Slávistická houpačka: Ze dna přímo ke hvězdám
Pražská Slavia, před šesti dny získala svůj dvacátý ligový titul, druhý po sobě a třetí v tomto desetiletí. V současné době je to nejlepší tuzemský klub, který se v létě popere opět o Ligu Mistrů. Předpokládá se, že další sezonu bude znovu zářit, ať už v lize, poháru či v pohárové Evropě. Ale ještě před deseti lety, bylo vše úplně jinak.
Vršovický klub toho za celou jednu dekádu stihl tolik, že snad žádný jiný hráč, který hrál deset let v jednom klubu, nikdy tolik věcí nemohl zažít. Pojďme se podívat pod drobnohledem, jak se z málem zkrachovalého klubu, který mohl sestoupit do třetí ligy, stala hvězda české ligy a obávaný soupeř evropských kolosů.
Vraťme se zpět v čase. Květen 2010, sobota patnáctého. Je dohráno poslední kolo tehdejší Gambrinus ligy. Slavia sice venku porazila Mladou Boleslav 0:1 gólem Jaroslava Černého z 51. Minuty. To však nic neměnilo na faktu, že v tabulce skončila sedmá. Bez evropských pohárů samozřejmě, protože národní pohár – Ondrášovka cup, vyhrála Plzeň.
Tudíž se Sešívaní museli následující sezonu spokojit jen s boji na ligovém kolbišti, potažmo v poháru. Kohoutek z milionářské soutěže nekapal a klub zmáhaný finančními problémy majitelů, se postupně začala dostávat do krize. Do tak velké a hluboké, že jedenadvacetiletý střední záložník z Mali, Bassirou Dembélé, musel roznášet na Václavském náměstí reklamní letáky, aby se vůbec uživil. Měl sice pobírat tenkrát plat 50 tisíc měsíčně. Jeho chlebodárce mu však mzdu tři měsíce nevyplatil a musel ho dokonce založit i jeho agent.
Rozeběhl se ročník 2010/11. Vršovičtí navázali na špatnou formu a herně i výsledkově opět tápali. Vše vykresluje již legendární komentář pánů Bosáka s Táborským, kteří při poločasové pauze glosovali první poločas hry sešívaných proti domácí Mladé Boleslavi. Chybou zvukaře, se rozhovor, který měl zůstat jen na novinářské lávce, slyšel celý fotbalový národ.
Ale horší časy pro Slavii měli teprve přijít. Na jaře již zmiňované sezony, jí hrozil strmý pád až do třetí ligy. A to z důvodu neudělení licence, protože dlužila svému bývalému majiteli, britské společnosti ENIC. Jelikož bývalí manažeři pražské Slavie, Petr Doležal a Tomáš Rosen, odkoupily od tehdejšího majitele část akcií, ale pořád britské společnosti dlužili 112 milionů korun. A nejen britské společnosti. Dlužili hráčům, zaměstnancům, ale i externí firmě, která pro ni zpracovávala webové stránky. Tyto stránky byly dokonce administrátorem zablokovány a nemohli na ně být přidávány nové údaje.
To vše vedlo k protestům fanoušků sešívaných. Velká část příznivců Slavie o poločase prvního semifinálového zápasu ( tehdy se hrálo na dva zápasy ) s Olomoucí v Ondrášovka cupu, vběhlo na hrací plochu a protestovali proti vedení týmu. Protesty byli tak velké, že byl zápas o poločase ukončen. Duel skončil kontumačně vítězstvím 3:0 pro Hanáky. Ani druhý zápas pro červenobílé nedopadl dobře. V hanácké metropoli prohráli 0:1. Tím byla sezona 2010/11 definitivně ztracena. Licenci pro první ligu nakonec Vršovičtí dostali, ale v lize skončila Slavia ještě hůře. Byli devátí.
Nová sezona, nový majitel
Ještě na konci sezony 2010/11 odkupuje zadluženou Slavii společnost Natland group a ihned do ní nalila 200 mil. korun. Ale dlouho se jako většinový vlastník neohřála. Začátkem srpna a tedy i nové sezony 2011/12 odkupuje 98% akcií od Natlandu bývalý ministr dopravy Aleš Řebíček a stává se prezidentem klubu.
Začátek sezony 2011/12 a respektive podzim této sezony, byl pro Slavii doslova horor. Od začátku prohrávala jeden zápas za druhým. Vrcholem bylo prohrané derby, kde padla na Letné jasně 0:3.
Tento bizarní podzim vyvrcholil jedním obrovským úletem, kdy vedení sešívaných angažovalo tehdy kovaného sparťana Františka Straku. Kdyby například za Spartu “jen“ hrál nebo ji “pouze“ trénoval, bez jakýchkoliv emocí, bylo by vše snad v naprostém pořádku. A účinkování ve Slavii by sice mělo hořkou příchuť, ale asi by mu prošla. Jenomže Franc se při trenérském angažmá ve Spartě, léta páně 2004, bil do prsou jaký je velký Sparťan a srdcař, který na dálku letenské vždy podporoval.
