Reklama
Loading...
Reklama

Šesté ligové kolo nám z pohledu celku 1. FC Slovácko přineslo bitvu s nepříjemným soupeřem FK Pardubice na jejich domácí půdě. Tým z Uherského Hradiště jistě nezapomněl na jarní porážku 3:1, kdy Pardubice zápas zcela otočily a i to mělo za vinu prohraný jarní souboj o evropské poháry s Bohemians Praha. Úkol tedy zněl jasně – urvat tři body a vylepšit vzájemnou bilanci, která do té doby byla 3-1-2 z pohledu Pardubic.

JEDNI OUTSIDEŘI, DRUZÍ NA VLNĚ ÚSPĚCHU A PŘESTO VYROVNANÍ

Pardubice v posledních ročnících naší nejvyšší soutěže obývají spíše dolní část tabulky. Nejlepší umístění si připsaly hned ve svém premiérovém ročníku 2020/2021, kdy obsadily 7. příčku se ztrátou pouhých 6 bodů na Evropské poháry. Následující roky byly už spíše bojem o záchranu v lize, ze kterého naštěstí vždy vyšly Pardubice se ctí a svůj post udržely. V letošním roce jsou po šestém kole se čtyřmi body průběžně na 13. pozici. Stejný bodový zisk pak mají hned tři další celky – 15. Jablonec, 14. Zlín a 12. Karviná.

Naproti tomu 1. FC Slovácko je v posledních letech pravidelným okupantem předních pozic tabulky, kdy v minulé sezóně skončilo na pátém místě a dva předešlé ročníky získalo vždy čtvrté místo a boj v evropských pohárech. Aktuálně pak Slovácku patří průběžné čtvrté místo o bod před Plzní (která má však zápas k dobru) a bod za Olomoucí. Vzhledem k celkovým výsledkům a umístění je zvláštní, že zrovna Pardubice jsou pro Slovácko tak nepříjemným soupeřem.

PARDUBICE POTŘEBUJÍ AKTIVNÍ FAOUŠKY. ŠKODA TÉ KLECE

Z herního pohledu Pardubic je vidět, že se jim doma líbí a chtějí se před domácím publikem předvést. Tým sice nemá nějakou dlouhou historii a Pardubice – město a fanoušci – se na vrcholový fotbal teprve „učí“, ale o to víc hráči chtějí zanechat dobrý dojem. Hezky to bylo vidět i v posledním zápase. Zatímco Pardubice byly pohledově lepším mužstvem, jejich fanoušci nebyli skoro slyšet. O nějakém kotli vlastně moc nebyla řeč a o to zajímavější je, že celou dobu byly nejvíce slyšet právě fanoušci hostujícího celku z Uherského Hradiště v čele s paní Růženkou. Tuto fanynku si mezi ostatními určitě nespletete díky jejímu modrému účesu.

Trochu mě však mrzí jedna věc a tou je pardubický stadion. Osobně jsem na něm nebyl a nebudu tedy nějak kritizovat jeho vzhled, akustiku a podobně. Co mě však velmi mrzí je „klec“, kterou na stadionu vybudovali v sektoru hostů. Podle mě už takové věci do moderního fotbalu nepatří a o to větší kontrast bylo, vidět paní Růženku, která svých 20 oslavila již čtyřikrát, právě za mřížemi pardubické „klece“. Tento kontrast pak prohlubuje vzhled Malšovické arény v nedalekém Hradci Králové. Je docela zvláštní, jak nedaleko od sebe, jak místem (asi 20 km vzdušnou čarou), tak časově (otevření obou svatostánků dělí půl roku) mohly vyrůst dva tak rozdílné stadiony – a to nejen, co se týče sektoru hostů.

ACH TA KONCOVKA. PARDUBICKÉ ŠANCE PŘIŠLY VNIVEČ

Slovácku se celkově v Pardubicích výsledkově moc nedaří, což naznačuje bilance zmíněná v úvodu článku. Bylo to vidět i v průběhu tohoto zápasu. Zatímco prvních deset minut bylo zcela v režii Moravanů, následovala hra pod taktovkou Pardubic. Trochu jsem se bál, aby se zápas nevyvíjel v podobném duchu, jako v posledních kolech. A to, že Slovácko po několika hezkých akcích a hře pod vlastní režií vyhasne a přejde do pasivity. Naštěstí se tak nestalo a modro-bílí dál bojovali i po třech krásných akcích Pardubic. Ve 13. minutě musel Milan Heča zasahovat proti tvrdé střele Matouška a vyrazil ji nad břevno. Chuť domácích nepohasínala a jen dvě minuty poté se po chybě obrany Slovácka dostal do šance Darmovzal a jeho střelu zablokoval, kapitán hostů Michal Kadlec. Tou dobou jasně lepší Pardubice se dostaly do další šance v 18. minutě, kdy Černý po samostatném úniku zvolil nahrávku místo zakončení. Patrákovu střela však na bránu Milana Heči neprošla.

