Slovan zažívá sezónu nahoru dolů. Po reprezentační přestávce ale rozhodně bude chtít, aby jeho forma a bodový zisk postupovala pouze směrem nahoru. Závěr základní části se blíží a pokud chce Slovan bojovat o Evropu, musí opět začít doručovat výsledky.
S druhou sezonou “nového“ Liberce se pojilo mnoho očekávání. Slovan měl být štikou ligy. Bez problému srážet k zemi protivníky, kteří jsou podle papírových předpokladů kvalitativně pod jeho úrovní. A zároveň být důstojným soupeřem silné trojky a neustále jim svým herním projevem ve vzájemných zápasech ukazovat, že tady je Slovan, se kterým je nutno počítat v boji o nejvyšší příčky v tabulce. Neříkám, že měl Slovan bojovat hned v druhé sezóně o titul, ale silným aspirantem na fotbalovou Evropu rozhodně byl.
Úspěšný podzim pod taktovkou výborné obrany a skvělého Mahmiče
Podzimní část sezony se Liberci, až na pár hluchých míst, povedla. Fanoušci mají jistě ještě teď v paměti strašidelný říjen, kdy došlo postupně ke ztrátě bodů s Bohemians, Teplicemi a již tradičně s Jabloncem. Po prohraném derby následovala impozantní bilance, kdy si Slovan připsal sedm zápasů bez porážky se skóre 19:3. Vypadalo to, že se Slovan našel a konečně předvádí takové výkony, které se od něj, po vstupu Ondřeje Kanii, očekávaly.
Společným jmenovatelem podzimních úspěchů byla bezpochyby zlepšená obranná hra. Stoperská dvojice ve složení Plechatý – N´Guessan působila jistě ve vzduchu i po zemi. Řád a klid tomu všemu dával z brankové čáry Tomáš Koubek. Zkušený gólman si za toto období držel 421 minut bez obdrženého gólu. Směrem dopředu se Radoslav Kováč spoléhal na svěřence, kteří se také rozehráli do impozantní formy. Největšími ofenzivními tahouny byl jednoznačně Ermin Mahmič s Raimondsem Krollisem. Zejména Mahmič působil jako zjevení a už se spekulovalo kolik miliónů eur jeho přestup přinese do klubové kasy. Dobré výkony předváděl ale i Stránský či Dulay a Soliu.
Liberci na jaře došel dech
Slovanu se dařilo a byl na dostřel čtvrtému Jablonci. A vzhledem k příznivému losu na konci soutěže byla náladu U Nisy velmi dobrá. Očekávalo se, že body budou přicházet dál a reálně vypadal i útok na třetí místo. Jenže očekávaný sběr bodů s lehčími soupeři nepřišel. V poslední třech zápasech Slovan prohrál Hradcem a pouze remizoval s Bohemians a s Teplicemi. A místo útoku na třetí místo se bude reálně strachovat o elitní šestku. Nejde ale jen to, že Slovan kvalitativně horší celky neporazil. Diváci nesou nelibě, že to navíc není ani hezký fotbal. Boj v neutrálním území, dlouhé nakopávané balóny a neschopnost poslat tři přesné přihrávky za sebou. Jako kdyby byl na hřišti úplně jiný tým.
Bolehlav Slovanu? Ramadán a zablácený trávník
Existují dva aspekty, které k sešupu liberecké formy mohli napomoci. V první řadě je to nekvalitní terén. To je v těchto měsících každoroční evergreen. Vzhledem ke své poloze a podnebí, které na severu republiky je, jsou nekvalitní hřiště v Liberci a v Jablonci dlouhodobým problémem. Uvědomil si to i Ondřej Kania, který se stal jednou z hlavních tváří ligy na zlepšení kvality ligových trávníků. Vše se ale nedá hodit jen na nekvalitní plochu. Ta má navíc vzestupnou tendenci. Poslední soutěžní duel, který odehrál Slovan proti Teplicím se již hrál na trávníku, který byl pro prvoligový fotbal dostatečný a který určitě umožňoval hráčům své kvality předvést. Ale Liberec to stejně nedokázal využít.
Druhým hojně spekulovaným aspektem byl ramadán. Muslimský svátek, který je nutně spjat s měsíčním půstem. Věc, která je ve světovém fotbale již naprosto standartní a velké kluby s tím už umí poměrně dobře pracovat. V českých luzích a hájích je to ale daleko méně probádané území, které Radoslavu Kováčovi nadělalo nemalé vrásky. V kádru Liberce jsou totiž až čtyři hráči, kteří ramadán drželi. A nebyli to žádní hráči na okraji sestavy – jedná se o Diakitého, Mahmiče, Kayonda a Solia.
Že pohyb těchto hráčů nebyl takový, jaký byl potřeba, bylo na první pohled zřejmé. Trošku přísnějším měřítkem by se ale dalo povědět, že pohyb naprosto všech hráčů byl zkrátka velmi nedostatečný. Slovan nefungoval jako celek a dostatečná kvalita nepřicházela od nikoho – bez ohledu na náboženské vyznání. Slovan působil jako by se znovu vrátil rok dozadu, kdy působil nervózním dojmem a vůbec si nedokázal vytvořit příležitost směrem dopředu. Defenziva fungovala víceméně stále dobře, ale v poslední třetině Slovanu chyběl nápad, myšlenka, pohyb…
Duben je pro Kováče měsícem pravdy
Slovan čekají v následujících týdnech poslední čtyři zápasy základní části Chance Ligy. Tuhle sobotu přivítá doma Slovácko, následně se utká s Karvinou, Mladou Boleslaví a Jabloncem. S tímto losem není udržení 6. místa nic jiného než nutná povinnost. Ale Slovan už se několikrát přesvědčil, že zápasy, které by pohledem na papír měl s přehledem zvládnout, nedokáže dotáhnout do vítězného konce. To se nyní musí změnit. Slovan by si měl rozpomenout na svou listopadovou formu a znovu hrát, lapidárně řečeno, fotbal. K tomu potřebuje, aby začaly opět doručovat výkony ofenzivní tahouni jako jsou Soliu, Mašek, Mahmič a Krollis.
Radoslav Kováč měl během reprezentační přestávky dost času své svěřence na nadcházející týdny připravit. Měl k dispozici až na Mahmiče a Dulaye celou dobu celý kádr. Velkou výhodou je, že výjimečně na sraz neodjel Aziz Kayondo, který vždy po návratu z Afriky potřebuje nějaký čas na aklimatizaci. Ramadán skončil, trávník už by měl být lepší než na začátku února. Slovan musí začít opět performovat.
Na sedmý Hradec Králové má Slovan náskok pouhé dva body. Na dostřel má o bod před sebou Olomouc a šest bodů ztrácí na Jablonec, se kterým ho ale čeká ještě vzájemný zápas. Otevřené to je tedy na obě strany. Následující dva měsíce jsou pro Radoslava Kováče klíčové. V případě, že Slovan nebude úspěšný, dokážu si už poměrně jasně představit, že se budou na severu pokukovat po jiném trenérovi.
