Výchova rozhodčích v Čechách
Policejní zásah v nejvyšších českých fotbalových patrech odstartoval patrně vznikání nových pořádků v českém fotbale, ale přináší jednu zajímavou otázku. Jak vlastně vzniká a proměňuje se česká obec rozhodčích. Proč si vlastně ještě dnes vzpomeneme rozhodcovské bardy z 90. let, jež dnes působí pouze jako amatérští komentátoři? A jaký je jejich podíl na současném stavu rozhodčích v českém fotbale. Ten totiž v mnoha ohledech stále přešlapuje na místě a zásah po posledním skandálu bude muset být hlubší.
Vynechme teď jméno hlavního “hrdiny” poslední kauzy, ale určitě si všichni vzpomeneme i na jiná jména rozhodčích z konce minulého tisíciletí, které fanoušci milovali i nenáviděli. I později narození fanoušci budou patrně znát jména jako Pavlín Jirků, Lubomír Půček či Jaroslav Jára. Byli součástí toho, jak se český fotbal pomalu vydával na cestu do západní Evropy a zatím do ní nedošel. Hráči je obecně respektovali, ale asi nenajdeme žádného sudího, jehož jméno nebylo spjaté s nějakým pochybným zápasem či přímo větší fotbalovou kauzou. To je třeba si hned na začátek přiznat.
Jako první z této obce rozhodčích skončil Pavlín Jirků a jak sám říká, dnes by pískat nechtěl. Velkým mezníkem v české obci rozhodčích bylo proslulé “cinklé jaro” v roce 2004. Po ní někteří sudí už svůj dres nikdy neoblékli, ale z českého fotbalu nezmizeli. Neexistovala totiž za ně alternativa. I to bylo jedním z důvodů, proč Roman Berbr setrval tak dlouho v tak vysoké funkci ve FAČR a žádný člověk z jeho okolí neměl odvahu se vůči němu jasně vymezit. Jak se u nás tedy vlastně rodí noví rozhodčí a kdo to má celé na starost.
Mnohé to možná šokuje, ale tato výchova má mnohé společné s výchovou samotných fotbalistů. Kandidáti na vrcholové rozhodčí se vybírají mnohdy ještě před dovršením plnoletosti. Někdejší sudí jim předávají své zkušenosti a vybírají ty nejlepší. Na tom by vlastně nebylo nic nepochopitelného, ale musíme si položit otázku, jak celá výuka probíhá a jak vlastně probíhá onen kariérní růst. Naučit se fotbalová pravidla není moc těžké, protože krása fotbalu se nachází v jednoduchosti. Získat si respekt na fotbalovém hřišti však může být skutečný kumšt.
Fakt, že vyučují toto řemeslo hlavní aktéři divokých 90. let znamená, že jejich vliv z fotbalu ani v nejmenším nezmizel. Mají skutečně až příliš velký vliv na to, kdo se objeví v nejvyšší fotbalových patrech. Zde se dostává na přetřes i jméno Romana Berbra. Všechny děsí představa, že by svět rozhodčích nepřímo řídil z vazby či výkonu trestu. Není tomu tak dávno, co média řešila, jak bohatí otcové zajišťují svým synům místo v první hokejové lajně. Fanoušci se nad tím pochopitelně pohoršovali, ale nyní si musíme uvědomit, že mezi novými rozhodčími probíhají úplně stejné praktiky a vidíme vliv bohatých otců na jejich učitele. Případnou finanční pomocí fotbalovému prostředí získávají nad jejich učiteli velkou moc Peníze od nich se jim mnohdy vrací, pokud poskytne nadstandardní službu. Jedná se vlastně o takové desátky.
Úplně jiná kategorie tohoto protěžování pak nastává, když se některý z vychovaných rozhodčích dostane i na mezinárodní pole. Tam se ony “desátky” dostávají do úplně jiné kategorie a nastává určitý kolotoč, jenž se v současných českých poměrech jeví jako nezastavitelný. Tito noví rozhodčí se jednou dostanou do role těch, co budou učit své následovníky. Budou toho však schopni?
Související články: