Dva týdny zpět nechala Slavia dva body na půdě nejhoršího týmu jara Teplic, tuto neděli padla v Budějovicích, které mají nejhorší celosezónní domácí bilanci ve Fortuna lize. Slavii zatím ani mohutné zimní posílení nepomohlo prolomit prokletí venkovních zápasů a jejich náskok na druhou Plzeň a třetí Spartu se snížil na bod, respektive dva.

Venkovní strach ze střel

Je opravdu těžké vypíchnout, co přesně stojí za venkovním trápením Slavie. Bilance čtyř výher, dvou remíz a pěti proher na hřištích soupeřů je oproti domácí stoprocentní úspěšnosti jako nebe a dudy. Není to ale jen o číslech, sešívaní vypadají mimo svůj stánek nesebevědomě a zdaleka nedominují po herní stránce.

Nechme nyní stranou faktor divácké podpory. Slávisté se mimo Fortuna arénu bojí střílet. Christos Zafeiris i Petr Ševčík mohli několikrát zkusit na jihu Čech štěstí zpoza vápna, místo toho přihrávali do křídel, kde se červenobílým nikdy pořádně nepodařilo prosadit.

Ve třech jarních domácích kolech Slavia vyslala 51 střel, z nichž 21 trefilo zařízení, venku se svěřenci Jindřicha Trpišovského odhodlali k pouhým 36 pokusům (16 na bránu). Přitom doma hostili a střelami mučili výborně bránící Slovácko, zvedající se Jablonec a Zbrojovku Brno, která to venku umí, zatímco venku se báli pálit na hřištích tří velkých adeptů na sestup.

Střelba je navíc ideální způsob, jak se vyhnout hře na horších terénech. S kombinační hrou v těchto měsících jen těžko uspějete a hráč typu Petr Ševčík toho na horším terénu mnoho nezmůže, což se v neděli potvrdilo. Je třeba se opřít o ránu z dálky a o standardky. Stačí se podívat, jak si rohovým kopem dokáže pomoct hlavní rival z Letné.

Achillova pata na kraji obrany

Je s podivem, že neuvěřitelně široký kádr Slavie neobsahuje pravého beka. Toto téma se vrací v podstatě každý venkovní zápas od startu sezóny, vedení si za něj však může samo. David Douděra již v letních zápasech kvalifikace Konferenční ligy ukázal výrazné nedostatky v bránění, které stále neodstranil.

V Boleslavi hrál wing-beka a tato pozice mu vzhledem k rychlosti a dynamičnosti vyhovovala. Na klasického obránce ale nemá fyzicky ani předvídáním, při bránění soubojů jeden na jednoho vypadá jako žáček, který se teprve učí, jak správně zasáhnout. Nelze mu vytknout nedostatečné nasazení, naopak má potřebu neustále něco dělat, což často pramení v zbrklost.

Ani zraněný Lukáš Masopust není odmala obráncem, Davidu Pechovi je 21 let a též je zvyklý na pozici wing-beka, proč tedy Trpišovský poslal pryč Michala Tomiče. Na podzim byl stěžejní postavou Slovácka, dařilo se mu i v pohárech a je kvalitní i směrem dozadu. Kdyby nebyl, Martin Svědík by stavěl osvědčeného a zkučeného Petra Reinberka, to je jasné.