Reklama
Loading...
Reklama
FOTO: AC Sparta Praha
Český fotbal, Zuřivý Sparťan

Zuřivý Sparťan: Nemožné na počkání, neuvěřitelné okamžitě!

Na Letné změnili prakticky (opět) všechno. Trenéra, realizační ansámbl, pár hráčů, směr i strategii. O level níže vyměnili i pohárovou soutěž a o sezónních cílech přestali mluvit v přesných a hmatatelných vyjádřeních. Co se nezměnilo a zůstává jako typická sparťanská DNA, je absence úspěchu. A možná i cesty jak ho dosáhnout.

Ve představách sparťanského vedení měla sezóna vypadat asi úplně jinak. Sparta suverénně postupuje evropskými pohárovými soutěžemi. V domácí lize se od prvního kola pevně usazuje na špici a Jan Kuchta se stává střelcem ligy. Zároveň zaslouženě získává Zlatou kopačku nejlepšího evropského kanonýra. O letenském týmu se v médiích i mezi odborníky mluví jako o prototypu úspěšného a progresívního týmu, ze kterého musí mít přední evropské týmy strach. Sparťanstí hráči jsou aktuálně nejžhavějším zbožím na přestupovém trhu, na Letné se potkávají přední hráčští agenti Evropy, včetně zemřelého Mina Raioly a Tomáš Rosický je obdivován jako geniální sportovního ředitel. Marodka je vyprázdněna, Tvrdík zesměšněn a Trpišovský zahanben. Béčko postupuje do první ligy a Šilhavý dobrovolně přenechává své místo Brianu Priskemu.

Nespokojený Btrenér Sparty Brian Priske při utkání s Libercem. / Zdroj fotografie: AC Sparta Praha

Možná jsem si trochu zapřeháněl, ale rozhodně si letenské vedení nemyslelo, že hned na začátku nového ročníku bude řešit staré (a dlouhodobé) problémy. I s novým trenérem, ne zrovna levnými posilami a novou (bůhví už kolikátou) strategií. Jenže už příprava mnohé naznačovala, ačkoliv se to halilo do hávu nedůležitosti, protože právě „jenom“ příprava.

Problémů je spousta

Samozřejmě se nedalo čekat okamžité „zbahnavstání“ letenského týmu. Po nekonečné řadě přehmatů a omylů nemohl nikdo soudný chtít hned pohár pro vítěze Ligy mistrů. Brian Priske a jeho početný realizační tým potřebují čas na „vyladění“ sparťanského „komorního orchestru“. To není otázka jedné přípravy, ale čehosi, co jinde nazývají koncepční prací, na Letné doposud skoro nenáviděným slovem.

Ale i příprava má nějaké zákonitosti a jak se v přípravě naladíš, tak sezónu odehraješ. A Sparta neměla, ruku na srdce, tu letošní bůhví jak úspěšnou. Ani výsledkově, ani herně. Neberme za bernou minci vítězství nad druholigovými týmy. V Rakousku už to mělo být o něčem jiném. Ovšem jedna výhra, porážka a remíza s vcelku velmi průměrnými týmy neslibovaly nějaké extra vyladění. K tomu problémy se střeleckou impotencí, ty staré s bráněním a absence kreativity ve středu pole. No a světe div se, opět rozrůstající se marodka.

Čili z tohoto pohledu nic nového ve stáji letenské. Ačkoliv se na sparťanské poměry před startem sezóny nakupovalo měrou až nevídanou, hned první zápasy ukázaly, že zřejmě nedostatečně. Je fajn, že mají na Letné přehršel stoperů, ale třeba křídla hrající dlouhodobě bez formy, by konkurenci (zdatnou, ne jen nějakou) jistě přivítala. Jak Pešek, tak Haraslín jsou momentálně zcela mimo mísu. Přesto je musí Priske nasazovat a omlouvat jejich impotentní hru svou vírou v ně a věci budoucí.

