Před rokem se odehrávalo ve fotbalové Praze velmi zajímavé drama. Srbský fotbalista Srdjan Plavšič ukončil své angažmá na Letné, kde se nedohodl na nové smlouvě (možná o dohodu ani nestál) a byť jistou dobu popíral jednání v Edenu, získal kontrakt u největšího sparťanského rivala. Ve Slavii následně podepsal smlouvu na tři roky. Jeho působení v červenobílém dresu však podle všeho skončí předčasně a bude mnohem kratší než to sparťanské.
Opětovné zarmoucení rivala
Srdjan Plavšič putoval z Letné zdarma do týmu považovaného za neomezeného vládce českého fotbalu. Se Spartou dříve zažil například obrovskou pohárovou ostudu se Spartakem Subotica a jedinou získanou trofejí pro něj byl domácí pohár. Ligový titul se stále nacházel v husté mlze. Stal se tak podobný scénář jako na přelomu let 2015 a 2016 v podání Josefa Hušbauera. Ten však zamířil do Edenu v době, kdy se klub probíral z klinické smrti a zároveň poté, co se mu na Letné nedařilo po jeho návratu z Itálie. Přesun Plavšiče se jeví v tomto ohledu jako mnohem citlivější.
Další facka od hlavního rivala v jistém smyslu potvrdila trvající sparťanské sportovní hledání. Srdjan Plavšič patřil k hráčům schopným fanoušky rudého vyznání potěšit, ale nikdy se nestal skutečnou ligovou hvězdou. Naskýtá se tak otázka, zda Slavia za tímto transferem neviděla až příliš výrazně onu možnost poškádlit letenské. I hráčovy výkony během celé této sezóny do značné míry charakterizují její výsledek pro celou Slavii sledující na konci soutěže mistrovské oslavy v Plzni.
Nesplněná fotbalová přání
Ihned po příchodu do Slavie mluvil v rozhovorech Srdjan Plavšič pochopitelně především o mistrovském titulu a možnosti zahrát si Ligu mistrů. Ani jedno z těchto přání se však Slavii nesplnilo a letní příprava může být pro mnohé hráče bolestivější, než si ještě nedávno dokázali představit. V případě srbského hráče si vzpomeneme především na to, že se pro něj marně hledalo ideální místo ve slávistické sestavě. Odchod se tak jeví do značné míry i jako logický.
Jindřich Trpišovský musel po skončení minulého ročníku patrně odpovídat na velmi nepříjemné otázky klubového vedení, přičemž se mohly dostavit i v souvisloti se Srdjanem Plavšičem. V podstatě nikdy nedokázal široké veřejnosti vysvětlit pozici srbského hráče v rámci sešívaného týmu. Jako ideální místo v sestavě prezentoval kraj obrany a během zimní přípravy měl patřit mezi pilíře týmu. Tato slova se však během ligového jara nepotvrdila. Hráč nenaplnil představy všech slávistů, ale přichází také otázka, zda byl tento scénář v dané chvíli možný. Vzhledem k nepovedenému slávistickému roku může být pro hráče složitější najít uspokojivé angažmá a slávistický trenér si musí přiznat přehmat, který v jeho životopise zvýrazňuje i jeho třaskavý přesun na druhý břeh Vltavy.
