Splněný sen Martina Koscelníka
Martin Koscelník (25) si svými výbornými ligovými výkony na pozici pravého obránce vybojoval šanci reprezentovat rodné Slovensko. I přes změnu hlavního trenéra národního výběru, kdy Pavla Hapala nahradil Štefan Tarkovič, Martin stále věří, že bude mezi vyvolenými účastníky nadcházejícího mistrovství Evropy. Pokud bude pokračovat v předváděných výkonech v dresu Slovanu Liberec i nadále, zřejmě se nebude muset o svojí pozici ve slovenské reprezentaci strachovat.
Na Slovensku jsi působil v Zemplínu Michalovce. Co bylo hlavním hybatelem toho, že jsi si pro další vývoj zvolil Liberec a ne nějaký ze slovenských špičkových klubů? Nedostal jsi ve tvé domovině žádnou adekvátní nabídku?
Ano, působil jsem v Michalovcích. Můj bývalý manažer mi vyřizoval Liberec už předtím, ale nedopadlo to. Poté jsem podepsal manažera Andreje Augustína s Jožkou Korbelem a ono to pak po celkově vydařené sezoně nějak dopadlo. Myslím si, že to byl super krok. Něco se vyjednávalo se slovenskými kluby a i s jinými zahraničními, ale když přišla nabídka z Liberce, jestli tam nechci jít, neváhal jsem. Všichni jsme byli přesvědčení, že to bude do budoucna dobrý krok.
Po příchodu do Slovanu jsi ale neměl na růžích ustláno. O svojí pozici v týmu jsi musel bojovat. Některé zápasy jsi hrál na jiné pozici, než jsi byl zvyklý.
Přišel jsem do Slovanu Liberec jako záložník. První zápasy v přípravě, myslím skoro všechny, jsem hrál v základu. Přišel první ostrý zápas a já v základní sestavě nebyl. Ale nastoupil jsem myslím na nějakých 15 minut. Takže jsem byl rád, že mám první start. A potom se to takhle tahalo, nastupoval jsem méně.
Jak říkáš, nebylo to lehké. Stále jsem se musel o svojí pozici bít, abych alespoň nastupoval. Na konci jarní části, před dvěma roky, jsem začal hrát. Ale pravého obránce – a toho hraji dodnes. Bylo to pro mě něco nového – nová liga, jiný styl než na Slovensku. Tady se na tréninkovém zápase strašně jezdí. Potřeboval jsem se trochu aklimatizovat. Ale nakonec jsem začal nastupovat, za což jsem byl samozřejmě rád.
Kterou pozici ze svého pohledu preferuješ ty? Hraješ raději na pravém beku nebo na kraji zálohy?
Od té doby, co jsem začal hrát obránce, se mi to celkem zalíbilo, protože dnešní obránci jsou pomalu jako záložníci. Běhám nahoru dolů, takže mě tato pozice víc baví. Ale v Michalovcích jsem zase dával víc gólů, z čehož jsem měl velkou radost. Ale pozice pravého obránce mi umožnila v Liberci hrát a díky ní se mi splnil sen dostat se do reprezentace. Takže jsem za to straš- ně rád a celkem mi pozice pravého beka vyhovuje.
A kterými fotbalovými vlastnostmi jsi podle tebe přesvědčil trenéra Hoftycha, že jsi lepší jako obránce než záložník?
S trenérem Hoftychem to bylo tak, že když přišel, tak jsem první půlrok nastupoval pouze jako záložník, do obrany jsem vůbec nechodil. A druhou půl sezonu, když byla ta “koronapauza”, jsem nenastoupil osm měsíců. Myslím od 27.9., nebo tak nějak, až do 30. března. Až poté nastal zlom. Když se zranili naši dva obránci, tak mě tam dal proti Slovácku a naštěstí se tam od té doby držím.
Ne nadarmo se říká, že všechno zlé je k něčemu dobré. Teď otázka na tvůj tým z Liberce. Slovan je velice ambiciózní klub, i přes časté výprodeje dokáže stabilně hrát o špičku naší nejvyšší soutěže. Je podle tebe ale reálné nyní hrát s Libercem o mistrovský titul, nebo si na něj budeš muset počkat až do případného angažmá v jiném týmu?
Já si stále myslím, že Liberec je klubem, který i když prodá pomalu každý půlrok tři až pět hráčů ze základní sestavy, pořád se drží na špici ligy. Ale někdy jsou zápasy, které nevyjdou a chybí pak dva tři body. Ale Liberec má stále na to vyhrát mistrovský titul. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet.
Doteď jsme i kvůli koroně neměli tak široký kádr, takže bylo těžké zvládat ligu i Evropskou ligu. Přes to jsme to zvládli velmi dobře, jak realizační tým, tak i hráči. Stále jsme do toho dávali všechno a budeme se snažit být na nejvyšších příčkách.
Ty jsi měl, Martine, tuto sezonu šanci s Libercem zazářit právě i na evropské scéně. Hlavní fáze Evropské ligy ale byla v podání Slovanu trošku rozporuplná. Dvě vítězství nad belgickým Gentem byla zastíněna pětigólovými příděly na půdě CZ Bělehrad a v Hoffenheimu. Čím to, že se vám v obraně v těchto duelech až tak nedařilo?
Přečetl jste polovinu rozhovoru s Martinem Koscelníkem. Chcete si ho dočíst celý? Klikněte na ČÍST VÍCE, rozhovor najdete na straně 18.
Související články:
