Reklama
Loading...
Reklama
I kdyby se Sparta rozkrájela, stále je třetí.
FOTO: AC Sparta Praha
Český fotbal

Zuřivý Sparťan: Nadstavbová selanka má nečekaně nový náboj. A týká se to i tebe, Sparto?

Sparta v duchu přátelského špílu obehrála v prvním nadstavbovém kole Baník. Sami “chachaři” z Ostravy nijak extra nezlobili, svého nejlepšího snajpra Almásiho šetřili na bůhví co, a letenská obrana si tak mohla pískat do alelůja. Hrou nikdo nepřekvapil, my jsme si, vy jste si a vše směřovalo k naplnění zcela zbytečného nadstavbového utkání o body pro nic. Jenže! Pak přišla neděle a vše se náhle jeví malinko jinak. Ovšem, Sparta i kdyby se rozkrájela, stále je třetí.

Po olomouckém výbuchu zmaru snad nikdo nepředpokládal, že by něco podobného zopakovala Sparta i v sobotu doma proti Baníku. Za prvé, doma je opravdu skoro silná, za druhé hráči i trenér by v případě jakéhokoliv neúspěchu (a tím by byla i remíza) jen těžko hledali slova omluvy, která letos ještě nepoužili a v neposlední řadě, ani jednomu týmu už o nic nešlo. Tedy skoro o nic. Nechme stranou řeči o cti a ostatní bláboly. O titul se hraje jinde a s jinými.

Ona tomu odpovídala i hra. Na obě strany byla tak nějak bezstarostná, ovšem radost nijak zvlášť nerozdávající. Vrba udělal změny, které udělat musel (to aby ho fanouškové nesežrali), nechal “Itala” Krejčího a Součka leštit tribunu (bodejť na věčné časy) posadil Dočkala a vrazil tam letos zatím mátožného Karabce. Ale tím to také skončilo. Dávka nuceného progresivismu byla vybrána. Zbytek sestavy by vám mohla vyjmenovat stará Blažková, i kdyby jste ji o půlnoci vzbudili kýblem studené vody.

Zápas o skoro nic přitom nabízel nové možnosti, vpravdě revoluční. I béčku jde ve druhé lize o prd. A v jeho dresu se prohání pár borců, co už by mohli udělat další krok v kariéře směrem nahoru. Třeba Gabriel, Suchomel, Vydra a jiní. A kde je vyzkoušet, když ne v zápasech o titul, který se Letné nejspíše zase netýká? V utkáních s domácí špičkou (tedy s těmi, kteří se umístili na prvních šesti místech)? Ale jděte! Jste na Letné roku 2022 a otěže u týmu drží jeden z nejkonzervativnějších trenérů u nás, plus k tomu milovník starých, zavedených pořádků (pardon, hráčů).

Vrbovi například trvalo až do posledního kola základní části, aby pochopil, že Krejčí starší je dobrý leda tak na vyvětrání dresu. Nebo, že Souček není (a zřejmě nikdy nebude) “sparťanským Součkem”. Tady bych si klidně mohl rýpnout, že stejně tak Vrba nikdy nebude Trpišovským, ale nechci šťourat ve vosím hnízdě. Prostě tak nějak se nabízela možnost dát čuchnout mladým (těm ještě mladším) v celkem třeskutých zápasech, udělat si o nich lepší obrázek a v důsledku nechat odpočívat oblíbence (pardon, stálice). Vždyť nás čeká finále v tuto chvíli pro Letnou tak veledůležitého poháru na Slovácku. A každá odpočinutá, ale hlavně nezraněná noha ostříleného borce se bude hodit.

A takhle to tedy vidím já. Zápas roku se nám blíží, tak si duševně odpočiňte, ať to s vámi potom nesekne. Tedy pokud by něco nevyšlo.

Reklama