MILAN HEČA A VECHETA S JUROŠKOU – ČÍM DÁL LÉPE

Milan Heča, navrátilec do Slovácka po angažmá ve Spartě Praha, přitom zraje jak víno. Je pravdou, že jeho výkony zpočátku sezóny byly trochu na miskách vah a ve srovnávání fanoušků s Filipem Nguyenem nevycházel zrovna dobře. Filip nastavil laťku hodně vysoko v minulé sezóně a Milan se potřeboval rozehrát – v mistrovské sezóně Sparty dostával příležitost jen v B-týmu. Zápas od zápasu je ale jeho výkon přesvědčivější a minimálně v mých očích je jistě důstojným prvoligovým brankářem a skvělou náhradou za Filipa Nguyena.

Stejný pocit mám i ze dvou dalších hráčů Slovácka – útočníka Filipa Vechety (20) a záložníka Pavla Jurošky (22). Zatímco v minulé sezóně oba tito mladíci nastupovali jen zřídka a plnili roli náhradníků, dostávají se nyní i do pozic v základní sestavě. Filip je čím dál důraznější v soubojích, získává sebedůvěru, už se mu podařilo vstřelit gól (doma v zápase proti Mladé Boleslavi) a jeho projev na hřišti je čím dál jistější. Pavel pak svou šikovností v záloze připravuje akce, skvěle přihrává a prakticky v každém zápase se dostane do gólové příležitosti. Díky své šikovnosti a rychlosti z něj klidně může být „druhý Petržela“. Až se tito dva mladí kluci pořádně rozehrajou, stanou se z nich postrachy nejen české ligy.

NEDÁŠ – DOSTANEŠ. KALABIŠKA OPĚT ÚŘADUJE

V 21. minutě přišla pro domácí studená sprcha. Po úniku Milana Petržely na pravé straně a jeho centru do vápna uzavřel na vzdálenější tyči Kalabiška. S její pomocí dostal míč do brány a hosté získali vedení 0:1. Tento důležitý gól vrátil Slovácko do hry. První poločas se pak nesl v duchu docela hezkého fotbalu nahoru – dolů. Pardubice i Slovácko měli několik dalších hezkých šancí, z nichž musím vypíchnout Černého pumelici zpoza vápna, která orazítkovala břevno. Jak by řekl můj táta „Ta branka sa třepe do včil“.

Druhý poločas začal poměrně vlažně a opatrně z pohledu obou týmů. Jakoby nikdo nechtěl udělat chybu. Zajímavé věci se začaly dít od 53. minuty. Akce na jedné straně střídala akci, na straně druhé a diváci byli svědky opravdu hezkého fotbalu. Volej Patráka mimo bránu v 53. minutě, horko před bránou Pardubic v 56. minutě po střele Kalabišky a dorážce Jurošky nebo skvělá hlavička Vechety, kterou pardubický brankář Budinský vytáhl z brány snad jen konečky prstů v 67. minutě.

PARDUBICE – PRO MARTINA SVĚDÍKA VŽDY SPECIÁLNÍ ZÁPAS

Když se zeptáte Martina Svědíka na to, jak se cítí v Pardubicích, odpoví vám vždy stejně. Tyto zápasy pro něj jsou a vždy budou speciální. Přivedl Pardubice do naší druhé ligy a strávil zde několik dalších let před svým odchodem do Baníku Ostrava. Z jeho vlastních úst pak na tiskové konferenci po zápase zaznělo, že to byly právě Pardubice, které ho vychovaly k trenéřině a všemu okolo.

ZÁVĚR V KLIDU A SLOVÁCKO KONEČNĚ BEZ VÝKYVU HRY

Závěr zápasu už toho moc zajímavého nepřinesl. Zatímco hostující Slovácko hrálo na jistotu, drželo míč a zápas kontrolovalo, nedokázaly Pardubice už nic kloudného vymyslet. Jejich výkon byl docela křečovitý, nedařila se jim rozehrávka a nepřesnosti a individuální chyby vyústily v absenci jakékoliv kloudné šance na vyrovnání. Slovácko mohlo své vedení ještě navýšit v závěru zápasu, kdy technická střela Marka Havlíka proletěla těsně nad břevnem.

Slovácko je i nadále venku bez inkasovaného gólu a podruhé v řadě vyhrálo. Po nevyrovnaných a vlažných výkonech v prvních kolech ligy a zejména dvojímu zaváhání doma (prohra s Olomoucí a šťastná remíza s Mladou Boleslaví – viz můj dřívější článek) ukázali Moravané konečně bojovného ducha a soustředěný výkon. Byť byly Pardubice většinu zápasu lepším týmem, doplatily na špatnou koncovku a neschopnost vstřelit gól. Tři body si odváží hosté do Uherského Hradiště a doufejme, že jejich výkony půjdou dále nahoru.

Reklama