Reklama
Loading...
Reklama

SK Slavia Praha, v současnosti klub evropského střihu. Má stadion ve svém vlastnictví, nabité mužstvo, ze kterého byste složili dvě jedenáctky, které by jistojistě bojovaly o titul mistra ligy. Výstavba nové akademie je za dveřmi, a roční rozpočet je kolem jedné miliardy korun. Od doby, co mužstvo vede Jindřích Trpišovský a jeho tým, je na hráče v červenobílých dresech s hvězdou na srdci radost se dívat. Přesto jedna sezona vyčnívá nad ostatními. 

Je to sezona kdy klub vybojoval treble a k tomu se dostal do čtvrtfinále Evropské ligy, kde si to na férovku rozdal s londýnskou Chelsea. Ano, jedná se o sezonu 2018/19, kdy sešívaní postavili tým, který byl jedním z nejsilnějších od založení klubu.

Tři veselé slávistické sezony

V novodobé historii Slavie byste jen těžko hledali pro sešívaný národ veselejší sezony. V úvahu připadají tři. První je z let 1995/96. Slavia se stala mistrem ligy po dlouhých 49 letech a doputovala do semifinále poháru UEFA, to jsou hodně pádné argumenty. Pak je tu sezona 2007/08. Hrála se vysněná Liga mistrů, z nenáviděného Strahova se tým vrátil do Edenu, a to vše okořenil titul, na kterém ještě ve 27. kole držel pevně ruku rival z Letné. Rozhodl však slavně neslavný moment, kdy stoper Tomáš Řepka hodil míč do obličeje Aleši Bestovi z Brna, které tehdy bojovalo s Baníkem o třetí místo. Řepka uviděl červenou, oslabená Sparta prohrála 0:2 a to byla rána na solar, ze které se už nevzpamatovala. Dále je tu sezona 2019/20. Po dvanácti letech se opět hrála Liga mistrů a domácí soutěž Slavia ovládla suverénně, s dvaadvaceti body náskoku na Spartu.

Zaměřím se ale na prvně jmenovanou sezonu. Tým plný reprezentantů, kteří vykopali stříbro na mistrovství Evropy v Anglii, byl a je pro mnoho slávistů nejlepším v novodobé historii klubu. Mohl by tento tým konkurovat mančaftu, který vyřadil Sevillu, hrdý klub z Andalusie, jehož hráči třikrát za sebou zvedli pohár pro vítěze Evropské ligy? Mrkneme se na základní jedenáctku mužstva, jemuž v pohárově Evropě vystavilo stopku až Girondins Bordeaux, kde tehdy začínal svou fantastickou kariéru mladý Zinedine Zidane.

Jak se logo SK Slavia Praha vyvíjelo postupem času… / Autor: Jan Hejzlar / Žongl

Sestava z let 1995/96: Stejskal, Kozel, Pěnička, Suchopárek, Novotný, Bejbl, Šmejkal, Krištofík, Šmicer, Poborský, Vágner; trenér: František Cipro

Sestava z ročníku 2018/19: Kolář, Bořil, Ngadeu-Ngadjui, Kúdela, Coufal, Souček, Hušbauer, Stoch, Ševčík. Zmrhal, Škoda; trenér: Jindřich Trpišovský

Porovnávat týmy, které od sebe dělí víc jak dvacet let, je velmi složité, fotbal se od té doby neskutečně posunul. Navíc budu srovnávat a hodnotit hráče, kteří mnohdy mají celou, nebo aspoň většinu kariéry před sebou, s hráči, kteří ji už dohráli a lze tak jejich účinkování na zeleném pažitu kompletně zhodnotit. Přesto se o to pokusíme. Abychom si však alespoň trochu pomohli, zvolili jsme stejné rozestavení, jaké často používá současné mužstvo Jindřicha Trpišovského, tedy 4-2-3-1. Jdeme na to:

Stejskal vs. Kolář

Bez čtyř centimetrů dvoumetrový brněnský odchovanec s konečným počtem 164 vychytaných nul! To je obdivuhodná bilance. I když byl Stejskal výborný gólman, který nastoupil i do 29 zápasů se lvíčkem na srdci, nevyvaroval se chyb. Tomu se samozřejmě nevyhne žádný brankář, Jan Stejskal tím byl ale znám poněkud více. Proti němu stojí Ondřej Kolář. V poslední době se také rozchytal do reprezentační formy, jeho největší devízou je ale hra nohama, tu má podle mne suverénně nejlepší v lize. Narážíme však na srovnávací problém – v době Stejskala se to od gólmanů vůbec nevyžadovalo! Jelikož má však Ondra ještě hezkých pár let kariéry před sebou zvolil jsem v tomto duelu remízu.

Kozel vs. Bořil 

Luboše Kozla brzdila stejně jako jeho soupeře častá zranění, byl však také stejně spolehlivým obráncem, který dokázal hrát na více postech. Kdyby nemusel absolvovat tři operace kolena, jistě by jeho kariéra byla bohatší. Naproti tomu Jan Bořil, ve své top formě skvěle rychlostně i atleticky vybavený buldok, kterého prostě chcete mít na své straně. Proto se v tomto souboji přikloním k Honzovi.

Pěnička vs. Ngadeu-Ngadjui 

Souboj dvou udělaných fotbalistů. Oba jsou komplexně vybaveni pro obrannou činnost. Oba mají desítky startů v belgické lize. Pěnička tady má ale opravdu silného soupeře – mistr Afriky za sebe málokdy někoho pustí. I v tomto souboji bude situace stejná jako na hřišti. Vítězí kamerunský lev!

Suchopárek vs. Kúdela

„Jan Jan Suchopárek Suchopárek Jan Jan Suchopárek Suchopárek,“ neslo se starým Edenem. Pravý kapitán, vůdce mužstva, jehož hlava odvrátila každý centr směřující do vápna. Naproti němu Ondřej Kúdela. Leckterý fanoušek si při jeho koupi klepal na čelo, on však svými výkony všem zavřel ústa. Stoper s výbornou rozehrávkou, a ač je menšího vzrůstu, dobrým výskokem dokáže deficit smazat. Soupeř je ale jednoduše neskutečně silný. Vítězí finalista mistrovství Evropy.

Novotný vs. Coufal

Pavel Novotný má oproti svému soupeři výhodu v použitelnosti, dokázal hrát na obou stranách obrany i na pozici defenzivního záložníka a byl lepší i ve hře hlavou. Proti němu však stojí odchovanec Ostravy, který disponuje dvojími plícemi. Je úžasné pozorovat, jak v nastaveném čase v nejtěžší lize na světě běží ještě za posledním míčem těžkého zápasu sprintem. Když k tomu přidáme kvalitní centry a dlouhé auty, vítěze rázem máme. Vítězí kladivo z Londýna. 

Bejbl vs. Souček 

I tým z roku 96 měl mezi sebou jedince, který disponoval velkým fyzickým fondem. Není jím nikdo jiný než Radek Bejbl, který rok nato přestoupil do slavného Atlética Madrid. Oba srovnávaní hráči vybojují velké množství míčů. Tomáš disponuje lepší rozehrávkou i hlavičkou. Bejbl kontruje větší univerzálností – mohl hrát na stoperu i na pozici krajního obránce. Ale jak řekl trenér sešívaných, nahradit Součka je stejně těžké jako útočníka, který dá pětadvacet až třicet gólů za sezonu. Tento souboj končí vítězstvím záložníka West Ham United.

Šmejkal vs. Hušbauer

Daniel Šmejkal rozhodně mohl dosáhnout na lepší CV ve své kariéře, ale flegmatický přístup mu to nedovolil. I tak ho v jeho čtyřiadvaceti letech zdobila výborná technika a magická levá noha. Stejně jako soupeř měl pomalejší pohyb, jinak si však jsou hodně podobní – oba ve svých týmech zastávají funkci tvůrců hry. Hušbauer je však o dost gólovější, což tento souboj rozhodlo.

Krištofík vs. Stoch 

Oba přes hlavu přetáhli reprezentační dres s dvojramenným křížem. Zde však jasně vítězí dělostřelec mužstva ze sezony 2018/19. Miroslav Stoch měl drtivou většinu své kariéry neskutečnou ránu, míč mu nepřekážel. Však také jednou vyhrál Cenu Férence Puskáse pro nejhezčí gól roku. Pan fotbalista a jasný vítěz tohoto souboje.

Šmicer vs. Ševčík 

Na dvaadvacetiletého kluka se sedmičkou na dresu se jezdili dívat skauti z celé Evropy. Šmicer udivoval lehkostí, s jakou protínal obrany mužstev. K vysněnému titulu přispěl devíti góly. Navíc jeho branka z 88. minuty zápasu základní skupiny mistrovství Evropy proti Rusku zajistila postupovou remízu. Petr je díky úspěšnosti osobních soubojů rozhodně lepším hráčem do obrany, disponuje i kvalitní střelou, kterou však málo používá; rozehrávku má také na úrovni. Na vítěze Ligy mistrů s 27 reprezentačními brankami je to však rozhodně málo.

Poborský vs. Zmrhal

Jen jednu sezonu mohli diváci na pověstné dřevěné tribuně hodnotit a pozorovat umění třiadvacetiletého záložníka s bujnou kšticí, který v mužstvu zastával funkci rozehrávače většiny rohů i standardních situací. Jeho gól v prodloužení rozhodl o vyřazení RC Lens. Velké fotbalové umění neuniklo pozornosti jednoho z největších týmů na světě, Manchesteru United, kam po sezoně skutečně přestoupil a o své místo na slunci bojoval s nějakým Davidem Beckhamem. Karlovým soupeřem v tomto souboji je rodák ze Žatce, kterého zdobí hlavně levá noha. I přes obrovskou konkurenci, kterou Zmrhal měl, nechyběl v drtivé většině zápasů v základní sestavě; jednoznačně patřil v době našeho měření mezi nejlepší krajní záložníky v lize. Na fotbalistu se 118 starty za reprezentaci to ale nestačí.

Vágner vs. Škoda

Nejlepší střelec mužstva, který během sezony zatěžkal konta soupeřů 11 zásahy (z toho čtyři dal v jednom zápase, když budoucí mistři deklasovali Uherské Hradiště 9:1). Střílelo mu to i v jízdě pohárovou Evropou, jeho gól v Praze na 2:0 velkou měrou přispěl k vyřazení AS Řím. Na rozdíl od svého soupeře je rychlejší, hodí se tak víc do brejkových situací. Proti němu ale stojí kladivo, útočník do vápna, který všechny zbourá a hlavou se trefí přesně do šibenice a k tomu přidá čas od času velkou fotbalovou parádu. Vzpomeňme třeba na 283. derby, kdy na Letné dvěma kličkami vyřadil obránce Brabce s Holkem a jako třešničku na dortu přidal jesle brankáři Štechovi, čímž otevřel skóre zápasu. Vítězí sešívaná legenda!

Souhrn

V tomto srovnání vyhrálo mužstvo ze sezony 2018/19 8:4 (za remízu dostali oba brankáři po bodu), což rozhodně není pro tým ze starého Edenu debakl. Kde ale vidím největší přednost vítězů, to je lavička. Šířka kádru a tedy i varianty, ve kterých dokáží nastoupit. Možností je totiž nespočet. I tým z roku 95/96 měl zajímavé hráče na střídačce. Jmenujme Jiřího Vávru, Tomáše Hunala, Martina Hyského, Jiřího Lercha či mladíky Lukáše Jarolíma a Jiřího Štajnera, ale na mladší Slavii je to zkrátka málo.

Oprášili jsme tak historii nejstaršího klubu u nás. A také týmu, který přinesl hodně radosti. Legendární slova Jiřího Vrby při odvetě proti AS Řím: „Góóóóól! Tak přátelé, je to 3:1. Teď mi promiňte, já jdu hledat mandle…“ řadím na podobnou úroveň jako větu pana Bosáka: „Kdyby se Praha dala napojit na energii, která teď vychází ze Strahovského stadionu, tak se tady bude svítit ještě čtrnáct dní.“ At už toto hodnocení dopadlo jakkoliv a vy jste fandili první nebo druhé straně, pořád je subjektivní. Pro slávisty zůstanou jména hráčů ze sezony 1995/96 navždy sešita zlatou stuhou v srdcích, protože vyhrát titul po 49 letech, tedy skoro půl století po tom, co pohár pro mistra zvedli nad hlavu páni fotbalisté jako Bradáč, Kopecký nebo Bican, to je počin, který zaslouží být opěvován a semifinále poháru UEFA je příslovečnou třešničkou na dortu.

Reklama