Představte si slavnou scénu z filmu Patrioti, kde dva angličtí důstojníci vedou debatu o vedené válce.

„Vaše Veličenstvo, tak jako dějiny nás hodnotí nejen podle výsledku, ale i podle stylu boje.“ A na rovinu, Slavie velmi pravděpodobně obhájí titul a dotáhne se ke třetímu poháru v řadě. Kádr, rozpočet, infrastruktura, šířka a kvalita týmu, konkurence, která moc neposílila. Tohle všechno hraje do karet sešívaným. Hattrick pro červenobílé barvy zřejmě přijde. Otázka, která má skutečně smysl, zní jinak: jakým fotbalem si pro něj Slavia dojde.

Balon nahoru, hlava dolů

Styl Slavie, zejména v minulé sezoně, byl jednoduchý. Dostat míč co nejrychleji k vysokému hrotovému útočníkovi, ať se jmenuje Chorý nebo Chytil, nechat ho podržet balon zády k bráně a spoléhat na to, že z toho něco „vypadne“, ať už druhá vlna zálohy, která útok podpoří, roh, nebo faul, dvacet metrů před bránou. Je to brutálně efektivní? Ano, rozhodně. Kouká se na to hezky? To už o něco méně. Týmu Slavie se naprosto nedá upřít obrovská touha po vítězství, vezměte si příklad Douděry, který se v derby takovými „kotouly“ dostal zpátky na hřiště, a až na něm ho chytila „křeč“, ale kdyby to neudělal, Slavia by hrála v devíti lidech a Sparta by měla míč. Je to tak trochu „nesportovní“? Ano. Funguje to? Ano, rozhodně, ano.

A velmi pravděpodobně si za pár let na tohle všechno naprostá většina lidí ani nevzpomene. Většina z nás si za patnáct let neřekne: jo, Slavia vyhrávala všechno, ale nedívalo se na to hezky. Většina lidí řekne, že Slavia sbírala titul za titulem, pár odborníků a pamětníků se jistě najde, ale ti budou v menšině. Já dokážu říct, jak se prezentoval Baník před více než dvaceti lety ve své mistrovské sezoně a kdo byl hlavním strůjcem úspěchu, ale většina lidí při podobných debatách na mě kouká, kulantně řečeno, blbě.

Ale my žijeme tady a teď, a fanoušek klubu, jehož dres nosili hráči jako Puč, Kopecký, Košek nebo Josef Bican, chce vidět kombinační fotbal hraný nejlépe na jeden dotek. Nakopávané balony do vápna zrovna nejsou věc, po které nezůstane jedno oko suché.

Lyon ukázal, že to jde

Četl jsem diskuze, že Slavia už hrát jinak než balony nahoru neumí. Jenže generálka s Lyonem ukázala, že umí, a i v minulé sezoně se to ukázalo v pár zápasech s podobným herním měřítkem, třeba zápas na Atalantě, v 8. kole proti Karviné nebo ve 21. proti Mladé Boleslavi. Příkladů se jistě najde víc, ale tyhle mě napadly jako první. Míč šel po zemi, hráči se hledali na malém prostoru, presink byl aktivní, ale hlavně se hezky koukalo na přechod do útoku. Slavia proti Lyonu v sestavě neměla Chorého, nejlepší střelec ligy je výborný fotbalista, a když je dobře nastavený, je to prostě fantastický ligový útočník, to mi nikdo nevymluví, takového hráče chcete mít v mužstvu. Od sezony 2022/23 udělal obrovský progres ve fyzičce, běhat s jeho dva metry vysokým tělem celý zápas, presovat, sklepávat míče, to není nic jednoduchého, ale náročný fotbal dokáže hrát. I proto ho Slavia za tři miliony eur ze západních Čech přivedla. Ale jak víme, je tu hodně „ale“. Blikance, červené karty, záludnosti proti protihráčům, a mohl bych pokračovat. Na druhou stranu, když se za vás postaví kabina, není to prázdné gesto. Většina lidí v klubu si uvědomuje jeho důležitost pro efekt vyhrát zápas. A o to ve finále jde, ale jak jsme řekli, pak je tu i ta druhá strana mince a to, jakým způsobem vyhrajete.

Závěr

Slavia velmi pravděpodobně na konci ročníku bude slavit mistrovský hattrick. Nepochybuji o tom, že řada lidí bude tvrdit, že je to kvůli rozhodčím, kvůli nahnutému hřišti, kvůli její hře, která je zákeřná atd. Slavia má na to vyhrát hezkým fotbalem, tak i hrou, jakou známe z poslední sezony. A jelikož jsme začali článek filmovou replikou, dovolte mi ho zakončit podobně, scénou z mého oblíbeného filmu Prokletý klub. Možná si někteří z vás vybavíte scénu, kdy si trenér Brian Clough přebírá Leeds United a poprvé mluví k hráčům: „Pane Williame Bremnere, vy jste kapitán a dobrý, ale nejste k ničemu pro tým, ani pro mě, když vás distancují. Chci, abyste byl k dispozici na každý zápas, a chci od svého kapitána dobrý, čistý, atraktivní fotbal hned od příštího týdne. Vy, Irčane, Bůh vám dal dovednost, inteligenci a schopnost dávat ty nejlepší přihrávky. Bůh vám ale nedal šest kolíků, abyste je otiskl jiným hráčům na kolenou… jestli chcete, aby vás lidé milovali jako skutečné šampiony, důstojné šampiony, budete muset makat, zlepšit se a hlavně se změnit.“

Samozřejmě neberte tato slova doslovně, spíš s nadsázkou, jen bych si přál, aby se někteří nad těmito slovy aspoň zamysleli.

PS: za nápad k tomuto článku děkuji panu J. Kaiselerovi, který glosoval můj předešlý článek.