Fanoušci FCVP byli dlouho zvyklí na Martina Jedličku, který byl ústřední postavou a oporou v mnoha zápasech. Jaké bylo překvapení, když na konci listopadu v loňském roce nastoupil namísto něj Florian Wiegele. Po výborném výkonu proti Freiburgu si roli jedničky uzmul pro sebe a Jedlička se poroučel do Baníku. Byla tato volba vedení klubu správná či nikoliv?

Jedlička si za ústup ze slávy může sám. Počátkem byl velký pokles jeho formy.

Martin Jedlička se na podzim nepotkával s fazónou jako měl v letech minulých. Zápas od zápasu byly jeho výkony horší. Začal vyrážet míče před sebe. Dostal laciné góly od Dukly, Slavie, Hradce, Jablonce a přestal být spolehlivou oporou. Zranění proti Jablonci mu rovněž nepřidalo. Údajně za rozhodnutím klubu upřednostnit Wiegeleho stála i jistá událost mimo fotbal, ale jedná se o informaci v módu jedna paní povídala.

Jeho chování po ztrátě pozice v brance, kdy si okamžitě začal vynucovat odchod, pokud se nevrátí mezi tři tyče, mu rovněž nepomohlo. Na zásluhy z let minulých se nehraje a Wiegele se v ten moment jevil jako lepší volba.

Wiegeleho působení v Plzni připomíná horskou dráhu. Právě teď stoupá ze dna vzhůru

Příchod rakouského dlouhána se původně jevil jako bezcenný. Nejprve odchytal pouze 4 zápasy za béčko. Poté jej klub pustil na hostování do Grazeru AK, aby byl v pravidelném zápřahu. Na začátku sezóny si jej stáhl zpět. V srpnu si Wiegele postěžoval v rakouském tisku, že vedení nedodrželo slib, který dostal ohledně herního vytížení.  

Činovníci klubu si jej pozvali na kobereček a vysvětlili mu, že takhle tedy ne. Ale dost možná si tím rozhovorem pomohl. Dostal se do branky proti Freiburgu, zachytal velmi dobře a karta se začala obracet. Plzeň přestala dostávat góly. Chance Liga a soupeři Viktorie v Evropské lize poznávali jednoho z nejvyšších gólmanů současnosti.

Wiegele se v brance rychle zabydlel a vyjma zápasu se Slováckem skutečně byl zprvu oporou FCVP. Jeho hvězda začala pohasínat v prvním zápase s Panathinaikosem. Další tři týdny byly jeho výkony rozpačité. Jen v domácím utkání proti Spartě chytil jasnou gólovku. Jinak nepřidal žádný zákrok „navíc“, chytil pouze to, co musel. Vrcholem zmaru byl zpackaný zápas MOL Cupu v Karviné.  

Od té doby se mu povedly dva zápasy – v Hradci Králové a na Slavii. V posledním utkání proti Baníku zaujal založením gólové akce dlouhým výhozem na Memiče. Hodnocení v ostatních zápasech má většinou průměrné. Připadá mně, že za definitivním rozhodnutím upřednostnit Wiegeleho stojí právě spor Jedličky s činovníky klubu, nikoliv jen sportovní stránka věci. Že by Wiegele čapal jako pánbůh a předčil Jedličku o několik levelů, tak to ani náhodou. Díky výšce se při zákroku dostane do míst, kam Jedlička nedosáhne, ale jeho slabinou jsou střely po zemi viz. MOL Cup v Karviné.

Jedlička předčí Wiegeleho ve schopnosti chytat penalty, v zázračných zákrocích i ve vůdcovství

Je paradox, že i při výškovém deficitu osmnácti centimetrů oproti rakouskému kolohnátovi je Martin Jedlička lepší v úspěšnosti chycených pokutových kopů. Při rozstřelu proti Panathinaikosu jsem bral Wiegeleho jako velký trumf, který pomůže Plzni k postupu. První pokus chytil, ale toť vše. Zarazilo mě, že i přes obrovskou výšku neměl proti střelám žádnou šanci. Samozřejmě platí, že penalta se nedá chytit, jen špatně kopnout. Ale očekával jsem, že Wiegele využije právě možnosti dosahu na místa, kam se zrovna Jedlička nedostane.

Když si má fanoušek vzpomenout na gólmana, jehož fantastické zákroky vyhrály Plzni zápas, vybaví se mu Martin Jedlička či jeho předchůdce Jindřich Staněk. Wiegele si také připsal pár zářezů na pažbu, ale zdaleka ne v takovém počtu. To samozřejmě souvisí s tím, že odchytal málo zápasů. V porovnání s Jedličkou mně z pohledu diváka připadá, že se Wiegele v brance teprve otrkává, zatímco Jedlička vystupoval sebevědomě, jako král na brankové čáře. Odtud dirigoval a nesčetněkrát seřval spoluhráče, když se mu něco nelíbilo.

Odchodem Jedličky Plzeň ušetřila. Wiegele nabírá zápasovou praxi a zkušenosti

Velkou výhrou v odchodu Jedličky je ekonomická úspora. Rozhodně nechytal za hubičku, jeho výkony se s výší platu neslučovaly a současná dvojka Ťapaj si o stejné měsíční gáži v Plzni může nechat zdát. Zvláště když působí pouze jako sparingpartner při tréninkových jednotkách a do branky se v ostrém zápase ani jednou nepodíval.  

Proti Wiegelemu hovořily chybějící zkušenosti a s tím související malá zápasová praxe. Dále nejistota, jak bude reagovat, když se mu nepovede více zápasů po sobě a zda se toto negativně neprojeví na jeho psychice. Taková situace již nastala na přelomu února a března. Rakušan se sice dokázal oklepat, ale doposud nenavázal na výkony ze svých prvních zápasů.

Florian Wiegele nedávno prodloužil smlouvu, jistě s finančním navýšením. Momentálně je jasnou jedničkou, a tak to zůstane do konce ročníku. Po sezóně přijde zpět z hostování Viktor Baier a boj o post jedničky začne nanovo. I proto se Jedlička do Plzně nevrátí. V Baníku je na hostování s opcí. Právě tu možná uplatní Ostrava jako součást transferu obránce Kričfalušiho opačným směrem. Otázkou je, jak by se Jedličkovi zamlouvala druhá liga, pokud Baník skutečně spadne.