Není se čemu divit, že toto angažmá se samozřejmě nesetkalo s obdivem fanoušků. Ba naopak, začali proti Strakovi a proti vedení celé Slavie opět vehementně protestovat. František Straka se ve Slavii dlouho neudržel. Jeho krátké působení je datováno od 2. října 2011 do 8. března 2012. Celá tato sezona byla opět fiasko. Zase jejich umístění na konci ročníku mělo klesající tendenci. Slávisti skončili až na 12. příčce. Ale to nejhorší Slavii teprve ještě čekalo.
Sezona 2012/13
Celý fotbalový národ si začal zvykat na to, že kdysi hrdý tým z Edenu, který v letech 2008 a 2009 získal dva tituly po sobě. Celek, který v sezoně 2007/08 hrál Ligu Mistrů, do které se probojoval přes slavný Ajax Amsterdam, začíná být v první lize za otloukánka. A také že ano. Ze strany Slavie, zcela průměrnou sezonu zakončili sedmým místem v lize. Když jsem výše zmiňoval, že tento pražský klub to nejhorší stále ještě čeká, myslel jsem to opravdu zcela vážně.
Sezona 2013/14
Slavia poprvé a naposledy do druhé ligy sestoupila v sezoně 1960/61. Stačilo opravdu málo a teď bych tu psal o tom, že to bylo ještě v sezoně 2013/14. Byla to celkově nejhorší sezona v porevoluční historii klubu, co se herního výkonu a postavení v tabulce týče. Ano, tato sezona měla být ještě horší než sezona 2010/11. Protože udělení prvoligové licence pro takový klub, jako je pražská Slavie, jde v kuloárech vždy nějak zařídit. Ale jak chcete udržet tým v lize, když “hrát kvalitní fotbal“ je jen sen. Podzim byl ze strany Slavie opět katastrofální, prohra doma s Teplicemi 0:7, dodnes rezonuje některým fanouškům v hlavách. Ani jaro nebylo pro Slávisty přívětivé. První venkovní zápas v Olomouci, a rovnou debakl 5:1. V posledním, 30. kole jí reálně hrozil sestup. Po venkovní prohře s Baníkem 2:0, málem putovala do druhé ligy. Naštěstí ji zachránila Olomouc, která pouze remizovala venku s Libercem 1:1. Takže Černého Petra získali fotbalisté z Hané.
Sezona 2014/15
Opět se opakovalo to stejné klišé. Fotbalový ročník byl stejně smolný jako ty předešlé. V tehdejší Synot lize skončila Slavie na 11. místě. Ale jedna pozitivní zpráva by se tu našla. Do Slavie míří čínská společnost CEFC a odkupuje 60% akcií od tehdejšího majitele vršovického klubu Řebíčka, zbylých 40% kupuje český miliardář a vlastník letecké společnosti Smart Wings Jiří Šimáně.
Sezona 2015/16
Byla pro červenobíle,také herně i výsledkově průměrná. Nakonec v lize končí na pátém místě. Další plus ve slávistickém vedení. CEFC odkupuje od Šimáněho zbylých 40% akcií. Čínský investor je tak majoritním vlastníkem.
Sezona 2016/17
I přes to všechno, se na Slavii začali dít malé, ale velmi zajímavé kroky, do funkce trenéra sešívaných nastoupil Jaroslav Šilhavý, který postupnými kroky dovedl Slavii ke kýženému titulu. Cestu za mistrovským titulem započala podzimní venkovní výhra nad městským rivalem Spartou 2:0.
A v domácím prostředí, respektive na Strahově, protože z důvodu koncertu kapely Rammstein, který byl na Edenu, museli Sešívaní poslední “domácí utkání“ proti Brnu odehrát na vypůjčeném stadionu, tak mohli slavit titul po osmi letech naprosté bídy, zoufalsví a letargie.
Sezona 2017/18
Sešívaní v loňské sezoně hráli Evropskou ligu. Menší sestru milionářské soutěže opustili po základní skupině. Paradoxně si tím vlastně Slavia pomohla, vedení Slavie se usneslo, že Jaroslav Šilhavý není trenér pro evropské pohárové bitvy a ukončilo s ním spolupráci.
A začínají se dít věci. V zimní pauze probíhají na trase Vršovice – Liberec jednání, která mají jednou provždy zapomenout na trápení a úskalí, které slavný klub během posledních let zažil. A jsou to věci vskutku neskutečné. Vedení pražské Slavie angažovalo výjimečného trenéra Jindřicha Trpišovského. Ten ve spolupráci s Janem Nezmarem ze Slavie stvořili během krátké chvíle top klub na světové úrovni, kterého se báli a doufejme, že i nadále báti budou další evropští giganti.
Takže si to ještě jednou shrňme:
- Sezona 2010/11, 09. Místo. Málem neudělena licence pro první ligu a 9. místo.
- Sezona 2011/12, 12 místo.
- Sezona 2012/13, 07. místo.
- Sezona 2013/14, 13. místo. Hrozil sestup do druhé ligy.
- Sezona 2014/15, 11. místo.
- Sezona 2015/16, 05. místo.
- Sezona 2016/17, 01. místo. Konečně titul.
- Sezona 2017/18, 02. místo. Základní skupina Evropské Ligy, Mol Cup.
- Sezona 2018/19, 01. Místo. Mol Cup, čtvrtfinále Evropské Ligy.
- Sezona 2019/20, 01. místo. Základní skupina Ligy Mistrů.
Související články:
