Znovu se představme. Jmenuji se Antonín Barák.
Téměř zapomenutý hráč působící v italské Lecce letos upoutal pozornost Hellas Verony a míří na hostování s opcí. Itálie pro něj byla dlouho hořkou jízdou, ale nyní by se, v případě uplatnění opce, z něj mohl stát jeden z nejdražších hráčů Česka. Antonín Barák zmáčkl velké tlačítko RESTART.
Odchovanec příbramské akademie si své kopačky přivezl na Apeninský poloostrov v létě 2017. Za velkého nadšení přestupoval ze Slavie do tamního Udine. V kabině jednoho z nejstarších italských klubů se potkal s dalším Čechem, Jakubem Janktem.
Italská horečka
Tato dvojice spolu s Patrikem Schickem (v té době za AS Řím) vzbudila v Česku nebývalý zájem o italský fotbal. Dva čeští hráči v základní sestavě klubu hrající v jedné z top pěti soutěží Evropy? Neuvěřitelné.
Téměř každého fotbalového fanouška zajímalo, co tito šikulové předvedou. A kluci tu pozornost spláceli. Barák s Janktem udrželi Udine v klidném středu tabulky. K tomu měli skvělá individuální čísla. Jankto si připsal čtyři branky a pět asistencí, Barák pak sedm gólů a čtyři asistence. První sezóna v náročné italské lize mu přinesla fantastické výsledky.
Společná italská pohádka dvou Čechů tím však skončila. Jankto se rozhodl pro změnu prostředí a zamířil na hostování do Sampdorie Janov. Barák zůstal.
Nadějný středopolař nejen že přišel o parťáka ale začal do toho trpět problémy se zády. Půl roku naprosto bez fotbalu. Celé jaro musel bezmocně sledovat, jak se jeho tým v lize trápí, aniž by mohl pomoct.
Změna je život
Do začátku nové sezóny 2019/2020 se však dal do kupy, záda zpevnil a plný sil se toužil vrátit do sestavy Udine. Nepovedlo se. Nedostatek herního vytížení a téměř žádná příležitost proto, aby se mohl prosadit, postavilo českého hráče před jasné vyústění – je čas na hostování.
Barák tedy v zimě tohoto roku sbalil věci a zamířil do US Lecce. V té době sedmnáctý celek Serie A uvítal levonohého záložníka s otevřenou náručí. Dodaná důvěra v jeho schopnosti vlila živou vodu do krevního oběhu příbramského odchovance.
Přišel start jako hrom. Pětadvacetiletý záložník dostal ve svém prvním zápase šanci v základní sestavě proti FC Turín. A nutno říci, že trenér Liverani tohoto rozhodnutí určitě nelitoval. V 19. minutě se míč z odvráceného centru odrazil směrem k Barákovi. Ten v plném sprintu vyrazil skákavému balónu naproti a vší silou vpálil míč do sítě.
Český hráč propadl emocím. Nahromaděná frustrace z posledního roku a strasti, kterými si musel projít, v té chvíli spadly z jeho zad jako těžký balvan. Barák byl zpátky. Lecce zápas vyhrálo 4:0 a náš záložník sbíral chválu.
Poté odehrál prakticky každou zápasovou minutu zbytku sezóny a kromě skvělých výkonů si připsal i další gól a jednu asistenci. Klubu z Apulie se sice nakonec nepovedlo v nejvyšší italské soutěži udržet ale českého hráče to mrzet nemuselo.
Druhé italské “poprvé”
Místo návratu do Udine, které skončilo na třináctém místě, se teď přesouvá na hostování s opcí do Hellas Verona. Týmu, který svými ambicemi míří v novém ročníku na Evropu. Barák se na Instagramu s Udine však oficiálně rozloučil a za vše poděkoval. To značí jen jedno – i když se jedná o hostování s možnou opcí, jde prakticky o přestup jen s odloženou dobou placení.
A to je dobře. Bylo na čase, aby český středopolař dostal pevnou půdu pod nohy. Barák, blonďatou hřívou připomínající legendárního Pavla Nedvěda, dospěl a zbavil se všech strastí. Rozepisuje novou kapitolu svého života a staví se s čistou hlavou na startovací značky. A věřte mi, bude to jízda.
Související články:
