Slovácko padlo třikrát v řadě. Na vině jsou majitelé

Posledním zápasem 22. kola naší nejvyšší soutěže byl dramatický souboj mezi favorizovanou Spartou a Slováckem, kterému se vstup do jarní části vůbec nevydařil. Sparta přijela nažhavená z předchozího zápasu v Evropské lize, kde se jí podařilo senzačně vyřadit slavný Galatasaray Istanbul. Slovácko se pak v jarní části trápí a nedokázalo porazit ani týmy z mnohem nižších sfér tabulky. I přes houževnatý výkon nakonec padlo a tři body putovaly do Prahy.

Moc se neočekávalo. Slovácko mohlo jen překvapit

Zcela výjimečně jsem před tímto zápasem nebyl v nějakém časovém presu. Zápasy v neděli mi pasují víc než ty sobotní, které Slovácko většinou hraje. Měl jsem tedy čas přijít na stadion dříve a pobavit se s některými fanoušky. Výsledek je tak půl napůl. Někteří jsou vesměs frustrovaní a dávají špatné výkony Slovácka za vinu zejména majitelům, kteří v zimní části nepřivedli žádné posily do obrany. Jejich slova pak na tiskovce potvrdil i pan Svědík. Měli připraveného Filipa Kašu, ale vedení nesvolilo s jeho příchodem. Vsadili vše na uzdravení Michala Kadlece. Bohužel to však vypadá špatně a Michalovi reálně hrozí to, že se mu achilovka hned tak neuzdraví a ohrozit to může i jeho kariéru.

Michalu Kadlecovi bude v prosinci 40. A i dnes patří mezi nejlepší obránce v naší lize. A v neposlední řadě je největší osobností a živoucí legendou Slovácka. Velká zranění se mu v kariéře vyhýbala, a pokud nějaké velké mělo přijít, tak teď. Je to takové štěstí v neštěstí. Za redakci Žongl však přejeme Michalovi brzké uzdravení a osobně bych jej rád viděl v modrobílém dresu ještě alespoň další sezónu. Myslím, že značnou váhu v tom bude mít nejen jeho zdravotní stav, ale i možný postup Slovácka do evropských pohárů.

Druhá polovina fanoušků pak sdílela mou vizi nedělního zápasu. Slovácko může jen překvapit. Vzhledem k jeho výsledkům a velkému problému s obránci (vykartovaný Reinberk, zotavující se Břečka, Daníček v trestu za červenou a již zmíněný zraněný Kadlec) se moc neočekávalo. Byť Sparta posledních pár let v Uherském Hradišti nevyhrála, vše hrálo pro ni. Remíza by byla nejspíš malý zázrak a výhra úplně z říše fantazie. Ale většina fanoušků byla jednoho názoru – i prohrát se dá se ctí, a pokud mužstvo předvede kvalitní fotbal, není prohra s mistrem žádná ostuda.

V prvním poločase se hrála vyrovnaná partie

Lépe do zápasu vstoupilo Slovácko. Již v úvodních minutách šel na bránu osamocený Juroška a pár minut po něm i Petržela. V obou případech však jasné gólovky vychytal sparťanský Vindahl. Slovácko bylo na koni a díky brzkému napadání a zejména opatrnější hře na Spartu docela tlačilo. O to větší studenou sprchu zažili diváci domácích v 11. minutě. Po standardní situaci se před bránou objevil osamocený Vitík a byť jeho hlavička nebyla nijak prudká, nemohl na ni Heča stihnout reagovat a Sparta šla do vedení.

Milan Heča v brance Slovácka však nepředvedl nějak dobrý výkon. Byť mu subjektivně nemůžu dávat za vinu první gól Sparty, musím tady opět souhlasit s Martinem Svědíkem a jeho výrokem z tiskovky. V takovém zápase prostě musí celý tým makat naplno a hráči předvést něco navíc. A Milanův výkon byl spíše průměrný. Navíc jeho minela v půlce prvního poločasu málem stála Slovácko další gól. Naštěstí ji však Sparta nedokázala potrestat. Všechno zlé je však k něčemu dobré a hned vzápětí Slovácko dokázalo srovnat. Tempo pak opadlo a až v nastavení prvního poločasu se do gólové šance dostal Rigino Cicilia. Zakončit však nemohl kvůli držení. Prosím, pusťte si sestřih – Vydra je na něm přisátý jako klíště, a za mě jasně je vidět, že bránil ve hře – první regulérní nepísknutá penalta.

Rozhodčí si mohou dělat, co chtějí a nikdo je netrestá

Dovolím si tady malou vsuvku. A to je hra Sparty, jejich ochota padat a hlavně ochota rozhodčích jim to baštit. Ale viděli neustálé držení Cicilii, kterého ve vápně Sparťani snad ani jednou nebránili bez faulu, byť na to rozhodčího upozorňovalo několik hráčů Slovácka? To bylo opravdu do očí bijící.

