Sezóna skončila, nastal čas letních fotbalových okurek. V pohodě a lážo plážo světem nejen českého fotbalového rybníku.

MS světa (to. na které se dostal úplně každý) se kvapem blíží a bere mi tak vítr z plachet „okurkové sezóny“. Zaplať však kdo chceš, nejen fotbalovou událostí roku magazín živ jest.

Když nejde o život, jde o h*vno

Jakže je to dlouho, co fotbalový internacionál Christian Eriksen (nemáme to číst jako Erikšon pane Zárubo?) zkolaboval přímo na hřišti a celý (doufám, že nejen fotbalový) svět se u toho nahoře přimlouval, aby nám dánského internacionála ještě zachoval? Nepátrejte, nešátrejte, je to celých pět let. Tehdy při zápase ME mezi Dánskem a Finskem dostal sympatický Dán (ještě jako hráč Manchesteru United) první varování od svého strážného anděla: nezahrávej si se svým zdravím, kdo to má ulítat!?

Vlna solidarity zaplavila citečky nejednoho fanouška a všichni jsme Eriksenovi přáli uzdravení bez ztráty květinky. Ti soudnější mu možná radili, že je čas skončit s fotbalem; bílá noční košile (doufám neprůhledná) na nahém těle a fronta před svatým Petrem (u kterého nevíte, jak se kdy vyspí) za těch pár čutanců do míče navíc nestojí. Možná by bylo na čase pověsit kopačky na hřebík, postavit se za kladr s pivem a klobásou a už jen fandit. Ačkoli, ona klobása s pivkem ku zdravému srdci moc nepřidá. Jenže smoothie k fotbalu asi také není to pravé ořechové.

Vážně nevím, co dánskému internacionálovi radili odborníci srdcaři (myslím odborníky na srdce – lékaře). Ovšem chce se mi věřit tomu, že sami profíci to měli pade na pade a rozhodnutí definitivní bylo na Eriksenovi samém. A ten se tehdy rozhodl pokračovat ve fotbalové kariéře. Podle hesla, když ho miluješ (fotbal), není co řešit.

V Čechách však máme takové zlověstné pořekadlo (zná každý správný národovec): „tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu až se ucho utrhne“. A Eriksenovi se opravdu utrhlo. O víkendu, při přátelském zápase Dánska s Ukrajinou (pravděpodobně utkání útěchy, páč oba týmy se na MS nedostaly) zkolaboval Dán znovu (už jako hráč druholigového Wolfsburgu – všechno má svůj sestupný vývoj). Jeho anděl strážný se opět zapotil, ale podle posledních zpráv je Eriksen v pohodě a posílá fotečky z nemocnice.

Pokud ho však ani tohle nepřiměje k zamyšlení a zatlučení hřebíku do zdi (na ty kopačky), pak pro něj mám další české přísloví: „každý svého štěstí strůjcem“. Jo a na srdce jsou Poděbrady!

Pod Tatrou se blýska a hromy divobijú – to se volí nový reprezentační trenér

Zase jednou byli Slováci o krok před námi „evropštější“. Vedle toho, že už dávno platí eurem, povolali k fotbalové reprezentaci nefalšovaného (západo)Evropana: Itala Calzonu. Zatímco my v naší kotlince doposud tvrdošíjně lpíme na Čechovi (ne, Petra nemyslím), bratia naši tehdy otevřeli svá srdce a šli s trendy. Teď se však vrací ke klasice. Ital byl odvolán, Slováky přebírá, světe div se, Slovák.

Francesco Calzona vydržel u slovenského týmu 1361 dní. K nějakého výraznému úspěchu Slováků jeho mise nevedla. Překvapili na ME a porazili (jednou) Němce. Jinak se pod Italem projevovali nanejvýš průměrně a pro bookmakery nevypočítavě.

Kontrolní otázka (ačkoli spíše pro Slováky): věděli jste něco Calzonovi již předtím, než se usadil na reprelávce? Byť nejsem Slovák, jsem si skoro jistý, že ne. Nějaké to asistenstské místo u věhlasnějších kolegů, jinak čudla za čudlou. A náhle slovenská reprezentace! Kariéra jako hrom? Určitě, ale hlavně osobnost Marka Hamšíka. Toho nejenže zná celá vyspělá fotbalová Evropa, ale on znal Calzonu ze svého působení v Neapoli. Takže haló kámo, mám pro tebe fleka?

Calzona se tedy především díky slovenské ikoně mohl pyšnit titulem repezentačního trenéra. „Alespoň“ na Slovensku, když v jeho rodné Itálii by k takovému postu nedostal zřejmě ani čuchnout. Jednou trenér, tak tedy trenér. A na Slovensku byli rázem trendy.

Co na tom, že Calzonův životopis byl nanejvýše průměrný. Že jako trenér slovenské reprezentace neuměl nejen slovensky (to není pro Itala asi zrovna lehká řeč), ale ani anglicky a potřeboval tak k ruce tlumočníka. A ačkoliv jako trenér byl Calzona průměr (dost možná podprůměr), jeho plat rostl do výšin v přímé úměře s průměrnými výsledky jeho oveček. A připomínám, že na Slovensku už platí eurem….

Když si tedy na slovenském fotbalovém svazu konečně sundali růžové trendy brýle a udělali si jednoduchou účetní početku (poměr cena výkon), došli k jedinému „selskému“ řešení: ciao Francesco! Arrivederci!

Ale proč tato „okurka“? Inu, jsme bratia (pro puntičkáře, byli jsme) a i my máme svou „italskou“ ikonu, která se pyšní funkcemi na svazu. A i ona prosazovala „trendy“ cestu zahraničního trenéra u reprezentace. Byla však „utlučena čepicemi“ a nakonec se zvolil pan Koubek. A všichni věříme, že tak je to dobře a tak to má byť. (Jakže bychom se to loučili s případnou zahraniční akvizicí? Güle güle?)

Přeji příjemné léto a skvělý okurkový salát k tomu!