Když to tam nepadá, tak to tam nepadá. Slavia po pohárové porážce s Kluží střelecky vyhořela i v utkání s Olomoucí a po prohře 0:2 se pomalu rozplývá její sen o titulu. Bylo to posedmé v této sezóně, co inkasovala jako první. A ani na posedmé se jí nepodařilo výsledek otočit ve svůj prospěch.
Když slávisté v Olomouci poprvé inkasovali, otřáslo to s nimi. Najednou na nich byla znát nervozita, což se projevovalo ve finální i předfinální fázi. V první půli velké šance neproměnili David Douděra a Oscar Dorley, přitom podobné příležitosti sešívaní doma využívají.
Venku je ale Slavia poloviční, což se potvrzovalo i ve druhé půli. Nevyužitá šance Lukáše Provoda a hned nato trefa Mojmíra Chytila na 2:0 knokautovala hosty, kteří měli několik dalších možností se gólem dostat zpět do zápasu. Aiham Ousou i Ibrahim Traoré ale trestuhodně selhali a červenobílí tak druhý zápas v řadě vyšli gólově naprázdno.
Slabá venkovní produktivita Slavie se trochu schovává za výbornou domácí, svěřenci Jindřicha Trpišovského každopádně v devíti venkovních zápasech této sezóny (vyjma výhry 4:0 nad amatéry se St. Joseph’s) vstřelili pouhých jedenáct gólů.
Bilance Slavie, když prohrává? Sedm zápasů, dva body
Ještě zajímavější je statistika zápasů, ve kterých Slavia obrátila negativní výsledek. To se jí totiž nepodařilo ani jednou ze sedmi případů a svědčí to o nepřítomnosti lídra v týmu. Stanislav Tecl je spíš kamarádem všech, Petr Ševčík taky není typ na to, aby někoho seřval a namotivoval a Tomáš Holeš je zraněný. Právě Holešova absence je na sešívaných hrozně znát, střed pole je bez něj neorganizovaný, málo tvrdý, jednoduše takový, na jaký u Slavie po časech Holeše a Tomáše Součka rozhodně nejsme zvyklí.
Teď ale zpět ke zmíněné bilanci. Slavia letos prohrávala na půdách Panathinaikosu, Rakówu, Hradce Králové, Slovácka, Plzně, Olomouce a doma s Kluží. Z 21 možných bodů vytěžila pouhé dva. Za remízu s Panathinaikosem, kdy vyrovnávala v nastavení, když soupeř potřeboval vstřelit druhý gól a při dělbě bodů se Slovácku. Zbylých pět zápasů červenobílí prohráli.
Odvíjí se to od zdravotního stavu dlouholetých opor. Petr Ševčík, Lukáš Masopust, Ondřej Lingr, David Hovorka a Tomáš Holeš se neustále střídají na marodce, přitom jsou to právě oni, kteří by měli zavelet k obratu. Místo nich hrají rozklepaní borci jako Douděra, kteří sice makají a snaží se, ale za nepříznivého stavu je na nich znát stres a jejich výkon je následně poloviční.
Po loňském informování o dlouhodobém zranění Jana Bořila jsem tvrdil, že už se v jeho věku do sestavy Slavie nevrátí. Několikrát se ale za rok kapitánovy absence potvrdilo, že přesně takový hráč v týmu chybí. Vršovičtí na to doplatili loni v nadstavbě, málem i letos v kvalifikaci Evropské konferenční ligy a nyní jim kvůli tomu protéká titul mezi prsty. Pokud Plzeň vyhraje zápas s Brnem k dobru, bude na ni mít Slavia již sedmibodové manko. A to je po jedenácti kolech sakra velké manko…
