třeba Slavia, předtím Plzeň a v poháru i Bolka). Odvážný sen sporťáka Rosického o vítězství v EKL (které notabene podával skoro jako povinnost) se letos nenaplní. A zřejmě ani příště. To by se muselo na Letné mnohé změnit. A dost možná i v kancelářích.

Už v březnu tedy na Letné ví, že letos (opět) bez trofeje. Řeči o naději, jenž umírá poslední, je jen rétorický prostocvik. A nebo také lhaní si do vlastní kapsy. Protože jestli něco ve Spartě funguje stoprocentně, pak je to značně pomýlené vidění reality. A Priske možná tuší, že jeho výmluvy (které vlastně žádné výmluvy nejsou) už na veřejnost neplatí. Množí se kritika a posílání Dána k šípku. I s hráči, které sám preferuje. Případně s nimiž mluví rodnou řečí.

Priske 2026 není ten samý z titulových sezón. Evidentně vyčpělý. Ale je to jenom jeho chyba, že další sezóna skončí bez trofeje? Ukazuje se, že Sparta je v mnoha (bohužel rozhodujících) ohledech špatně nastavena. A to není jen věcí trenéra, ale celého sportovního vedení. Musím se proto znovu zeptat: už k nám dorazila možnost vyhodit neúspěšného sporťáka? Odpovím si sám: na Letnou ještě ne.

A takhle jsem to viděl já. Mějte pohodový (barážový) týden. A Sparťané vězte, může být i hůře.