Sezóna skončila, nastal čas letních fotbalových okurek. V pohodě a lážo plážo světem nejen českého fotbalového rybníku.

Repre vyznává Coubertinovské heslo „není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.“ Karviná to vzdala. Fajn, ale kdo místo ní? Právní bitva? Kováč bez práce? A pak mají ty okurky dozrát!

Česká reprezentace na MS

A že jste rádi, že už to máme za sebou, že ano? Nebo se mýlím? Pokud tedy vy ne, tak česká reprezentace a hlavně její vedení určitě. Panečku těm spadl kámen ze srdce, protože by pokračování téhle „letní košilaté komedie“ s příznačným názvem „Jak se Češi po dvaceti letech MS zúčastnili“ také nemuseli ustát. Do karet jim hraje i vzdálenost místa konání turnaje a časová pásma, která od něj republiku dělí. Tím pádem se mnozí na výkony našich ani nekoukali (páč někdo musí i pracovat) a mohou tak (možná) uvěřit slovům manažera reprezentací Pavla Nedvěda, že všechno bylo vlastně skoro zalité sluncem. Jen ten postup ze skupiny se nepovedl.

Unisono se k tomuto prohlášení přidal i svaz (Mr. Trunda) a pochopitelně i repre trenér Koubek (ten přesně podle mustru, „musím se pochválit sám, nikdo jiný to za mě neudělá“). Pokud to dobře chápeme, tak vlastně všichni čekali, že to takhle dopadne. A výkonnostní cíl byl stanoven asi až potom, co se vyplnil. Na MS se postoupilo, tak vo co gou!? Samotná účast je vyznamenáním a potvrzením toho, že fotbalový svět s námi musí počítat (haló, ještě jsme tady a zúčastníme se i další kvalifikace).

Zejména manažer všech manažerů Pavel Nedvěd se vyznamenal. Jeho rozhovor o slavné účasti českých reků na MS zřejmě vstoupí do historie jako příklad toho, jak pozitivně zmedializovat óbr průšvih (nestačí, že se nám svět řehonil a dožadoval se zpětného dokvalifikování Dánska). Včetně arogance (názory kritiků ho ničím neobohatily) a vyzývání k jednotě pro lepší zítřky. A pochopitelně, všichni dělali vše na maximum, dobře (ba lépe než soupeři) a jen sběh událostí zamezil naší účasti v playoff. Fajn Pájo, sni dál.

I ředitel toho všeho, David Trunda, to pochopitelně vidí stejně. Tedy pokud vůbec něco viděl, protože se zúčastnil v té „Emerice“ kdejakého mítinku a zasedání. Tam se mu však údajně dostalo plácání po zádech, jak v Česku ten fotbal dobře děláme. Takže jen tak dál, asi do stavu klinické smrti. I s panem Koubkem, protože ten chce a bude pokračovat? (My už víme, že nebude).

Ale jasně, že se mi chce věřit tomu, že bude lépe (páč hůře už asi být nemůže). Tak do toho (a bez Schicka).

Karviná do druhé ligy

V Karviné prozřeli a spočítali si kolik je jedna a jedna. A to je vedlo k jednoznačnému závěru: tenhle boj neustojíme. Tedy boj o vlastní bezúhonost a setrvání v první lize. Je známo, že jsou v Karviné v momentální sázkařsko-úplatkářské aféře namočeni až po ušní boltce. Ovšem doposud vykřikovali nejasně něco o tom, že špínu na sobě nenechají (nýbrž na socdemákovi Wolfovi) a budou bojovat o jméno své očištěné.

No a náhle se 1+1 rovná dvě a lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše. Proto volá druhá liga (a vítězí pragmatismus).

Jenže, otázka zní: kdo za Karvinou? Řády údajně mluví jasně, Táborsko a když ne to, tak Artis (no tam by se radovali). Ale pozor, Dukla, slovy páně Turka, to celé považuje za svazovou podlost a chce se bránit soudní cestou s tím, že na první ligu má nárok jen ona. Tak uvidíme, ale každopádně každé rozhodnutí je více či méně špatné. Oba adepti ze druhé ligy v baráži ukázali, že na soutěž nemají a Dukla už sestoupila. Já bych tedy navrhoval malý letní miniturnaj (třeba v rámci letní přípravy) mezi všemi třemi kluby. A kdo vyhraje, má ligu. To je čisté, nebo ne?

Kováč už není trenérem Liberce

Asi kdo by to čekal, že? Vypadalo to na spojení na věčné časy, tedy Liberec, Kania a Kováč. Progresívní milionář, progresívní trenér a hvězda severu (jasná). Jenže teď už víme, že jsme se přepočítali a Kováč byl, s okamžitou platností, z hvězdy odejit.

Realita holt dohnala i Liberec. Žádný trenér nemá své jisté a žít jen z podstaty toho, že se o mě mluví jako o nadějném trenérovi, nestačí. Realita potřebuje i výsledky. A ty byly na severu (tom libereckém) takové, no nemastné neslané. Někdy se to nadějně rozeběhlo, jindy to klouzalo v průměru. Bez posunu. A tak přestal sporťák Nezmar slyšet na vize a naděje a konal.

Panečku, to je sekáč! Ten se nezakecá. A Kováč si bude hledat další štaci, kde by mohl dál rozvíjet svou nespornou progresivitu. On se někdo naivní najde, kdo bude věřit tomu, že výsledky jednou přijdou.

A takhle jsem to viděl já. Mějte pohodový týden.