Záloha Sparty potřebuje “krizového manažera”
Sparťanské čekání na vítězství v derby se opět prodlužuje. Naposledy se tak stalo 20. března 2016. Z dnešní sparťanské sestavy ho pamatuje pouze Ladislav Krejčí starší, jež mezitím stihl absolvovat angažmá v italské Bologni. Letenský tým šel do dnešního zápasu po dlouhé době s nadějí dostat se na první místo tabulky. Do děje zápasu však opět výrazně promluvila nejzářivější slávistická hvězda posledních dnů Abdallah Sima. Mladý útočník ze Senegalu vstřelil Spartě již v prvním poločase dva góly a fakticky tím rozhodl zápas. Během něj jsme viděli až příliš mnoho symboliky rozdílné situace obou odvěkých rivalů.
Všechno začalo neproměněnou penaltou nejlepšího sparťanskéhého střelce Lukáše Juliše. Sparťané si potom přestali věřit a postupně takřka zmizeli ze hřiště. První Simův gól působil jako předzvěst dalšího nepovedeného derby a ten druhý zase ukázal jeho strmý růst z poslední doby. Ve druhém poločase byla slova Sparta a nejistota dokonalá synonyma. Když vstřelil Ondřej Lingr třetí gól, vzpomněli si fanoušci možná na derby z jara 2018, kdy Slavia smazala tříbrankové manko a v nastaveném čase urvala zlatý bod. Když si však vzpomeneme na detaily tohoto zápasu, uvidíme ještě jasněji rozdíl mezi Spartou a Slavií v posledních zhruba čtyřech letech.
Slavia ve vzpomínaném zápase ještě dvacet minut před koncem prohrávala o tři góly, ale na hráčích jsme mohli neustále vidět přesvědčení o vlastních silách a v pravou chvíli zapracovali hráči, od nichž se očekávaly vůdčí schopnosti jako Milan Škoda či Miroslav Stoch. Když se Sparta dostala nyní do totožné situace, sledovali jsme na hřišti jedenáct hráčů v rudých dresech čekajících na závěrečný hvizd či na “ránu z milosti” z kopačky některého ze soupeřů.
Na Spartě se znovu usadila těžká deka a neschopnost vyrovnat z krizovou situací. Očekávaní vůdci týmu bojovali sami se sebou. Nejlépe to asi symbolizuje střídání kapitána Bořka Dočkala čtvrthodiny před koncem utkání. Toho Slavia naprosto vygumovala z povrchu letenského a z komentářů čišely znovu spekulace o tom, zda je pro současnou Spartu skutečně tím pravým vůdcem a špílmachrem. O tom se vlastně spekuluje po celou dobu od jeho návratu z dalekých putování po Číně a Spojených státech. Po nezvládnutých podzimních zápasech s Plzní a Slavií tyto názory patrně ještě zesílí.
Až bude Sparta přemýšlet o možných posilách, musí se při tom dívat především na svou záložní řadu. Nevidíme v ní hráče schopného strhnout spoluhráče a přesvědčit je o tom, aby se po dílčích nezdarech “kousli”. Toto se nyní musí stát sparťanskou prioritou, přičemž musí Letenští opět ukázat, že se poučili z minulých let, kdy jejich posilování kádru mnohdy fungovalo metodou pokus-omyl. Na Spartě jsme s ubíhajícími minutami a mizením sil mohli vidět stále více podrážděnosti a spoluhráči se po sobě mnohdy jen nechápavě hleděli. Rezervy letenského týmu jsou stále mnohem větší než si představitelé připouští.
Související články:
