Svaz by si měl uvědomit, co je důležitější – trest nebo mistrovství světa

Tomáš Chorý v posledním zápase udělal, co udělal – další klukovina od nejlepšího střelce ligy, který táhne Slavii za obhajobou a v našem příběhu hlavně český reprezentant.

Po dvaceti letech nás čeká mistrovství světa. Úspěch v baráži proti Irsku a Dánsku byl především o bojovnosti a srdci, ale také o klíčových hráčích, kteří dokázali v rozhodujících momentech převzít odpovědnost. Hlavní jméno proč na turnaji jsme zní bezesporu Ladislav Krejčí, ale právě i Tomáš Chorý ukázal, že národnímu mužstvu dokáže pomoct a jeho dres nosí právem.

Chorý – tahoun Slavie i reprezentace

Musíme si uvědomit, že hráč je v životní formě. V minulé sezóně čtrnáct gólů, třetí nejlepší střelec ligy a titul. Letos podobná situace s tím rozdílem, že Chorý vede o šest gólů tabulku střelců – jeho přínos pro tým ve kterém právě hraje je nepopiratelný. Osmnáct proměněných penalt v řadě včetně té první v rozstřelu proti Dánům. Byl to navíc on, kdo dobře pro zálohu sklepával míče, a díky tomu jsme měli vhazování, ze kterého byl gól na 2:1 v prodloužení. Vím, že pro některé tady budu dělat ďáblovi advokáta, ale je třeba se nad situací zamyslet v komplexu.

Nebudu tu dlouze psát, jestli plivl nebo neplivl – prostě padla červená a čeká se trest. Ale právě proto, že jedeme na mistrovství světa, by podle mého měl být co nejmenší. Svaz by si měl totiž položit otázku: „Chceme potrestat hráče za diskutabilní incident v lize, kde 50 lidí říká ano a 50 ne, nebo mít k dispozici útočníka, který je v životní formě na mistrovství světa, které hrajeme po dvaceti letech v Mexiku?“ Je nesporné, že kdyby si třeba do konce sezóny rodák z Olomouce nezahrál, tak v kondici a ve formě na turnaji úplně nebude. Národní mužstvo potřebuje, aby byl útočník rozehraný a v pohodě, a to se případně na tribuně asi nestane.

Rozumný přístup

Není to o tom dávat hráčům „volnou ruku“ a dělejte si, co chcete – ať případný trest klidně přijde. Vím, že Chorý je pro mnoho lidí kontroverzní sám o sobě, jen když vleze na hřiště. Ale každý fotbalista nebo trenér vám řekne, že je to typ hráče, kterého jednoduše chcete mít na své straně. Mužstvo složené z jedenácti „Mirků Dušínů“ by nikdy nic nevyhrálo – o tom jsem přesvědčený. Naše skupina je víc než hratelná, můžeme z ní postoupit a slavit další úspěch, který se opět bude slavit od Aše až po Starý Hrozenkov. Naše mužstvo je tvořeno především z ligových hráčů – nemyslím si, že jsme v situaci a máme tolik na výběr, abychom dávali dlouhý distanc jednomu z nejlepších hráčů ligy před turnajem, který se koná jednou za čtyři roky a my ho hrajeme po dvaceti letech.