Ještě před třemi týdny to vypadalo, že druholigová pouť rezervy nejstaršího pražského klubu po roce od postupu opět skončí, jenže mladíci v sešívaných dresech se v posledních zápasech snaží vzepřít nepříznivému osudu a ukázat, že si účast ve Fortuna:Národní lize zaslouží. Co je příčinou nepovedených výkonů ze začátku jara? Co stojí za náhlým zlepšením? Kteří hráči by měli slávistické fandy zajímat? A jaké jsou vyhlídky směrem do budoucna? To vše se dočtete v následujícím článku.

Podzim – herně horší, bodově lepší

Než se dostaneme k jarní části sezony, jen ve zkratce si shrňme i podzim. Béčko Slavie do něj vstoupilo hodně rozpačitě a na některých hráčích bylo znát, že se s dospělým fotbalem teprve sžívají. Často se točila sestava, ale tým dokázal urvat body i v zápasech, kde tahal za kratší konec provazu. Právě to je poměrně zásadní rozdíl oproti jaru, v němž nastalo herní zlepšení, ale mnohdy bez bodového efektu. Šestnáct bodů po podzimní části ročníku se zdálo být poměrně málo, ale jak vedení vršovického klubu deklarovalo, měl by to být dostatek pro to, aby se tým zachránil. Zvlášť když se počítalo s mnohem větším posilováním o borce z áčka než na podzim.

Hráči z áčka přinesli chaos

Kádr mužstva před jarními odvetami neseznal zásadnějších změn, navíc mančaft byl v úvodu jara opravdu mohutně posilován hráči z prvního mužstva. Bohužel však toto oživení nemělo očekávaný pozitivní efekt, naopak přineslo více škody než užitku. Ne snad, že by hráči z áčka neprokázali kvalitu, ale tým na hřišti vůbec nepůsobil kompaktním dojmem. Neustále se měnila rozestavení, řada hráčů se spolu na place viděla prvně a vše působilo dost zmatečně. Navíc u některých zkušených borců byl znát i nedostatek motivace. Zde bych vypíchnul hlavně Ewertona, který jevil o hru v derby na Letné zhruba stejný zájem jako Michal Krčmář o pivo. Naopak velmi lze ocenit přístup oblíbence fanoušků Slavie Jana Bořila, jenž se sice po zranění do formy dostává jen pozvolně, ale svým přístupem slouží mladým hráčům jako vynikající vzor.

Ústálení přineslo zlepšení

Od poloviny jara se sestava přece jen ustálila, což s sebou přineslo výrazné herní zlepšení. Tým bez většího počtu borců z prvního mužstva možná nemá takovou fotbalovou kvalitu, ale působí mnohem kompaktněji. Navíc na hráčích je patrná motivace dokázat, že se zvládnou zachránit sami a nepotřebují k tomu posily.

S herním zlepšením ale vyvstal i typický slávistický problém, kterým byla tvorba šancí proti obrannému bloku. Zářným přikladem byly zápasy s Olomoucí B nebo Chrudimí. Sešívaní zde měli dlouho zápas ve svých rukou, ale nedokázali se proti dobře organizovaným obranám soupěřů prosadit. Ti pak z ojedinělých brejků vyráželi za tutovými šancemi.

Nejmladší tým ligy

Slávistická rezerva má po celou sezonu suverénně nejmladší mančaft soutěže a nejsou výjimkou ani zápasy, kdy nastupuje v základu osm dorostenců. Hráči z ročníku 2004 jsou standardem. Hodně toho odehráli Adam Pudil, David Planka nebo Eric Hunal z ročníku 2005. V průběhu jara se pak stal stabilní částí sestavy stoper Mikuláš Konečný, jemuž je teprve šestnáct let. U Konečného nelze opomenout ani fakt, že v řadě utkání nastoupil v duu s jen o dva roky starším Ondřejem Kričfalušim. A co víc, šestnáctiletý mladíček zde často dokázal svého zkušenějšího souputníka zastínit.

Hlavním úkolem B-týmu by ale neměly být výsledky, nýbrž výchova hráčů pro dospělý fotbal. Zde můžou mít fanoušci radost z toho, že řada hráčů prokazuje v průběhu sezony výrazný herní progres a zdají se být připraveni i pro nejvyšší soutěž. Asi nejzajímavěji se v současné době jeví duo Jakub Kopáček a Štěpán Beran, ale posun výše by brzy mohli zaznamenat i další. Pro řadu mladíků pak bude důležité udržet druhou ligu, která se jeví jako ideální pro jejich herní rozvoj. Slavia si sice drží spolupráci s Vlašimí, ale ta má řadu nevýhod. Přece jen je zajímavější držet si hráče ve svém tréninkovém procesu a mít možnou provázanost s áčkem či kategorií U19.

