Reklama
Loading...
Reklama
FOTO: AC Sparta Praha
Zuřivý Sparťan

Slovo blamáž nic nevystihuje. Prů*er je daleko působivější

Bez titulu a bez poháru. Nový, barevný sparťanský seriál má pokračování. Volně navazuje na někdejší sérii ostravské (sic! baníkovské) televize Bez ženské a bez tabáku. Ten byl však časově omezen na čtyři díly. Jak se zdá, ten nový, sparťanský, je naopak nééééékonenčně dlouhý, a i přes jasné indicie jakéhosi stavu strnulosti a umrtvení, se pár chytrých hlav na Letné usneslo, že v tom bude pokračovat dál. Takže jen houšť, o kvalitní zábavu je v naší lize nouze.

Po vítězném derby proti malátné a zklamané Slávii se Letná mohla pár dnů konejšit ničím nepodloženou nadějí na holywoodský happyend sezóny. Tedy, že urve pohár a sezóna (sic!) bude zachráněna. Krásně jednoduchá zkratka bez jasné vize do sezóny příští. Aneb dle hesla, po nás potopa, případně zítřek neřešíme, dneska hodujeme.

Tak slušelo by se alespoň otázat soupeře, tedy Slovácka, zda s tím také souhlasí. Sparta v průběhu sezóny odhazovala své předsezónní cíle jako striptérka (pro feministy může být i striptér) své svršky. Nejdříve to byla LM, nekoná se, co tam máte dál? Postup ze základní skupiny EL, nekoná se (ale pozor! jaro v pohárech bylo, KL to jistila), co tam máte dál? Titul? Oukej, ten je taky v čudu, tak co dál? Pohár by nás taky zajímal. Fajn, zeptejte se Slovácka, zda vám ho nechá (viz první věta odstavce). Nenechal a je vymalováno.

Sparta na konci sezóny zažívá velké déja-vu. Trapností jejího závěru, její (ne)úspěšností, kolovrátkem neustálých vzestupů a pádů (na sinusoidě průměrnosti), výmluv, nadějí a zklamání plus nekonečné nekompetence odpovědných, se nebezpečně přiblížila zatím své nejtrapnější sezóně 2017/18 pod vedením jakéhosi Stramaccioniho. Ačkoliv malý rozdíl by tu byl. Na lavičce neseděl průměrný trenérský nýmand (ovšem s aurou zahraničního odborníka – možná následky české frustrace z období tuhé normalizace), ale na české poměry trenérský gigant – Pavel Vrba. Spolutvůrce plzeňských úspěchů. Tedy se Zloberbrem v zádech.

Přesto ani na malé české poměry trenérská hvězda nedokázala vtisknout Spartě vůbec nic. Stejně jako jeho italský předchůdce. Herní styl, úspěšnost a sebevědomí. S tím vším se Sparta za jeho působení míjela vpravdě zcela zásadně. Zejména onen herní styl. Nejednoznačný, nemoderní? Kdeže! On byl prostě tak nějak nijaký. A když k tomu připočteme devalvaci hráčského kádru (tedy jednodušeji: Vrba nedokázal žádného hráče pod svým vedením vystřelit k výšinám. Tak jako to umí Trpišovský ve Slávii), víceméně zašlapané sparťanské mládí, je nasnadě, že se bývalý plzeňský fenomén poroučel.

Dnes si už nikdo nevzpomene na krátká období vzestupu Sparty pod jeho vedením. Byla jen krátkodobá (neřkuli miniaturní) a byla spíše dána rozháraností hry Slávie. Protože u spousty fanoušků je rovnice chápání úspěchu letenského týmu dána zcela jasně: neúspěch Slávie rovná se úspěch Sparty. Jinak je “vrbovské” období na Letné jen těžko uchopitelné jako alespoň zčásti úspěšné. Ne a ještě dvacetkrát ne! Ať se snažíme sebevíce, nelze na Vrbově působení najít cokoliv pozitivního. Vyjma kotoulů vpřed pro zasmání.

Takže Vrba jako tvůrce neúspěchu? Po tom všem co dokázal jinde (rozuměj v Plzni)? Jak ochotně by se k této zkratce přikláneli v letenských kancelářích. Ba co více. Oni se k ní i přiklánějí. O to je to horší, není světla na konci tunelu. Tedy pro sparťanského fandu. Ten slávistický (plzeňský, slovácký, baníkovský aj.) si mne ruce. Jen žijte dál ve svých bludech! Vaše bída, naše radost. I nezasvěcený fanoušek házené tuší, že zakopaná doga leží někde jinde než v trenérech. Ti, kteří Spartou v posledních letech prošli (a byli vyhozeni) většinou své řemeslo ovládali (a jinde byli i úspěšní – pozor nevztahovat na Stramaccioniho). Přesto na Letné propadli a odnesli si ze svého působení nemalé šrámy na své trenérské duši.

Sparta se totiž nechová jako standardně řízený fotbalový klub, ale spíše jako firma jednoho muže, tedy svého majitele. A možná ještě lepší přirovnání: jako politická strana jednoho vůdce (viz ANO, viz VV, pro zasvěcené i KSČ), strana jedné jediné pravdy. A tu má, světe nediv se když už to platí, bingo! Daniel Křetínský. Vrabci na střeše si cvrlikají o přijímacím pohovoru s Jindřichem Trpišovským v Pařížské ulici. Tehdy potenciální trenér pro letenský tým byl z taktiky trenérského řemesla zkoušen odborníkem na slovo vzatým – ovšem na byznys! Ano řeč je o Danieli Křetínském, rozumbradovi Všehomíra. A ten nebyl s Trpišovského odpovědí spokojen, tak i proto Slávie po jeho angažování udělala několik titulů za sebou. Eden nechá děkovat a písnička letí na Letnou (pardon do Pařízské ulice).

Tomuto skoro totalitnímu řízení klubu odpovídají i další akce samojediného vládce letenské říše. Viz SMS Poborskému, že jako tedy díky, ale s jeho působením na Letné je konec. Viz konec Řepky. Viz neúcta k sparťanským legendám minulosti (hlavně k těm, co si pouštějí hubu na špacír a dovolují si kritizovat stav věcí). Viz výběr spolupracovníků. V pojetí Křetínského vidění světa tedy hlavně přitakávačů bez špetky vlastní důstojnosti. Viz Čupr, karikatura silných generálních ředitelů, která je fotbalovému obecenstvu pro smích. A v neposlední řadě i kdysi slavný Tomáš Rosický, který svým (ne)uměním, ovšem zjevnou loajalitou k DK (neplést s disciplinární komisí), přivedl Spartu na práh zapomnění. A přitom mu šlo na začátku jeho mise zjevně o něco jiného. Alespoň podle vyjádření soudě. Ale i sám TR naskočil na vlnu sparťanského potěmkinismu: my děláme všechno dobře, viz naše úspěchy. A kdo říká opak, musí z kola ven.

Momentálně je Sparta bez titulu, bez poháru, bez formy, brzy bez Hložka a bez trenéra. Bez koncepce, vize, systému a toho dalšího důležitého ani nemluvě. TR nemá tedy čas na podepsání své výpovědi a usilovně hledá dalšího kandidáta pro doktora Chocholouška. Protože jen blázen by usedl na židli bez sedáku. Svědík to vzdal (tedy jestli o tom vůbec někdy přemýšlel – i pro něj platí, že je pohodlnější vést Slovácko: s ním může, se Spartou by musel), Němci hrozí stramaccionovským komplexem a Gula je asi moc extravagantní pro naši ligu (a také neúspěšný, řekli by zlí jazyci). Tak to tedy potěš koště. Možná by stálo za úvahu ponechání Míši Horňáka ve funkci. Nic nemůže zkazit a je to takový (po)slušný trenér. A já si vážně myslel, že třeba nějací Holoubkové…konečně…ne? Bože, já chci ven!

A takhle to vidím já! Mějte se fajn a užívejte času bez fotbalu. Takovému sparťanskému fanouškovi to lékaři vyloženě doporučují. Kteří? Chocholoušek…

Reklama