Tomáš Vaclík opět poznal nevděčnou roli a opět ji zvládl
Španělská Sevilla slaví postup do osmifinále Ligy mistrů díky vítězství v ruském Krasnodaru a společně s londýnskou Chelsea se může těšit na jarní boje, které si tímto tříbodovým ziskem předčasně zajistila. Společně se španělským klubem se do vyřazovacích bojů podívá také český reprezentační Tomáš Vaclík, Jistou dobu v této sezoně strávil na lavičce náhradníků a začalo velmi hlasitě spekulovat o jeho budoucnosti v metropoli Andalusie. Rodák z Ostravy se však s touto nepříjemnou rolí popral a to i díky zkušenostem z minulosti.
Všechno to začalo hned když dělal své první fotbalové kroky. Baník dal tehdy přednost jiným a místo místní fotbalové Mekky na Bazalech se musel spokojit s malým fotbalovým bratrem ve Vítkovicích.Věděl, že ho čeká dlouhá cesta přes druhou ligu, ale nikdy nic nezabalil a byť o něm ještě v jedenadvaceti věděli podrobnosti snad jen mládežničtí trenéři neustále na sobě pracoval, což bylo těžké i vzhledem k ekonomické situaci týmu z moravské části Ostravy, kde se tehdy již velmi hlasitě skloňovalo slovo zánik. Pro něj však konečně přišel jistý profesní růst a nastala vidina lepších zítřků.
V létě 2010 se vydal do hlavního města a dostal se na soupisku Viktorie Žižkov. Nejvyšší soutěž tedy ještě stále nehrál, ale i tak se vypracoval na místo jedničky v reprezentaci do 21 let, se kterou se podíval na evropský šampionát v Dánsku. Velký zájem o něj tehdy jevil nizozemský klub De Graafschap a přestup již dostával reálné kontury. Nakonec však Vaclík neprošel zdravotní prohlídkou a další zkušenosti musel získávat opět pod žižkovskou televizní věží. Jeho to však nesrazilo a dál dřel. Odměnou za odvedenou práci mu bylo angažmá ve Spartě, kam šel za další velkou výzvou.
Měl za úkol definitivně zacelit díru po ikoně fanoušků Jaromíru Blažkovi, což samo o sobě byla těžký úkol. Zvládl ho a poprvé se také podíval do evropských pohárů. Zároveň přišla také poprvé pozvánka do reprezentace od neoblíbeného trenéra Michala Bílka. Velkým zážitkem pro něj určitě byl zápas na hřišti londýnské Chelsea, ale hlavně se výrazně podepsal pod poslední sparťanský titul, ke kterému získal klub z Letné jako příjemný bonus i domácí pohár. Pomalu se začínal jevit jako hlavní alternativa po konci kariéry reprezentační jedničky Petra Čecha.
Po úspěšném roce 2014 udělal Tomáš Vaclík další krok a zamířil do švýcarské Basileje, kde poprvé okusil také atmosféru Ligy mistrů a nikdo mu už nevezme zápasy s Liverpoolem či Realem Madrid. Slavil tři švýcarské tituly a o své kvalitě přesvědčil i největší skeptiky. Všichni však věřili, že ten pověstný klubový vrchol má ještě před sebou. Za ten nakonec všichni považovali angažmá ve španělské Seville, kam se vydal v létě 2018 s perspektivou zahrát si jednu z elitních evropských fotbalových soutěží. Španělský tým musel tehdy do Basileje poslat zhruba šest milionů eur.
Během svého dosavadního účinkování postupně plnil cíle klubového vedení. Klub se opět dostal do Ligy mistrů a v roce 2020 slavil vítězství v Evropské lize. Vaclík tak svou kariéru ještě více pozlatil. Letošní sezona však pro něj nezačala podle představ, neboť většinu času trávil na lavičce náhradníků. Vzhledem k tomu, že mu v létě končí ve španělském klubu smlouva a již mu je přes třicet let, o mnohém to napovídalo a do branky měl najednou zatraceně daleko.
Okolnosti tomu ale tak chtěly, že se opět dostal na hřiště a očekávání trenérů splnil. Minimálně postup do jarních bojů Ligy mistrů o tom svědčí. Zatím nevíme, jak výrazně do nich zasáhne, ale stále o sobě dává vědět. Je patrné, že i v méně příznivých časech se dokázal chovat naprosto profesionálně, k čemuž mu asi také hodně pomohlo již šestileté zahraniční působení. Fotbalový osud mu již vystavil poměrně dost překážek, ale on s nimi dokázal vést statečný boj. Nyní se dá opět předpokládat přetahovaná především s Jiřím Pavlenkou o post reprezentační jedničky a trenér Šilhavý bude mít jednu z příjemnějších starostí. Možná se to nezdá, ale Tomáš Valík má velmi trnitou fotbalovou cestu. NIkdy však nehledal zkratku.
Související články:
