“V Česku je to náročnější, tady různorodější,” říká Folprecht o Kypru
Zdeněk Folprecht, devětadvacetiletý český záložník přestoupil minulý týden z Příbrami do Ermise Aradippou. Zeptali jsme se ho, jak se o přestupu rozhodoval, jak to vypadá s diváky na stadionu, ale i na to, jakou má kyperská liga kvalitu.
Po půl roce odcházíš z Příbrami. Bylo to v plánu?
“Nevím, jestli to bylo úplně v plánu. Když jsem se narychlo s Příbramí domlouval, tak jsem se dohodl s panem Starkou, že jestli na mě v zimě nějaká nabídka přijde, tak mě pustí. Protože už v létě jsem měl nějaké nabídky, ale nedopadlo to. Chtěl jsem se vrátit, ale nevím jestli to bylo v plánu. Spíš to bylo moje přání. V Příbrami jsem našel dobrou partu a kdyby to nedopadlo, tak bych sezónu dohrál tam.”
Takže jsi neváhal ani minutu, když si zjistil, že můžeš zpět na Kypr?
“Musím říct, že jsem váhal docela hodně. Hlavně kvůli tomu, že s přítelkyní v březnu čekáme druhé dítě. Řešili jsme, jestli pojedou se mnou nebo zůstanou v Česku. Řešila se hlavně osobní stránka. Fotbalová ani moc ne. Trenér mi párkrát volal. Říkal, že si mě pamatuje z mého bývalého klubu. Fotbalově jsem si říkal – dobrý. Smlouvu jsem dostal do konce sezóny s tím, že se pak uvidí. Po fotbalové stránce to bylo dobrý, ale spíš ta osobní stránka.”
Gratuluji. Jinak jak by si porovnal fotbal na Kypru a tady u nás v Česku? Je tam znát rozdíl v kvalitě?
“Všeobecně bych řekl, že ten fotbal tady je různorodější. Je tu hrozně moc cizinců. Většina tady těch top týmů nemá v základní sestavě žádného Kypřana, maximálně jednoho či dva. Je tu rozhodně více cizinců jak v Česku.
V Česku je to určitě náročnější, co se týká taktiky, běhání, ale asi i soubojovosti.
Tady co jsem zažil, tak se nekouká na to, že hráčům se nechce dozadu. Proto si myslím, že plno cizinců neuspěje. Řekl bych, že ten fotbal je bezstarostnější, spoléhá se dost na dovednosti hráčů. U nás v Česku jede teď suverénně Slavia, do bojů se zapojuje Sparta a Plzeň. Na Kypru můžou bojovat o titul tak tři, čtyři týmy. A kvalitou jsou na tom jak v Česku, když neberu Slavii, která je teď jinde.”
To je pravda, všiml jsem si toho, když jsem se díval. Hraje zde ale i dost Čechů. Potkáváš se s nimi asi jen na hřišti, předpokládám? A určitě je fajn, když slyšíš svůj mateřský jazyk jinak než z domu.
“Když jsem byl v Paphosu, tak jsem se potkával na hřišti s Michalem Ďurišem, v jednom ze zápasů pak s Lecjaksem a Lüftnerem, kteří hrají za Omonii. Od léta je zde Tomáš Wágner, který bydlí asi 400 metrů od nás. Je jediný se, kterým se potkávám i mimo hřiště. Teď se spolu začali bavit i naše přítelkyně. Za 10 dní, co jsme tady, tak jsme se asi třikrát viděli všichni dohromady.”
Po většinu času je na Kypru dost velké teplo, jak sis na to zvykl? Hrát ve vysokých teplotách není jednoduché.
“Zvyknul jsem si hodně rychle. Mně nikdy nedělalo problém hrát ve velkých vedrech. Mně spíš dělá problém, nebo ne problém, ale radši budu hrát ve vedrech než v zimě, jako jsme hráli teď v prosinci. To už mě mrzly prsty na nohách. Já radši hraji v teple. Navíc si myslím, že jedna z mých předností je fyzička a díky tomu mi mohou v tom teple ubývat síly pomaleji než ostatním. Hlavně většina zápasů se zde hraje v šest večer a později.”
V podstatě si utekl před zimou do tepla, i tak se to dá říct o tvém přestupu na Kypr.
“Jo, dá se to tak říct (smích). Když vidíme tady to počasí, tak toho nelitujeme. To počasí je největší výhodou hraní na Kypru nebo zde bydlet. Je to fajn. Třetího ledna jsme se dokonce koupali se synem v moři, i když přítelkyně trochu nadávala, že voda je studená, ale prostě to šlo a je tady hezky.”
Co fanoušci? Chodilo jich dost na fotbal, když to bylo možné? A berou fotbal jako hlavní sport na Kypru?
“Když mohli chodit na fotbal, tak na nás chodilo něco kolem tří tisíc. Když sem přijel tým ze špičky tak i kolem pěti tisíc. Nejvíce jsem zažil, když jsem hrál v Nikósii. Ale nevzpomínám si, jestli proti Omonii nebo Apoelu. Oba hrají na národním stadionu. To tam tehdy na nás došlo 13-14 tisíc a to se hraje líp.
Pak je tu třeba Olympiakos Nicosia, který nemá žádnou fanouškovskou základnu. Nebo Doxa. Ty týmy mají také společný stadion a když hrají proti sobě, tak tam skoro nikdo není. Maximálně tisícovka fanoušků.
Jinak fotbal je pro ně sport číslo jedna. Nezaregistroval jsem nic jiného, o čem by se bavili. Všechny utkání jdou v televizi. Kypřani hodně sledují řeckou ligu, někdy i více jak kyperskou. Řecko a Kypr jsou propojení, vím, že hodně Kypřanů fandí Olympiakosu nebo Panathinaikosu.”
A jak je to s fotbalem teď? Můžou diváci na stadion nebo je to zakázané jako u nás?
“Teď tady na stadion může 100 lidí, ale stejně zde nikdo není. Takže stejné jako u nás.”
Do svého prvního utkání si nastoupil proti svému “sousedovi” Tomáši Wágnerovi. Hecovali jste se před zápasem?
“Trošku jsme se hecovali (smích). Den předtím jsme se viděli a spíš jsme si popřáli štěstí, aby se nám dařilo individuálně. Bohužel jsme ten zápas prohráli a Wagy nedal gól. Za mě by bylo lepší, kdyby dal dva góly a my jsme vyhráli. Pak jsme se na druhý den viděli a zápas jsme společně zhodnotili.”
Související články:
