Šílený zápas zažila pražská Slavia, která sérií několika chyb darovala Hradci Králové vítězství a sama sebe tím postavila do složitější situace. Sparta totiž momentálně vypadá podstatně lépe a dvě ztráty mohou Slavii mrzet.
Slavii chyběli důležití hráči
O tom, že zápas s Hradcem nebude pro Slavii nic jednoduchého, bylo rozhodnuto už před zápasem. Nejenže totiž má pražský klub s tím hradeckým poměrně zajímavou bilanci, v níž figurují remízy i prohry, červenobílí šli do zápasu s poměrně velkými absencemi. A ty se za mě prostě projevily. Zejména potom u útočné dvojice Chorý/Chytil a defenzivní Holeš/Chaloupek.
V zápase byla statistický lepší Slavia. Měla daleko více ze hry, větší držení míče i počet střel. Jenže tohle všechno samozřejmě zápasy samo o sobě nerozhoduje. Tím hlavním jsou góly a na ty to bylo dlouho po penaltě Erika Prekopa a následném vyrovnaní Micka Van Burena 1:1. A už to vypadalo, že zápas remízou skončí. S blížícím se koncem se tedy Slavia dostala do určitého tlaku a klidně ještě mohla utkání rozhodnout. Jenže potom začali na hřišti z její strany šílenosti.
Tři strůjci slávistické prohry. Krátká sekvence – 2 červené, penalta a gól
Tak jednoduché to samozřejmě není, za výsledek nikdy nemohou jen tři muži. Je to týmový sport a třeba šance měli i další hráči. Jednoznačně se ovšem dá mluvit o tom, že především tři muži rozhodli o nevítězství sešívaných. Minimálně dva z nich přitom mohli být za hrdiny.
Ale začneme Youssouphou Mbodjim, který vlastně celou sérii nešťastných momentů Slavie započal. Jako poslední totiž jen těsně před vápnem fauloval soupeře a nejenže dostal červenou kartu, ale zároveň se posléze kopala i zásadní standardka. Můžeme se samozřejmě bavit o tom, nakolik to byl jednoznačný zákrok. V souboji bylo vzájemné držení a bylo tam sice škobrtnutí Mbodjiho nohy o nohu soupeře, nemyslím si ovšem, že bylo příčinou pádu. Přišlo mi, že ten začal už před tímto kontaktem a byl tak trochu přihraný na základě onoho doteku ruky. Každopádně ovšem byla chyba Mbodjiho především v tom, že v souboji byl jako druhý a soupeře doháněl. Kdyby se dříve dostal před něj, nic podobného by se nestalo.
Mbodji tedy jde ze hřiště a kope se přímák. Ještě v rámci něj se ovšem odehraje další velká chyba Slavie. Erik Prekop dostal v zápase příležitost při absenci Tomáše Chorého. Proměnil penaltu a mohl tak být klidně na konci zápasu i tím spokojeným. Při přímáku Hradce ovšem úplně nesmyslně uskočil do strany a nechal vedle sebe ruku, kterou trefil míč. Jasná penalta a situace, za kterou by dostal Prekop vynadáno asi i v žácích.
Třetím momentem je potom emotivní nezvládnutí situace Janem Bořilem, který vyjel na protihráče a posléze i na rozhodčího. Po dvou žlutých se tak pakoval do sprch i on. A nebýt Prekopa, který ho tam posléze držel a vedl pryč, klidně to mohlo dopadnou ještě hůře. Jako kapitán a nejzkušenější hráč si tohle prostě nemůže dovolit. Dá se očekávat, že si několik zápasů nezahraje. Vlastně za mě bych poté ani v nadstavbě už šanci nedával, Slavia má v defenzivě mnohem lepší hráče.
Jedna poměrně krátká sekvence, z níž vyšly dvě červené karty, penalta a gól. V druhé půli v podstatě jediná větší šance Hradce. Tohle je prostě smutné a je to jednoznačné nezvládnutí situace ze strany Slavie.
O titulu je rozhodnuto, říkali. Ale právě že vůbec
O titulu je už rozhodnuto, říkali nejen slávističtí fanoušci. Momentálně tak tomu ovšem jednoznačně není. Z desetibodového náskoku už je jen pětibodový, což je pro Spartu určitě hratelné. Ta mi navíc přijde v psychologicky daleko lepší pozici. Proti Jablonci byl jednoznačně vidět zlepšený výkon. Rozstřílel se i Jan Kuchta.
Slavia to tak bude mít ještě v nadstavbě hodně těžké. Čekají ji další zápasy se Spartou, Plzní i Hradcem, při nichž může ztrácet. O titulu tak není nijak rozhodnuto a závěr Chance Ligy může být ještě hodně dramatický.