Ale tady asi není možné si jakkoliv stěžovat. Dokud nad Asociací a Komisí rozhodčích nebude nestranný kontrolní orgán a nezačnou padat tresty, tak to takhle prostě bude. I přes občas velmi tristní výkony rozhodčích – vzpomeňme si konkrétně na Szikszayův výkon v loňském derby pražských S, kdy sám potvrdil, že zápas nezvládl – není možné jejich nefér jednání jakkoliv postihovat. Doslova si můžete maximálně stěžovat na rozhodčí přímo rozhodčím. Je to boj s větrnými mlýny.

Druhý poločas a hra rozdílových hráčů

Dalším sporným momentem byla situace, ze které padl druhý gól Sparty. Adam Karabec rychle rozehrál z naprosto jiného místa, než kde byl faul a mistr šel do vedení. Tady dokonce intervenoval i VAR, ale spíše kvůli odmávanému ofsajdu (který nebyl) a gól byl nakonec posvěcen. Ano, přesné místo faulu se asi určuje špatně, ale bavíme se o cca 5 metrech. Jakto, že v jiných zápasech je schopný sudí posunout hráče i při vhazování autu? A podotýkám, že v tom samém zápase sudí minimálně dvakrát nechával znovu kopat rozehru Slovácka kvůli místu a písknutí. Myslím, že i zde pravidla mluví jasně.

Můžu ještě třeba zmínit 83. minutu, Ryneš podráží Blahúta a nepadne zcela jasná žlutá karta. Po ní by následovala červená, přesilovka Slovácka, stopka Ryneše apod. Komise rozhodčích dokonce uznala chybu sudího. Padne nějaký trest? Dostane Szikszay třeba pokutu? Nemyslím si.

Ve druhém poločase Slovácko předvádělo houževnatý výkon. Musím ocenit hlavně to, že nezůstalo i přes nepříznivý výsledek pasivní a snažilo se hrát nahoru. Bohužel se tady začala opravdu projevovat hra rozdílových hráčů Sparty, jako je Birmančevič nebo Haraslín. Kvalita Sparty, hodnota kádru a individuální síla hráčů jsou prostě trošku jinde a Slovácko tahalo za kratší konec. Do šancí se sice dostávalo, ale vyložené ohrožení nebo gólovka už nepřišla a zápas skončil 1:3.

Průšvihy a highlighty

Již tradičně v závěru shrnu plusy a mínusy zápasu z mé subjektivní vize.

Jako velké plus vidím a chválím hru Kalabišky na pozici stopera. Pochválit musím Vindahla, který hned v úvodu vychytal dvě jasné gólovky Slovácka a podržel Spartu. A celkově chválím hru obou týmů – kvalita Sparty byla vidět i přes velké změny v sestavě a Slovácko hrálo houževnatě a nemusí se za výkon stydět. A chválím i výkony obou fanouškovských základen – atmosféra byla opravdu skvělá a stadion vyprodaný.

Stydět by se však měli hráči Sparty, kteří až moc ochotně padali na zem a přihrávali jakýkoliv kontakt s hráči Slovácka. Svůj nejlepší zápas nepředvedl Milan Heča v brance Slovácka a čekal jsem od něj prostě více. 

A největší průšvih? Výkon rozhodčího Szikszaye a jeho selektivní slepota a benevolentnost vůči zákrokům a proviněním Sparty, které dost možná domácí Slovácko stály body v tabulce.

Co nás čeká dále?

Slovácko do jarní fáze opravdu nevstoupilo dobře a prohrálo potřetí v řadě. Stále však okupuje čtvrté místo v tabulce se čtyřbodovým náskokem oproti Baníku Ostrava. V jeho prospěch pak hraje i to, že právě Baník, Sigma a další pronásledovatelé taky ztráceli body a naopak se dařilo týmům z chvostu tabulky. V dalším zápase čeká Slovácko výlet do Karviné a fanoušci i hráči už opravdu potřebují bodovou vzpruhu. Slovácko má však na čem stavět. Byť tři prohry po sobě nejsou nic dobrého, musím jednoznačně uznat, že hra Slovácka nebyla ani v jednom zápase špatná.

A velká pochvala fanouškům Slovácka nakonec. Po zápase děkovali svému týmu za dobrou hru a hráče vyprovodili zpěvem „Hoši, my vás nikdy neopustíme“. Tomu říkám srdce pro fotbal. Fandit, když jste na vlně úspěchu je snadné. Zůstat věrný v době, kdy se nedaří, chce srdce. Tomto případě srdce modrobílé.