Vojtěch Hadaščok: V Dukle dává góly Had
Vojtěch Hadaščok, přezdívaný Had, měl hned na začátku kariéry to štěstí, že se dostal do kádru Slovanu Liberec, se kterým mohl oslavit vítězství v naší první lize. V té si na své konto připsal bezmála sto startů, o něco větší porci zápasů pak přidal v druhém patře naší fotbalové hierarchie. Nyní doufá, že se v příští sezoně s Duklou, poté co se v hlavě vyrovnal s křivdou a konečným nepostupem do první ligy, opět představí v zápasech třeba proti Slavii, Spartě nebo Plzni.
Ve svých dvaceti letech jsi v rukou třímal pohár pro mistra České republiky. Asi to byl velmi opojný pocit? Hlavně, na titulu jsi měl vcelku i velký podíl, vsítil jsi 4 branky.
„Byl to skvělý pocit a až s odstupem času si člověk váží těchto chvil. Strašně moc věcí zapadalo dohromady, byla skvělá parta lidí v kabině i okolo ní. Na to se bude krásně vzpomínat.“
Musím se tě zeptat i na to, zda tím, že jsi dosáhl největšího myslitelného klubového úspěchu v tuzemském fotbale takhle mladý, u tebe nedošlo k určitému sebeuspokojení? Od té doby jsi měl, co se týče kvality kádru, spíše slabší kluby než je Slovan Liberec.
„Sebeuspokojení určitě ne. Vždy jsem byl brán za poctivce. Někdy bych to viděl v ne úplně správném rozhodování s půlročními hostovačkami, kde například přišlo také delší zranění.“
Můžeš mi říct, které to rozhodnutí bys zpětně chtěl vrátit?
„Například půlroční hostování v Příbrami, kam jsem šel na poslední chvíli a natrhl si tam čtyři vazy v kotníku. Celkově půlroční hostovačky neměly smysl. Hradec, Žižkov, Příbram – nikde s vámi nepočítají na delší dobu. Smysl by dávalo jít minimálně na rok. Takhle jsem cestoval za vidinou, že budu pravidelně hrát.“
To chápu. Ale jedno angažmá po Liberci, co se týče vstřelených gólů, stálo opravdu za to. V barvách Vlašimi sis držel po několik sezon výborný průměr zhruba půl gólu na zápas. Čím to, že ti tamní styl fotbalu tak sedl?
„U trenéra Haška mi vyhovovaly rychlé protiútoky, kde jsem stál na jejich konci často já.“
Trošku odbočíme od klubového fotbalu. Ve své kariéře máš kromě titulu i další pozoruhodný zářez. S českou „19“ ses stal vicemistrem Evropy. To finále ti v paměti asi utkvělo. Přece jenom proti hráčům jako je Álvaro Morata nebo Paco Alcácer se nehraje každý den. Vím, že jsi přímo ve finále nakonec nehrál, ale i tak musela být atmosféra šampionátu úžasná?
„Jo, to jsme v tu chvíli vůbec neřešili. V tu dobu to byli stejní kluci jako my. Atmosféra celého šampionátu byla skvělá a cítili jsme dokonce podporu místních, což bylo taky fajn.“
A jak to bylo s tvojí brankou do sítě Rumunska? Proč je někde jako střelec gólu uváděn Adam Jánoš, a ne ty?
„To nevím, asi nějaká chyba. Dával jsem já. Oficiálně psali mě, co si pamatuji.“
Pocit to musel být úžasný, když se rozvlnila síť. Vrátíme se ke klubové kopané. Nyní oblékáš dres Dukly Praha, historicky jednoho z nejúspěšnějších klubů Československa. Cítíš určitou hrdost, když nastupuješ na hřiště právě v barvách Dukly?
„Dukla byla vždy v mých očích tradiční český klub, za který v historii kopala spousta skvělých světových fotbalistů. Takže ano, cítím.“
Jen pro vás škoda, že fanouškovskou základnu máte z profesionálních týmů v Praze asi nejmenší. Proč si k vám podle tebe fanoušci hledají na tribuny
Přečetli jste polovinu rozhovoru s Vojtěchem Hadaščokem. Chcete si ho dočíst celý? Klikněte na ČÍST VÍCE, rozhovor najdete na straně 10.
Související články:
