Reklama
Reklama

Po policejním zásahu v sídle FAČR měla začít série velkých fotbalových změn symbolizovaná především tím, že místopředseda fotbalové asociace a její faktický šéf Roman Berbr vyklidí své pozice na Strahově a začne velmi důkladná fotbalová čistka. Již jsme si pokládali otázku, zda jsme na to připraveni. Nicméně teď se ozvala osoba, která může mít velké slovo a zlepšit obraz fotbalu v očích veřejnosti. Dokáže někdejší reprezentant a hráč Slavie či Liverpoolu Vladimír Šmicer unést toto obrovské břemeno? Během svých hráčských let si vysloužil přezdívku “štístko” především díky získaným trofejím. Musí si uvědomit, že v případě své kandidatury ho sám bude hodně potřebovat.  

 

Jeho hráčská kariéra je orámována třemi slávistickými tituly. V roce 1996 ho pomohl vrátit do Edenu po takřka padesáti letech a v letech 2008 a 2009 byl po letech aktérem obhajoby slávistického titulu, kdy se navíc klub poprvé dostal do Ligy mistrů a učinil tak v Edenu, jež voněl novotou a dával zapomenout na nenáviděný stadion na Strahově. Škoda jen nedůstojného konce v útrobách vršovického stadionu. Již tenkrát přicházela na přetřes otázka, zda se bude i ve slušivém saku pohybovat v českých fotbalových strukturách. Byl totiž v pozici, kdy si mohl užívat života hoteliéra, hrát golf a občas vyjet na turné se starou gardou Liverpoolu. 

Láska k fotbalu však zvítězila a hned v roce 2009 nastoupil na post manažera české reprezentace. Po jistou dobu měl funkci neoficiálního obhájce nenáviděného trenéra Bílka, s nímž zároveň skončil po neúspěšné kvalifikaci na MS 2014. Následoval krátký návrat do Slavie, kde působil jako asistent nizozemského trenéra Alexe Pastoora, jehož angažování vlastně nikdy nikdo nepochopil. Následovalo opuštění oficiálních pozic ve vrcholném fotbale a pohyboval se pouze ve strukturách pražských Dolních Chaber. Připomínal se především televizním glosováním.

Nikdy netajil své znechucení ze svazových poměrů a vzhledem k jeho fotbalovému životopisu nikdo nemohl brát jeho slova na lehkou váhu. Fanouškům se líbilo jeho pozitivní vystupování a neustálý úsměv. Možná i z toho důvodu se začalo skloňovat jeho jméno poté, co nastal faktický konec Romana Berbra v českém fotbale. Již jsme však mluvili o tom, že přebudování českých fotbalových poměrů bude běh na delší trať. Fanoušci by asi neradi viděli opakování scénáře, kde představoval hlavního hrdinu Ivan Hašek. Pro většinu fanoušků byl jistý “Deus ex machina”. Po necelých dvou letech však vyklízel svou pozici, aniž by výrazně napravil poměry v českém fotbalovém prostředí. Později naznačoval, že poměry byly horší než očekával a sám by na ně nestačil. 

První, co si musí Vladimír Šmicer uvědomit, je to, že na celou věc nemůže stačit sám. Jistě má potenciál k tomu sestavit tým z lidí, s nimiž bude naladěn na stejnou notu, ale v tomto případě se musí jednat o rychlou akci. Není na co čekat. V pozici manažera reprezentace působil jako člověk dávající této instituci jistou záštitu. Získáním postu předsedy FAČR by získal pochopitelně mnohem víc pravomocí, ale bude s nimi muset také umět dobře zacházet. Pokud by skutečně dostal příležitost zhostit se funkce svazového předsedy, mohlo by se jednat o jisté lákadlo pro jeho vrstevníky z fotbalové reprezentace. Jejich případné angažování by najednou mohlo dát nejvyšší fotbalové instituci mnohem větší důvěru. 

Hráčskou kariéru Vladimíra Šmicera můžeme považovat doslova za pozlacenou. Pokud se skutečně odhodlá usilovat o pozici předsedy FAČR, musí všichni fotbaloví fanoušci doufat, že si své štěstí již nevybral v propoceném dresu.

ČÍST VÍCE

Související články:

  • Výchova rozhodčích v Čechách
  • Je český fotbal připraven na dobu “po Berbrovi”?
  • Reklama