Štěpán Krunert: Nohec nebo fotbal? Fotbal!
Nadějný záložník pražské Dukly Štěpán Krunert (20) objevil nejen kouzlo fotbalu, ale také tradičního míčového sportu nohejbalu. Přesto vždy tíhnul spíše ke kopané. A u ní také zůstal. Po podpisu profesionální smlouvy v Dukle Praha přidal k zápasům v nejvyšší soutěži také starty v reprezentačních mládežnických výběrech. Letos už to na návrat s Duklou do první ligy sice nevypadá, ale znáte to – „nikdy neříkej nikdy“.
Začnu trošku netradičně. Nohejbal je tvoje velká vášeň. Máš ale ještě vůbec čas kvůli tomu, že jsi profesionální sportovec, provozovat tento klasický český sport? Mě osobně zajímá, jak na nohejbal kouká vedení v Dukle. Nohec je sice častým doplňkovým sportem pro uvolnění zábavy, na druhou stranu u něj hrozí poranění vazů v koleni a podobně. A přeci jenom, jsi profesionál a klub si tě musí hlídat.
Nohejbal je moje velká vášeň, kdybych nehrál fotbal, tak bych určitě hrál nohejbal, hrával jsem ho od malička zároveň s fotbalem, ale fotbal byl vždy prioritou. Čas na nohejbal nemám skoro vůbec, je to dáno fotbalovým programem, který je náročný a není na nohejbal místo. Občas ho hrajeme v rámci nějaké srandy na tréninku, jinak se k tomu bohužel více nedostanu. Nohejbal je skvělým doplňkovým sportem pro fotbal jak na techniku, tak na odhad. Při nohejbale člověk musí mít dobře protáhnuté nohy, aby mohl smečovat co nejefektivněji. A s tím je spojeno, že se u toho člověk může zranit, proto to v sezóně nehraji a hraji občas mimo ni, je to většinou na Vánoce, kdy máme všichni z rodiny volný čas a sejdeme a jdeme si zahrát.
Kdy se v tobě zlomilo rozhodnutí preferovat populárnější fotbal na úkor nohejbalu? A měla vliv na tvém rozhodnutí také finanční stránka. Fotbalem se dá zajistit, nohejbalem ne.
Už od malička byl fotbal číslo jedna a nohejbal byl doplňkovým sportem. Vždy, když jsem mohl, tak jsem si šel zahrát nohejbal, protože mě baví, je to skvělý sport a právě neposkvrněný penězi, lidé to hrají pro zábavu. Nohejbalová komunita je malá a všichni se mezi sebou znají, je tam přátelské prostředí. Zlom nastal, když jsem podepsal profesionální smlouvu s Duklou. Na nohejbal nezbyl čas a musel jít do postranní, abych se mohl naplno věnovat jen fotbalu.
Když jsme nakousli téma fotbal a Dukla, tak u něj zůstaneme. Ptal jsem se v rozhovorech i tvých spoluhráčů Dancáka a Hadaščoka na to, jestli je pro ně čest hrát v klubu tak silné historie, jako je Dukla. Jak vnímáš ty osobně bývalé klubové úspěchy a slavné hráče, jako je např. Masopust, kteří dres Dukly oblékali?
Dukla jako klub má silnou historii, dřív byla jedním z nejlepších klubů na světě, určitě si zaslouží obrovský respekt k tomu všemu, čeho dosáhla. A pro mě to je ohromná pocta hrát za klub, kterým je právě Dukla, za který hrál ve své době například Josef Masopust, který získal Zlatý míč. Ale myslím si, že v dnešní době je spíše Dukla v podvědomí starší generace a v té naší, která nezažila všechny úspěchy, kterých Dukla dosáhla, tak trochu slábne. Naše generace zná spíše kluby jako jsou Sparta, Plzeň nebo Slavie, které se momentálně pohybují na horních příčkách nejvyšší soutěže.
Ale hlavně vaše fanouškovská přízeň je v hlavním městě minimální. I když hrajete pohledný fotbal, je pokladník na Dukle rád, když má návštěva na stadionu čtyřcifernou hodnotu. Myslíš, že se to může někdy změnit, nebo bude v lidech stále zakořeněný pocit, že je Dukla protekční klub minulého režimu?
Myslím si, že když se Dukle bude dařit a bude mít výsledky, tak začne chodit více lidí. Dukla má v Praze obrovskou konkurenci, nacházejí se zde týmy jako Slavie, Sparta a Bohemka, které dokážou zaujmout více lidí než Dukla. Dukla má své věrné fanoušky po celé republice, ale jsou to spíše lidé, co zažili Duklu minulé generace. Ale myslím si, že kdyby se nám podařilo dostat zpět do první ligy, tak by zájem fanoušků chodit na naše zápasy vzrostl.
Když jsme u té první ligy. Hradec Králové je zaslouženě na první pozici v druholigové tabulce. A letos jde o patro výš pouze vítěz FNL. Jak to vlastně vidíš s bojem o postup?
Přečetl jste polovinu rozhovoru se Štěpánem Krunertem. Chcete si ho dočíst celý? Klikněte na ČÍST VÍCE, rozhovor najdete na straně 10.