„Bude to dobývání polské hradby,“ psalo se v médiích o Slavii na půdě polského Rakówu Czestochowa v rámci play-off o Konferenční ligu. Opak byl ale pravdou a vicemistr loňského ročníku Fortuna ligy do odvety odjíždí s prohrou 1:2, za kterou je ve finále rád. Soupeř ho přejel ve všech ohledech, sešívání odehráli jeden ze svých nejhorších zápasů v evropských pohárech pod Jindřichem Trpišovským. Co utkání ukázalo směrem k dalšímu programu Slavie?
Trenére, takto už ne!
Jindřich Trpišovský udělal ze Slavie přední evropský klub i díky překvapivým a riskantním tahům v sestavě. V posledních měsících jde ale úspěšnost jeho rozhodnutí dolů. Rotace gólmanů stála sešívané loni možná titul, to samé nasazování stopera Maksyma Talovjerova do středu zálohy.
Ve čtvrtek nevyšlo šestačtyřicetiletému trenérovi snad žádné rozhodnutí v průběhu hry. Nejpodivnější bylo hned to první. Červenobílí prohrávali, nestíhali, přesto zraněného Oscara Dorleyho nahradil Srdjan Plavšič. Ano, Slavia doháněla jednogólovou ztrátu, avšak přes levou stranu šla většina ofenzivních akcí Iviho Lopeze. Mimochodem, nevzpomínám si, kdy si naposledy nějaký fotbalista takto hrál s obranou sešívaných. Ze strany Lopeze skutečně obdivuhodný výkon a potvrzení toho, že je to TOP útočník.
Teď zpět ke Plavšičovi. Jeho nasazení nedávalo smysl ani z toho úhlu pohledu, že doposud neodehrál jediný ostrý zápas a naskočil do střetnutí, které domácí hráči rozjeli ve velkém tempu. Samotný výkon srbského univerzála nebyl kdovíjak špatný. Asistoval na trefu Tomáše Holeše, na druhou stranu byl u druhé inkasované branky. Ve finále si s Lopezem v rámci možností poradil, přesto bylo jeho nasazení trochu nespravedlivě vůči ve formě hrajícímu Davidu Juráskovi.
S přibývajícím časem se stále více nabízelo nasazení útočníka. Mezi zálohou a osamoceným Ondřejem Lingrem byla obrovská díra. Fanoušci u obrazovek při každé rozehrávce Aleše Mandouse křičeli: „Hraj to dlouhý!“ Jenže na koho? Nebylo na koho. Lingr sice odmaká černou práci, ale v souboji s urostlými stopery nemá šanci. Právě proto zůstává záhadou, proč trenéři nedopsali na soupisku Daniela Filu, jediného urostlého útočníka v týmu.
A když už Filu nechali v Praze, proč do útoku neposunuli Ivana Schranze. Vyloženě se nabízelo postavit do obrany alespoň do druhé půle Lukáše Masopusta, vždyť týmu očividně chyběly zkušenosti a sehranost. Místo toho dostal šanci osmnáctiletý Matěj Jurásek. Nelze mu upřít snahu a měl světlé momenty, ale nezkušený kluk do utkání s takovým tempem prostě nezapadl. Pokud má něco vystihnout špatnou práci Trpišovského a spol. v Rakówu, pak to, že zápas dohrál s nevyužitými Davidem Douděrou, Juráskem a již zmíněným Masopustem na lavičce. Minimálně dva z nich měli jít s ohledem na vývoj a dění na hrací ploše do hry.
Santos nechal výkony v Plzni
Z obou na poměry Slavie podprůměrných poločasů byl horší ten první. Velký vliv na to měl výkon stopera Eduarda Santose, který do klubu přišel v létě z Karviné a zatím se mu nedaří navázat na dobré výkony z uplynulé sezóny. Přípravné zápasy mu vyšly, ale v pohárech ani lize očekávání nenaplňuje.
Hradec Králové, Zlín, Panathinaikos, v každém zápase měl minimálně jeden kiks. Proti Hradci jeho propadnutí stálo Slavii dokonce tři body, v Polsku to bylo o něčem jiném. Santos při práci s míčem působí až příliš sebejistě, čímž hodně připomíná Simona Deliho. Africký obránce však na rozdíl od něj i jistě rozehrával, zatímco u Santose je to padesát na padesát. Často ho kupříkladu napadá soupeřův útočník a on vypadá, že o tom vůbec neví, což se následně projeví na zbrklé a nepřesné přihrávce. Brazilskému obránci nevyhovuje ani styl bránění Slavie, v němž často musí čelit soubojům jeden na jednoho. Vystupování v pravý moment mu dělá problém a pokud chce nadále nastupovat v základní sestavě, musí změnit přístup k zápasům a jednotlivým situacím. Zatím to působí, jako by si v Praze užíval dovolenou a k tomu si šel občas zakopat.
