Závěrečná na MS a sparťanské výhledy na lepší příští. V pohodě a lážo plážo světem nejen českého fotbalového rybníku.

Mistrovství světa

Tak je to zdárně za námi. MS ve fotbale, Infantinova megalo akce ve smyslu čím více účastníků, tím více peněz, se stala v neděli minulostí. Ve finále se potkali „Španělé“, jak ti originální, tak ti vycestovalí (ale už je to pekelně dávno, že si mnozí Argentinci ani nevzpomenou, kde leží Madrid). V každém případě se „úřední“ řečí finálového mače stala španělština. Aneb Španělsko versus Argentina.

Přiznám se bez mučení, že jsem finalisty kvitoval s nadšením. Oba týmy jsou mi na výsost sympatické svým fotbalovým projevem, ve kterém se na Hřebíkovo vyplňování čtverců a Trpišova data moc nehraje. Zato pojď se, kam jdeš a jiných technických fines si člověk užije do sytosti. Takže pro fanouška technického fotbalu svátek pure?

Ani ne. Pár věcí tentokrát bylo jinak. Předně Argentina nebyla tím týmem z roku 2022, kdy naposledy získala titul šampiónů (na MS v Kataru) a Messi byl zase o něco starší. Takže nepomohl jako obvykle, byť až do finále byl hlavní osobností týmu. Ve finále i jeho semlela španělská preciznost, hraničící s dokonalostí, jenž se projevovala nejen ve skoro drtivém držení míče.

Jistě, i účast ve druhém finále MS po sobě, je kumšt. To už musíte něco umět. Proč ale mají skoro všichni pocit, že letošní Argentina neměla ve finále co pohledávat? Za její antifotbal (sic! mančaft, jenž má ve svém středu takovou super personu Messiho), tvrdost slušící spíše „ostrým hochům z Prešova“ a aroganci vůči soupeřům, se stala asi nejnáviděnějším týmem turnaje.

Takže fanda musí nakonec oblíbit vítězství Španělů a znovu si drbat hlavu nad tím, jak to mohli v Argentině dopustit a fotbal takhle „sprasit“. A ještě do toho zatáhnout takovou legendu, jakou Messi je. Laik žasne, odborník má otevřená ústa v údivu. Ale všichni sborem přejí „Španělákům“ titul z celého srdce.

Jestliže finále bylo „španělské“, o třetí místo si její účastníci zopákli „stoletou válku“. O bronz ve finále útěchy si to totiž rozdali borci z Anglie a Francie, kteří spolu už ve středověku válčili ve výše zmíněné „roztržce“. Tehdy dostali Angličané na zadek. Tentokrát se však borci z Albionu radovali jako malí Jardové a po dlouhých šedesáti letech (co je proti tomu „pár“ sparťanských let čekání na opětovnou účast v LM) tak berou medaili z MS za vítězství 6:4.

Opěvovaná Francie se superhrdinou Kylianem Mbappém, se zdála být jasným kandidátem minimálně na jednoho z finalistů (ale Francouzi sami si jistě mysleli přímo na čárku mistrů). Nezvládla však semifinále proti Španělsku, a tak si to rozdala s Anglií o třetího fleka. A po semifinále nezvládla ani boj o bronzovou placku. Jestli z frustrace, či na to prostě hodily hvězdy bobek (kdo by staral o třetího) a nebo to způsobilo devět změn v základní jedenáctce, čert ví. Jisté je, že Francie skončila čtvrtá a za svůj výkon v zápase by se měla stydět. Trenér Deschamps „v demisi“ určitě čekal od svých oveček důstojněji pojatý mač. Díky (zejména v prvním poločase) trapnému výkonu „Le Bleu“ pošlapali všechno, čím v předchozím průběhu turnaje udivovali svět. Každý si je už bude pamatovat jako „ty, co dostali v zápase o třetí místo šest banánů“. Howg a ještě jednou, styďte se.

Letní příprava Sparty

Ještě se vážněji nečutlo do balónu (internet se stále plní srandovními videjky ze soustředění), ale sparťanský fanda má vážné obavy o průběh nastávající sezóny. Ačkoliv je zodpovědnými stále ujišťován o tom, že vše běží tak, jak si v kancelářích na Letné naplánovali. Vše podle plánu a vše k velké slávě bývalých vládců Prahy.

Jenže když dostanete v generálce na sezónu od velmi průměrného FC Nordsjaelland hned pět banánů a odevzdáte mizerný výkon, jsou vaše ambice o výborně připraveném a vhodně posíleném týmu jen nedělním krasořečněním na besídce vyšší dívčí školy. Neboť realita je, měřeno přípravou, zřejmě poněkud jiná.

Na sociálních sítích se mezi fanoušky Sparty totiž šíří přímo hmatatelná skepse. Tým si (snad zatím) kvalitativně spíše pouštěl žilou (zejména Rrahmani, Kairinen a mluví se o Sörensenovi) a adekvátní náhrady z pohledu fandy nepřišly. V útoku se bude spoléhat na „všelijakého“ Kuchtu a Vojtu, jenž svou kupní cenu (za kterou byl vykoupen z Mladé Boleslavi) nepotvrzuje ani náhodou. V záloze dostal „přednost“ Mannsverk, který rozhodně nejlepší ligové hráče nepřevyšuje, a ke všemu se (prakticky hned jak byl vykoupen z Ajaxu) zranil do berlí. Přidal se tak k Uchennovi, Vydrovi, Andersenovi a Vindahlovi. Tedy oporám, jenž se potýkají s dlouhodobými zraněními. Neustálá marodka je pro Spartu skoro typickým poznávacím znamením. Ale Rosa o tom ví a v klubu se o tom už pobavili. S kým asi? S Cobbautem?

Přesto i nadále mluví Rosický (a Priske se přidává) o skvěle pracujícím týmu s vizí a úspěchy. V nedávném rozhovoru dal fandovi nahlédnout do „svého světa“. To rozneslo mezi fandovstvem ještě více pesimismu, než vyhlášení třetí světové války. A los v kvalifikaci o LM (FC Lyon) fandovu (ne)víru v úspěšnou sezónu ještě více podtrhl. To když od FC Nordsjaelland dostanete „nakládačku“, čím chcete překvapit Šulce a spol?

A takhle jsem to viděl já. Mějte pohodový týden a věřte, naděje pojde vždycky až jako poslední.