Konečně! Sparta dorazila do konce fotbalového roku 2023, porazila Sadílkem „posílené“ Teplice a odpískala podzimní odchod do šaten. Může se slavit, protože stávající rok byl z pohledu historie klubu jeden z nejúspěšnějších. Sice vždycky může být lépe, ale jen se netřesme. Bývalo i hůře. A jak to viděl Zuřivec?
Na Letné si v podzimní sezóně naložili pořádnou porci zápasů. Liga, Evropa, domácí pohár. Tam všude musela potvrzovat, že cesta, kterou nastolili Tomáš Rosický spolu s Brianem Priskem je (bude) úspěšná. I po podzimu „jede“ dále Sparta na všech frontách. Vede ligovou tabulku, v EL zůstala i pro jaro a v MOL Cupu také pokračuje, těžšímu vylosování navzdory (těžšímu než měli jeho úhlavní soupeři). V letenských kancelářích tak mohou směle létat špunty od šampaňského.
Nejdůležitější je Evropa
Říkejte si, co chcete, ale pro český mančaft je nejdůležitější být viděn v evropských soutěžích. Je sice krásné brát první místa v ligové tabulce, ale když potom vylétnete z pohárů jako namydlený blesk, třeba hned v předkole, rezultuje z toho jedno velké hnědé nic.
Sparta v uplynulé sezóně slavila po letech titul a sláva to byla přenáramná. Ovšem pokud by to nepotvrdila i v Evropě, ztratil by takový titul na kráse. I proto se na Letné nehnali za vidinami, ale pragmaticky postupně posilovali kádr tak, aby byl tým „odolný“ i v evropských soutěžích. A je vidět, že se taková „politika“ vyplácí. Sice můžeme plakat na „hromadném hrobečku“ vlastních“ odchovanců, ale pokud tito nepotáhnou Spartu výš a dál, pláčeme na špatném hrobě. I proto Laci, Bimančevič, Sörensen, Preciado, Haraslín a jiní. Na druhé straně však třeba Panák, Vitík, Kuchta, Ryneš, Zelený a pochopitelně kapitán Krejčí (a v závěsu Vydra s Karabcem) dokazují, že i v domácích podmínkách najdeme nebroušené „diamanty“. Jen je správně je vybrousit.
Změna přestupového „myšlení“, zejména u Tomáše Rosického, byla tedy nutná. A zápasy v Evropě, například ty proti Dinamu Záhřeb, Betisu Sevilla, nebo postupové utkání proti Arisu Limassoll, dávají změně razítko pravdy. Odměnou budiž evropské jaro.
Změna zvaná mentální
Jestli se v něčem Sparta proměnila způsobem skoro fatálním, pak je to její mentální nastavení. Pro nás laiky, na Letné už dokáží úspěšně zvládat zápasy, ve kterých se jim nedaří, či jinou nepřízní osudu jsou v nich znevýhodněni. Viz poslední podzimní utkání proti Teplicím. Možná mírně unavené sparťanské „myšlení“, Vindahl vyrobil hrubku, Sadílek ji nesmyslně hasil faulem. Došlo na červenou a Teplice se vyšvihly do sedla. Zvláště, když krátce na to ještě zazmatkovala obrana a „poslala“ hosty ze severu do jednogólového vedení (a nemuselo zůstat jen u něj).
V dobách „temna“ (což byly skoro všechny od Stramaccioniho až do příchodu Briana Priskeho) by takový zápas Sparta s měrou nejpravděpodobnější nezvládla. A nejen tím, že Teplice kousaly a měli o jednoho hráče v poli více. Byl to poslední zápas podzimu, letenští by i přes porážku zůstali v čele ligové tabulky. Tak vo co go? Nikdo by to borcům zřejmě nijak přehnaně nevyčítal, vždyť to nejsou mašiny a také mají právo na výpadek. Ale současná Sparta už není takto nastavená. Chce vyhrát za každou cenu. Pro úspěch, pro sebe, pro fanoušky. To je obrovský rozdíl oproti letem minulým, snad navždy zapomenutým.
Tento přístup se však nevyplácí jen v domácí lize. Hrát stále na vítězství, bez ohledu na to, kdo proti mně stojí (samozřejmě mírně upraveno podmínkám), přineslo Spartě postup v EL i do jarních bojů. A vzpomeňme třeba na zápasy „mus“, ve kterých šlo letenským o bytí či nebytí v pohárech. Zvládli je. Mnohdy dokonce s fotbalovou grácií. A ptám se kverulantsky, zvládli by je také třeba pod trenérem Vrbou? A odpovídám si furiantsky sám, ne.
Teplice nebyly ani na chvíli lepší. Sparta byla problém
Vrátíme-li se k nedělnímu „nepovedenému“ utkání proti Teplicím, můžeme s odstupem času zkonstatovat, že jen a jen sama Sparta udělala z očekávané tečky za podzimem neskutečné drama. Reportéři ve studiu sice vykřikovali obdivné věty a pěli ódy na Teplice, ale jen díky Spartě si mohli tepličtí užít svých pár minut slávy. K čemuž přispíval svými „provokativními“ rozhodnutími i rozhodčí Starý. Ale opět, to není „stará“ Sparta. I v neděli měla dostatečnou kvalitu zápas zvrátit. I v oslabení. A že trenér Priske dělá svou práci na výbornou, potvrdilo diametrálně odlišné nastavení týmu po přestávce, které ho nasměrovalo k obratu.
Na polštář z bobkového listu zapomeňte
Znáte to, na vavřínech se spí jako v bavlnce. Jistě si to připomínají i na Letné. Jaro bude také náročné. Možná ještě náročnější. V play-off EL dostala Sparta velmi zvučnou Galatasaray, hned zkraje jara ji čeká derby v českém poháru (který nemehlo to takhle vylosoval?) a tuhý boj o titul až do konce. Ani soupeři totiž nic nevzdávají a na protější straně Vltavy už dokonce začali s posilováním. Na což na Letné zřejmě také myslí, neboť v některých zápasech se ukázalo, že lavička, při vší úctě, není sto nahradit všechny opory. Ty mohou být třeba zraněné, což se na Letné, bohužel, děje doposud a doposud v míře vrchovaté. Napadá mě třeba Preciado. Fotbalista jako fík, který dá zapomenout i na klon Wiesnera s Mejdrem. Jenže ten chlapec až nápadně často marodí….
Vánoce budou v letenském táboře tedy jedna báseň. Dárečků dostal fanda už více než dost. A s jídlem roste chuť. Borci v rudém to jistě dobře vědí, a tak se o Vánocích určitě nebudou cpát salátem do zmrtvění. Vždyť je tak příjemné, když o vás píší jen v superlativech. Ale pozor, to už jsme zase u toho bobkového listu.
A takhle to viděl Zuřivec. Všem lidem „rudé“ vůle přeji ty nejkrásnější svátky. Těm ostatním alespoň veselé. Apropos, nevíte někdo co je s tím Ševčíkem…
