Reklama
Loading...
Reklama

Dvanácté kolo nejvyšší fotbalové soutěže přisoudilo hráčům z Uherského Hradiště nelehký úkol. Muselo vycestovat na stadion pražské Slavie, která se veze na vlně dobrých výsledků. Zato Slovácko trápí marodka, nekonzistentní výkony a na psychice hráčů nepřidá ani několik nepřesvědčivých výkonů z posledních zápasů. Hostující fandové však mohou být na svůj tým za tento zápas hrdí, byť jejich svěřenci venku padli.

První poločas zcela vyrovnaná hra. Slovácko svým výkonem favorita zaskočilo

V prvních minutách zápasu se zdálo, že Slavia bude tahat za delší provaz. Obrovská šance hned po dvou minutách vyústila v nastřelenou tyč gólmana Heči. To však bylo pro tento poločas vše. Onen strašák nekonzistentních výkonů, inkasování branek v počátcích zápasu a hra, jakoby se hráčům Slovácka prostě nechtělo, byl zapomenut. Slovácko skvěle zahustilo střed hřiště, aktivně napadalo rozehrávku Pražanů a prakticky celý první poločas nepustili Slavii k nějaké větší akci. Zdá se, že ona opěvovaná defenzivní zeď Slovácka, kterou jsme chválili na počátku sezóny a která se v posledních několika zápasech jakoby vytratila, je zpět. A přesně tohle fanoušci Slovácka chtějí vidět – svůj tým, který zatápí těm nejlepším v našich krajích.

Výkon v prvním poločase a vlastně i zbytku zápasu mohl být ještě lepší. Vezměte si například takového Vlastimila Daníčka – jednu z opor a dnes již živoucí legendu klubu, která neodmyslitelně patří mezi základní stavební kameny, trápí dlouhodobé zdravotní problémy. A do klidu hráčům z Uherského Hradiště určitě nedalo ani zranění Milana Heči. Při rozehrávce od vlastní brány se něco událo, Milan zakopl míč do autu a vyžádal si ošetření. Po něm ještě zkusil hrát, ale nešlo to a tak musel nastoupit Tomáš Fryšták – rodilý Hradišťan, který kryje už roky záda brankářským jedničkám Slovácka. Sice je mu už 36, ale podle mého pořád patří mezi velmi kvalitní brankáře, který by v mnoha klubech klidně mohl být i jedničkou mezi třemi tyčemi.

Slovácká defenziva – super. Slovácká ofenziva – nevyužitý potenciál

Nejen já, ale jistě i spousta dalších diváků (a taky trenér Svědík na tiskovce) si všimlo jedné důležité věci. A sice skvělých výkonů Cicilii při hlavičkových soubojích a sbírání nakopávaných míčů. Čili v přesně v té práci, která se od něj očekává. Celý zápas, ale hlavně v prvním poločase, skvěle získával a chránil míč, snažil se prodlužovat na své spoluhráče a v soubojích byl jistý a efektivní. Velká škoda toho, že jeho spoluhráči se nejspíš tolik soustředili na obranu, že většina těchto míčů přišla ve výsledku vniveč. Škoda toho, že se Slovácko více nedralo dopředu. Mohlo to být jinak. Ale to jsou samozřejmě pouze takové řeči „co by, kdyby“.

U Cicilii se ještě zastavím. Popravdě jsem nebyl nijak nadšený, že se do klubu vrátil. Jednak kvůli tomu, jakým způsobem z klubu odešel (ne zrovna důstojně a férově) a hlavně kvůli jeho kondici. Taky jsem si přece jen představoval jiný typ útočníka jako posilu týmu. Ve svém předchozím angažmá prakticky nehrál a dlouho se trápil s fyzičkou. Vlastně to byl teď teprve druhý zápas od jeho příchodu, co nastoupil v základu. Ale ve výsledku jsem docela rád, že ho klub má. Svou úlohu plní skvěle a rozhodně v tomto zastiňuje mladého Filipa Vechetu. Ten je však typově jiný útočník a úkol „sklepávače“ mu úplně nesedí.

Střídání Slavie přineslo ovoce. Slovácká pevnost nápor nevydržela

Druhý poločas se zpočátku vezl na dost podobné vlně, jako první. Avšak Slavii hodně pomohlo střídání o přestávce a její výkonost šla rapidně nahoru. Druhý poločas se tedy z většiny už odehrával na půdě Slovácka a to se jen občas zmohlo na pár nakopávaných míčů. Asi od sedmdesáté minuty už bylo i na hráčích z Moravy vidět, že jsou unavení. Obrana byla v permanenci, nemohla si odpočinout, ale dlouho se zuby-nehty držela a odrážela jeden útok za druhým. Bohužel jsou věčné jen diamanty a tak první gól Slavie přišel z nohy Juráska, který krásně našel skulinu mezi tyčkou a Fryštákem.

Po tomto góle hra Slovácka celkem ožila. Museli otevřít hru a ze semknuté obrany přejít do ofenzivy. Celkem se to dařilo, několik pokusů o únik nebo kombinaci bylo, ale všechny přišly vniveč. A když už Slovácko hrálo vabank, přišel protiútok pěti proti dvěma a z dorážky skóroval Jurečka, který dříve za Slovácko hrál. V nastavení ještě natáhl ke střele van Buren. Toho však Fryšták krásným zákrokem vychytal.

Slovácko sice prohrálo, fanoušci však můžou být spokojení

Na závěr si dovolím trochu nepopulární názor. Jakožto fanouška Slovácka mě prohra samozřejmě mrzí, obzvláště když až do samotného závěru měli naši borci na kopačkách remízu. Ale přesto musím smeknout před jejich dnešním výkonem. Snad poprvé v sezóně jsme mohli vidět hráče Slovácka hrát konzistentní fotbal bez výkyvů výkonosti a bez nějakých velkých hrubek. Řekněme si to totiž na rovinu – snad žádný tým z ligy nenastoupí na Slavii s myšlenkou na jednoznačné vítězství. To, že Slovácko prohrálo neberu vůbec jako ostudu. Hráči se prali jak lvi a na hřišti nechali duši, srdce a vše, co v nich bylo. Pokud půjde výkonost Slovácka aspoň tímto směrem, můžeme se těšit na další hezké zápasy. Já jsem i přes prohru s výkonem svého týmu spokojený.

Reklama