Trpišovský dostává z hráčů maximum, proto je úspěšný, říká trenér a skaut Jakub Cisovský
Je mu teprve 24 let, přesto už ve fotbale zanechal velkou stopu. Nikoliv jako hráč, ale jako trenér a skaut. Řeč je o Jakubu Cisovském, který už v sedmnácti trénoval mládežnické kategorie Baníku Ostrava a nyní působí jako hlavní skaut a pomocný trenér v polském druholigovém mužstvu Bruk-Bet Termalica Nieciecza. Fotbalu se učil na stážích v Bundeslize či ve Španělsku, také u českých reprezentací do 15 a 20 let. Jak se liší výchova mládeže v zahraničí oproti Česku? Co v dnešní době obnáší práce skauta? A co stojí za úspěchy Trpišovského a Svědíka, s kterými Jakub spolupracoval? Nejen o tom v následujícím rozhovoru.
Pro nás je to těžko představitelné, ale jak zhruba vypadá běžný den fotbalového skauta? Co všechno vaše práce obnáší, co máte na starost?
V dnešní době je to práce hlavně přes počítač, jelikož kvůli opatřením jak u nás, tak v zahraničí je těžší se dostat přímo na stadiony. Ale díky programům jako je například Wyscout nebo Instat, kde je k nalezení materiál k analýze prakticky každého profesionálního hráče, najdeme tam celé zápasy jednotlivých hráčů a nebo například sestřih jejich dovedností, které ukazují v zápasech (dribbling, vzdušné souboje, obranná hra atd.). Práce obnáší hledání nových hráčů na pozice, které bychom po konzultaci s sportovním ředitelem a trenérem chtěli v kádru posílit. Dále je to častý kontakt s různými hráčskými agenty, kteří nabízejí své hráče.
Do klubu jste přivedl z Česka například Martina Zemana nebo Michala Hubínka. Soustředíte se i na hráče z jiných zemí?
Ano, soustředili jsme se i na hráče z jiných zemí, v klubu jsme se také dost dívali po hráčích právě z Polska, aby se udělal správný mix mezi cizinci a domácími hráči. Když přijde hráč ze zahraničí, tak musí prokázat své kvality a dát týmu něco navíc, to si každý klub od hráčů ze zahraničí přeje. Věřím, že oba zmiňovaní hráči, kteří v létě přišli, pomůžou klubu k vytouženému postupu do polské Ekstraklasy.
Jakého nejlepšího hráče jste doposud vypozoroval a přivedl?
Nerad bych zmiňoval pouze jednoho hráče, věřím, že každý hráč, kterého jsem vypozoroval, má určitou kvalitu. Důležité pro nás také byla i lidská stránka hráče, proto jsme se vždy kontaktovali jak s agentem, tak také i s hráči na osobní schůzce anebo přes videokonference, jelikož během pandemie byla situace se schůzkami složitější. Občas se i stalo, že se nám daného hráče nepodařilo získat, ale to k tomu patří.
Trenérské stáže jste kromě Čech absolvoval také ve Španělsku, Německu či Švýcarsku. Jak se liší tréninky a vedení mladých fotbalistů v jednotlivých zemích?
Každá země má svá specifika, nejvíce se mi ale líbilo ve Španělsku, fotbalem tam děti doslova žijí. Ve městě bylo každé hřiště plné a to stejné na pláži, kde hrálo plno dětí fotbal na písku. Co se týče přímo tréninků v klubu, tak tréninky i u samotných dětí jsou vedeny velmi profesionálně, je kladen důraz na rychlost, techniku a na práci s míčem. Hráči také místo rozlišováků na tréninku nosili čelenky v dané výrazné barvě. Díky tomu hráči během hry museli mít hlavu nahoře a neustále museli sledovat pohyb svých spoluhráčů. V Německu to bylo rovněž velmi zajímavé, je tam kladen velký důraz na profesionalitu a individuální kvalita hráčů zde byla také výborná, jednalo se o tehdy bundesligový tým SV Darmstadt a do klubu jsem dostal pozvání od Petra Rumana, což bylo velké plus, jelikož jsem to měl s českým výkladem. Každá země mě ale posunula i z lidského hlediska, člověk pozná spoustu lidí a od každého si vezme něco.
Stáž jste absolvoval i pod nynějšími tuzemskými trenérskými hvězdami, Jindřichem Trpišovským či Martinem Svědíkem. Jak byste porovnal jejich trenérské styly?
Prvně bych chtěl říct, že si jich obrovsky vážím jako lidí, jelikož mimo to, že to jsou skvělí trenéři, tak jsou hlavně výbornými lidmi. Oba mi pomohli a naučili mě spoustu věcí a jsem jim za to velmi vděčný. Když se bavím s různými hráči, kteří pod těmito trenéry působili, nikdo na ně neřekne jediné zlé slovo, vždy jsou uznávání z profesního i lidského hlediska, což je vždy klíč k úspěchu, pokud za trenérem stojí kabina. U Jindřicha Trpišovského bych rovněž vypíchl jeho asistenty, které jsem měl možnost poznat, když byli tehdy ve Viktorce Žižkov (Zdeněk Houštecký, Jaroslav Kostl). Jsou to výborní odborníci a každý z nich odvádí kus práce, každý z nich má svou funkci v týmu a vzájemně se doplňují a proto jsou spolu tak úspěšní. Jak Jindřich Trpišovský, tak Martin Svědík mají jednu společnou věc, dokážou ze svého týmu dostat maximum, ať už to byl Svědík, který tehdy Baník v existenčních problémech dostal na 4. místo v lize, tak Trpišovský, který byl mimo Slavie úspěšný ve Viktorce Žižkov i ve Slovanu Liberec. Díky tomu to jsou úspěšní trenéři, kteří toho mají ještě hodně před sebou. Držím jim palce.
Jaký je Váš osobní nejvyšší cíl?
Můj trenérský cíl vždy byl vychovat hráče, který bude hrát v první lize. Věřím, že se to povede, jelikož jsem v minulosti vedl a i nadále vedu pár malých šikovných fotbalistů, kteří talent mají a fotbalisty být chtějí. Přeju jim, ať se to nejednomu z nich povede. Ovšem je to dlouhá cesta, která přináší spoustu tvrdé práce a rozhoduje v ní plno dalších aspektů jak herních, tak mimofotbalových. A můj osobní cíl je samozřejmě být zdravý a šťastný, protože to je nejdůležitější a také se neustále zlepšovat, učit se novým věcem a posunout se zase trochu dále, jelikož jsem pořád mladý člověk a mám se pořád co učit.
Související články:
