Slavia porazila v rámci 21. kola nejvyšší soutěže Slovácko a vrátila se tak do čela tabulky. I přes tento úspěch však měli všichni slávisté důvod ke smutku. Jeden z někdejších obránců se totiž tohoto zápasu nedožil. Martin Pěnička zemřel v pouhých 53 letech. Odešel letitý slávistický obránce, jenž strávil v Edenu celkem sedm let, přičemž se jednalo o nejvýraznější část jeho hráčské kariéry. Byl sice ve stínu slavnějších spoluhráčů, ale nemělo by se na něj zapomenout.
Člen výjimečné slávistické party
Martin Pěnička přetáhl poprvé slávistický dres přes hlavu již v roce 1990, kdy měl za sebou krátká působení v Liberci a Chebu. Zažil tak období, kdy se do Edenu postupně vracely mistrovské ambice a vznikal silný tým pod záštitou česko-amerického podnikatele Borise Korbela. Během jeho působení se mistrovský sen Slavii nesplnil, ale tým položil slušné základy pro legendární mistrovskou jízdu na jaře 1996, kdy Slavia získala titul po dlouhých 49 letech a vše bylo umocněno tažením Pohárem UEFA, v němž se tým podíval až do semifinále.
Jedním z hlavních symbolů této sezony byl trenér František Cipro, který zemřel před třemi týdny. Nyní ho následoval jeho bývalý svěřenec. Martin Pěnička zažil ve Slavii celkem šest trenérů a pro všechny byl důležitou součástí sestavy. Fanoušci si ho nepamatují jako střelce nebo špílmachra, ale jeho poctivá práce vytvářela solidní základy pro hru pozdějších reprezentačních hvězd, jakými byli Patrik Berger, Vladimír Šmicer a v mistrovské sezoně také Karel Poborský.
Až příliš tichý konec
Martinu Pěničkovi nikdo nevezme jeho zásluhy na vysněném mistrovském titulu a o to více musí fanouška mrzet jeho brzké upadnutí v zapomnění. Po vítězství v lize zažil Martin Pěnička se Slavií také nepříjemnou mistrovskou kocovinu a v jistém smyslu ho vysvobodila nová výzva v podobě přestupu do belgického Lokerenu. Zde se setkal třeba s pozdější reprezentační hvězdou Janem Kollerem. I ten o něm mluví jako o poctivém hráči schopném se patřičně obětovat pro tým. Za působení v Lokerenu se Martin Pěnička nemusí stydět, ale vzhledem k tomu, na jaké adresy se stěhovali jeho někdejší kolegové z mistrovské party, upadla jeho belgická kapitola celkem rychle v zapomnění, které umocnilo dění po návratu.
Své umění ukazoval v Brně, ale jednalo se pouze o krátkou kapitolu a také o poslední v nejvyšší soutěži. Následně totiž působil již pouze v nižších soutěžích a radost rozdával divákům v Pardubicích, Mladé Boleslavi a Chomutově. Po skončení hráčské kariéry se už nijak výrazně na české fotbalové scéně neukazoval a postupně se tak vytrácel z mysli fotbalové veřejnosti. Skromný fotbalový dříč odešel v tichosti, ale nemělo by se zapomenout na jeho týmové zásluhy.
