Soumrak kopané v havířském kraji? Problémy ve F:NL

Když se podíváme do profesionálních soutěží v ČR najdeme 31 klubů. Vyjma hl. města Prahy, v nich nemá žádný kraj tolik zástupců jako ten Moravskoslezský. Druhou ligu hrají v Opavě a Třinci, na ligovou smetánku můžete zajít na stadiony v Ostravě a Karviné. Co konkrétně trápí nejpalčivěji jednotlivé kluby a co je naopak jejich největší nadějí? V prvním díle této minisérie se zaměříme na zástupce Fortuna: Národní ligy.

Severovýchod České republiky je stejně jako například v německém Porýní-Vestfálsku, ve kterém najdeme takové kolosy německého a světového fotbalu jako Schalke 04, Dortmund a další, kraj industriální, navíc se silnou hornickou minulostí. Nežilo se zde nikdy lehce a fotbal zde má historicky výsadní postavení ve společnosti, daleko před dalšími sporty nebo kulturou. Přesto se zdá, že zde nyní fotbalovému úspěchu pšenka z nějaké důvodu zrovna nekvete.

1.SFC Opava – ach, ten majitel…

Stále dokola ta samá písnička. V parafrázi známého rčení je město dobrý sluha, ale špatný pán, tedy majitel. Ostatně, jak ukázaly zhruba čtyři desítky let v minulém století, kolektivní vlastnictví daný subjekt nikam neposouvá. Politici, jenž mají na starosti řízení klubu toho velmi často využívají k politickému zviditelnění a přitom dávají najevo, že se chtějí klubu zbavit. Žel, žádný solventní a důvěryhodný subjekt se do nejistého fotbalového byznysu ne a ne pustit.

Tragikomicky vyznívá příhoda z konce minulého roku, kdy klub ohlásil vážný zájem frýdecko-místecké firmy Marlenka, aby se později její majitel od tohoto nápadu naprosto distancoval. Ukázalo se, že s městem jednal pouze jeho nezdárný (a nemajetný) syn, který musel posléze musel k tátovi na kobereček. Nyní se zdá, že je prodej klubu na mrtvém bodě. K vzteku musí být situace i pro hráče a realizační tým, kteří bojují o postup do první ligy. Přitom to v tuto chvíli nevypadá, že na ní dost možná v Městských sadech finance. Na povrch vyplouvají podivné informace, jako ta o půjčce města (svému) klubu. Početná fanouškovská obec zůstává jako na trní, co bude s jejich milovaným klubem dál.

Zapracovávání mládeže. Jestli je třeba něco vypíchnout, tak výchova talentů. Na soupisce Slezanů najdete hráčů se zajímavým životopisem poskrovnu, přesto se SFC pohybuje v ligové tabulce nahoře. Hráči jako Rychlý, Darmovzal, Kramář a další hrají v A-týmu dominantní roli. Přičtěme k tomu i Součka s Večerkou, kteří v nedávné době zamířili do Sparty. Skvělé pověsti se těší trenéři Slezského. Opavská legenda a bývalí slávista Lumír Sedláček má kupříkladu na starosti přípravku a na jeho zaujetí a komunikaci s dětmi jde chvála ze všech stran. V organizaci trénují i další exligová jména – Prohászka, Dvorník nebo Metelka. Ti všichni vědí, co je třeba v průniku mezi elitu a v klubu předávají své rady dalším generacím.

FK Fotbal Třinec – haló, tady jsme…

Třinečtí na tom nejsou tabulkově dobře. Bojují o udržení, mají náskok 5 bodů, ale zase mají oproti Chrudimi zápas k dobru. Čili nepříliš záviděníhodná situace. Je sestup největší nebezpečí, které na Stadionu Roberta Labaje hrozí? Ne tak docela. Tím, je spíše fakt, že to vypadá, že je to lidem v okolí tak nějak jedno. V nesledovanějších novinách si o klubu přečtete spíše sporadicky. Mediálně nejzajímavější období skončilo společně s koncem angažmá trenérského bouřliváka Františka „Franze“ Straky. Klub loni oslavil krásné, stoleté výročí. Kromě skalních fandů to ovšem nejspíše fanouškovská obec v Česku příliš nezaznamenala.

Nevelký zájem o třinecký fotbal ukázalo datum 2.4. Červení bojují o udržení a poslední dva zápasy doma vyhráli. První dubnový víkend na duel s Táborskem dorazily necelé dvě stovky diváků. Ne, tady výmluva na nepříznivé aprílové počasí neobstojí. V železárenském městě hraje prim hokej. Místní ocelářská dynastie kosí zbytek republiky a míří za třetím titulem v řádě. Fotbalový klub naproti tomu, jak se zdá stojí bokem jako nevlastní, podvyživený bratříček a čeká, co zbude po hokejové hostině.

Klid na práci a geografická poloha. Na nízký zájem médií a fanoušků se jde dívat i z jiného úhlu. V klubu se mohou soustředit na dlouhodobější práci. Prohrát třikrát, čtyřikrát za sebou v Baníku? Už se probírá, jestli pracuje realizační tým dobře a spekuluje se o jeho odvolání a potencionální náhradě. V Třinci to pro Martina Zbončáka a jeho kolegy, mimochodem také exfotbalisty s vazbou na region a klub, to tak horké není. Primárním cílem zůstává záchrana, cokoliv navíc je bonus.

Dokáže-li se bývalý mistr ligy s Libercem nebo Spartou se svým mančaftem vyškrábat daleko od sestupových pozic, bude mít dostatek prostoru, aby do týmu postupně zabudovával mladé pušky. Hráče, kteří dorazí z prvoligových klubů hladoví, chtějí se prát o šanci v mateřském klubu. Tak je to v případě Bolfa, Kanii, Hasalíka nebo zkušenějšího Nešického. A zejména vlastní odchovance. K jejich výchově mají v městě oceli jednu výhodu. Spádová oblast je díky usazení v cípu republiky poměrně velká. Několik zdejších údolí zde má linkové spojení pouze s Třincem. Z toho důvodu je jasné, že talentovaní děti z kraje by měli mířit hlavně tam. Pokud se vedení podaří nelehká mise – zajistit dostatek prostředků na kvalifikované trenéry v mládeži, můžeme se v následujících letech těšit na zajímavé talenty, které budou mít v kolonce mateřský klub napsáno: FK Fotbal Třinec.