Více Kopáčka = lepší výsledky

Malý špílmachr Kopáček je obecně záhadou. Jednou je kapitánem a podruhé zůstane na lavičce, přičemž přednost dostane fotbalově nesrovnatelně horší Matouš Nikl. Herně i vystupováním na hřišti výrazně připomíná dalšího odchovance sešívaných Lukáše Červa. Na trávníku nechá vždy všechno, skvěle rozehrává míče a vyhrává souboje. Svým důrazem dokáže vlézt soupeřům pod kůži, což z něj dělá přesně ten typ hráče, proti němuž nechcete hrát. Není tak s podivem, že od chvíle, kdy začal tento lídr pravidelně nastupovat, jde i hra mančaftu výrazně nahoru.

Štěpán Beran by mohl předčít bratra

Obrovským příslibem by pro celý český fotbal mohl být také devatenáctiletý Štěpán Beran, který se letos trefil do branky soupeřů už v deseti případech. Jeho největší předností je bezpochyby dynamit v levé noze. Ostatně o jeho přímém kopu z poslední minuty se musí hráčům Opavy zdát dodnes. Obecně je trochu silovější než bratr hostující momentálně v Bohemians a má lepší předpoklady pro dospělý fotbal. Nebylo by proto divu, kdyby mu už v létě dal trenér Trpišovský šanci v přípravě.

Singhateh není Usor

Dalším borcem, jehož výkony možná některé fandy zaujaly, je gambijský mládežnický reprezentant Ebrima Singhateh. Tuto posilu z Estonska zdobí především slušná míčová technika a schopnost dostat se do koncovky. Zapracovat však musí na kondici, koncovce a především pak na týmovém pojetí hry. Často střídá výborné momenty s lacinými ztrátami. Potenciál určitě má, ale takový Moses Usor byl fotbalově mnohem dál.

Pudilové se zadrhli

V minulé sezoně se hodně mluvilo také o bratrech Pudilových, kteří se objevili na trávníku v domácím utkání s Linzem. Bohužel u nich to momentálně vypadá, že se trochu zadrhnuli. Údajný problém byl i v tom, že v loňské sezoně hodně trénovali s Trpišovského týmem, kde byl trénink v době nahuštěných zápasů zaměřen spíše na taktické věci než na zlepšování fotbalových dovedností.

Arabové nestačí

V loňském ročníku se v červenobílém dresu objevilo také několik Arabů, z nichž momentálně je na soupisce béčka pouze Mohammed Al Rashdi. Fotbalista je to sice báječný, leč k čemu to je, když fyzicky na tom není ve svých 21 letech lépe než starší žáci. Chybí mu důraz, dynamika, hra hlavou a kondičně je na tom hůř než řada hráčů ultraveteránské hanspaulky. Letos nastoupil dohromady na 45 minut a svou hrou byl mnohem větším nebezpečím pro branku vlastního týmu než pro soupeře.

Vyhlídky před finišem

Fortuna:Národní liga má před sebou závěrečná tři kola a ač se může zdát, že svěřenci Marka Jarolíma jsou z nejhoršího venku, opak může být pravdou. Pohled na los se zdá být na první pohled smrtící. V neděli bude hrát Slavia na půdě Karviné, která chce dát razítko na svůj postup do nejvyšší soutěže. Hned tři dny na to přijede do Horních Počernic o baráž bojující Líšeň. A tak je dost možné, že duel 30. kola v Prostějově bude kdo s koho, protože Třinec, Opava i Jihlava mají docela přívětivé rozlosování.

Druhá liga je pro mladíky ideální

Sestup by byl obrovskou škodou, protože přínosy B-mužstva ve Fortuna:Národní lize jsou nezměrné. Pro mladé hráče je to ideální mezistupeň při přechodu do velkého fotbalu a pro zkušenější zase skvělá příležitost rozehrát se při malé herní praxi v „áčku“. Slavia si je jistě všech těchto věcí vědoma a pro záchranu toho udělá hodně, otázkou však je, jestli to bude stačit.