Zraněný Lukáš Haraslín při utkání s Libercem. / Zdroj fotografie: AC Sparta Praha

Odchodem Bořka Dočkala (kdysi opěvovaného a dnes skoro zapomenutého) zmizela ze hřiště nejen určitá část kreativity a kopací techniky, ale Sparta musela volit i nového kapitána. Že zvolila ještě skoro teenagera je sice možno brát jako jistý znak progresivismu, ale pokud opravdu je „největším“ sparťanem borec, který až nápadně často tráví čas (i při svém jinošském věku) na marodce, pak je něco špatně. Při vší úctě k jeho bojovnosti a jistým vůdcovským schopnostem, kapitán Sparty by měl být přitomný zejména na hřišti. Z pohledu výkonů, osobnosti a právě „přítomnosti“ na place, by daleko elegantnějším řešením bylo zvolení Hancka. Jenže ten se poohlíží po zahraničním angažmá. Tak asi i proto Krejčí, toho času na marodce.

Hancko jako Kadlec po derby

Apropos Hancko. V Norsku mi připomněl Václava Kadlece blahé paměti. Po hrůzostrašné chybě, která znamenala konec sparťanských nadějí na Evropu, se skulil do umělé trávy a jal se skoro plakat. Jako Kadlec onoho času, když Sparta vedla nad Slavií v derby už 3:0 a nakonec upachtila jen remízu 3:3. Také on měl slzy v očích a v hlavě zmatek, jak je to možné. I Hancko nemohl věřit svým zrakům, čehože je Sparta schopna. I on jako kapitán (zastupující) kníkal a lkal jako princezna na hrášku.

Ačkoliv se mu dostalo od veřejnosti, médií i Sparty samotné podpory, jedno je jasné. Jeho neuvěřitelná chyba znamenala definitivně konec letenských v pohárech. A opravdu, hráč na určité úrovni, nositel určitého výkonu, by neměl takovou chybu udělat. Je to neomluvitelné a nepochopitelné. Takže možná lepší, že je kapitánem zvolen (občas) marodný Krejčí. Ačkoliv i ten má k jistým „blikancům a zkratům“ dost často blízko. A je smutným vysvědčením, že v současnosti pouze oni dva jsou bráni jako „ideoví“ nositelé nejlepších sparťanských tradic. V klubu, který se chlubí skvělými odchovanci při každé příležitosti (a při každé příležitosti je posílá na hostování).

Letenští fanouškové dostávají hned v úvodu sezóny opět neuvěřitelný „kartáč“. Jsou ale ujišťováni všemi možnými odborníky (dokonce i bývalým trenérem Ščasným), že cesta je správná a potřebuje čas. To jistě. Ačkoliv to po třech ostrých zápasech vypadá velmi nepravděpodobně. To, že tomu větší část fanoušků věří, je určitě jedno velké pozitivum. Viz třináct tisícovek diváků při první domácí prohře nové sezóny.

Laťka jde stále níž a níž

Na Letné by však neměli zapomínat, že každý klub má určitý level, pod který by neměl jít ani v krizi. Jinak ztrácí svůj sportovní kredit, svou hodnotu i respekt soupeřů, přízeň fanoušků a sponzorů. Tedy, prohrát s Libercem se může, ale vypadnout se Stavengerem ne. Vlastně ano, může. Ale tím se laťka úrovně klubu opět posune níž. A optikou této „výkonostní laťky“ se bude na Spartu hledět v budoucnu. Čili, je-li nad síly Sparty velmi (pod)průměrný Viking, jakou úroveň má letenský klub? A s jakými soupeři se může poměřovat? Jesliže před X lety to byla Barcelona nebo Olympique Marseille, dnes jsou to Čukaričky z Bělehradu? Jestliže byla Sparta skoro „tradičním“ účastníkem alespoň EL, dnes je její maximální laťkou předkolo EKL? Ať se na mě zodpovědní na Letné nezlobí, ale to je sešup jako kráva.

Jistě, trenér potřebuje čas. Po tom voláme všichni. A měli bychom u toho i vytrvat. Ale nemělo by se zapomínat na jistou míru zodpovědnosti ke klubu. Zatím jsme z úst trenéra Priskeho slyšeli jen omlouvající řeči, které až nápadně připomínají věty jeho předchůdců z minulých (neúspěšných) let. Jako by se nic na Letné nezměnilo. Ostatně, i hra zůstala zatím stejná. Tak nějak neúspěšná.

A takhle to vidím já. Mějte se krásně a doufejme. Třeba, že nemůže být už hůře. A nebo ano?

Reklama