Slask Wroclaw: Polský titul v českých rukou? Rozhovor se sportovním ředitelem Baldou

V červnu do polského Slasku Wroclaw přišel nový sportovní ředitel – Čech David Balda. Po podzimu klub, který se poslední dvě sezony jen tak tak vyhnul záchraně, vedl polskou Ekstraklasu. Přinášíme rozhovor se strůjcem úspěchu.

Slask Wroclaw v posledních dvou sezonách hrál o záchranu, loni se udržel na 15. místě. Ani letošní sezona nezačala dobře, z prvních tří zápasů jste získali pouze bod a fanoušci i experti klub zase posílali do bojů o záchranu. Pak přišel zvrat, šestnáct zápasů jste neprohráli a po 19 kolech vedete polskou Ekstraklasu s tříbodovým náskokem. Co za tím zvratem stojí?

Já přišel 9. června, což sice bylo na konci sezony, ale za deset dní nám začínala příprava na novou. Já jsem do toho naskočil jako nový ředitel a společně se mnou do toho šel Jacek Magiera, staronový trenér, který ale byl dva roky bez angažmá. My jsme de facto měli deset dní na to, abychom přivedli nové hráče na začátek přípravy. Všechno bylo děláno na koleni. Den po mém příchodu skončil prezident, skončil ředitel akademie a najednou ze dne na den mně spadlo do klína nejenom první mužstvo, ale i druhé mužstvo, ženy a všechny kategorie v akademii. Takže jsem toho najednou měl na starosti docela dost.

Spoustě trenérů končily smlouvy v akademii, skoro všem, takže si vezmi, že ti končí padesát trenérů v akademii. Do toho končily i smlouvy dobrým hráčům. Hráči nepotřební, kteří byli dobře placeni, měli smlouvy ještě na několik let. Bylo potřeba nejenom hledat hráče, ale taky kontaktovat trenéry, aby fungoval nějakým způsobem chod akademie. Bylo potřeba dopilovat trenérský štáb prvního mužstva, druhého mužstva, žen a celé akademie. Nechci říkat, že vůbec čas na vyhledávání hráčů prvního týmu, protože to byla vždycky priorita, ale opravdu to byl masakr.

Zdálo se mi, že jsem přebíral klub v docela zdevastovaném stavu. První mužstvo dva roky po sobě málem spadlo, rezerva spadla, devatenáctka spadla z ligy a sedmnáctka, šestnáctka, patnáctka na tom byly řekněme průměrně. Ženský tým se teprve budoval, takže všechno bylo nic moc, ale jak jsme to začali budovat s trenérem, začali jsme hledat i hráče. Podepisovali jsme hráče a vštěpili si nějaký systém hry, kterým se chceme prezentovat.

V přípravě jsme se prezentovali dobře s těmi hráči, které jsme přivedli, ale ještě neměli dostatečnou fyzickou kondici, protože jsme řešili všechno v průběhu přípravy. V lize jsme první zápas proti Koroně Kielce dominovali na hřišti, ale umřeli jsme v 60. minutě. Oni vyrovnali a potom jsme měli horko těžko co dělat, abychom to ubránili. Pak jsme měli zápas se Zaglebie Lubin a zase, my jsme je nepustili za půlku v prvním poločase, to jsme úplně dominovali, vedli jsme 1:0. Mysleli jsme, že to v pohodě dohrajeme a během pěti minut jsme prohrávali 1:2 a už jsme zase neměli fyzickou kondici na to, abychom to dohnali.

Třetí zápas se Stalem Mielec, hráli jsme u nich. Zápas nám vůbec nevyšel, bylo horko, bylo to roztahané, spoustu vnějších vlivů. Tam je takový malý stadionek. Cítíš tam kabanosy a ti lidi jsou fakt nepříjemní na všechny hráče. Tam se hraje strašně blbě, ale zápas nám vůbec nevyšel. Měli jsme dvě šance na začátku, neproměnili jsme je, pak oni vystřelili z půlky a brankář to špatně odhadl. Druhý gól taky měl chytit brankář, třetí taky, takže gólmanovi se to vůbec nepovedlo. My jsme vlastně dali gól až někdy v nastavení z penalty, takže to bylo 3:1. Pak začaly samozřejmě trošku pochyby, jestli ten náš systém, kterým chceme hrát, je dobrý.

Po těch třech zápasech jsme to trošku překopali. Řekli jsme si, že nebudeme dominovat na míči, protože na to nemáme dostatečnou kondici, raději trošku couvneme a budeme čekat na kontry, jelikož hráče na protiútoky jsme měli. Měli jsme rychlé křídelní hráče, máme devítku, která je vlastně taková falešná devítka. Běhá všude možně, jenom ne ve vápně, je to takový spíše volný hráč, ale dobře sbíhá prostory po odražených balónech a po presinku. Tak jsme si fakt – hele, začneme hrát, na co máme kondici, couvneme. Nepojedeme na maximum od začátku, ale třeba první polovinu pojedeme na 70 % a pak zkusíme soupeře dorazit, když nám ještě zbydou síly. To se povedlo, takže jsme si řekli, že ušetříme energii a tu, která nám zbyde, budeme vkládat do protiútoků.

Taky po těch třech zápasech se mi podařilo podepsat Petera Pokorného do středu zálohy na šestku, který přišel po konci smlouvy v Realu Sociedad. A to bych řekl, že byl takový poslední element, který nám chyběl v mančaftu. My jsme mužstvo fakt měli solidní, ale před obranou nebyl takový čistič na pozici číslo šest, který by držel balanc mezi obranou a zálohou, jelikož Schwarzík (Petr Schwarz – pozn. red.) na desítce, Patrick Olsen na osmičce, to všechno bylo fajn, ale potřebovali za sebou takového psa, který to tam odběhal, který to tam ochránil, aby ti hráči nad ním měli více svobody pro hru s balónem. Změna taktiky a příchod Pokorného, to byly faktory, kdy se to obrátilo. Zápas doma proti Lechu Poznaň, který jsme vyhráli 3:1, nás zase nakopl a od té doby máme šestnáct zápasů bez porážky a myslím si, že to je zasloužené.

Já jsem četl příspěvky a komentáře některých fanoušků, kteří trochu ten herní styl kritizovali. Na druhou stranu právě – loni jste bojovali o záchranu, teď jste první v lize. O jak velké překvapení by šlo, kdybyste vyhráli titul, dalo by se to přirovnat k něčemu přirovnat?

Leicester City v době mistrovského titulu. Nás tady každý pasoval na sestup před začátkem sezony, nebo minimálně na pozici těsně nad sestupem, jelikož ty dvě sezony po sobě byly fakt rozbité. Navíc tady nebyla ani finanční jistota, nebyla tady stabilita. Před mým příchodem byl vypsaný tendr na prodej klubu, takže byla tu nejistota v dobré majitele, spousta nejistých věcí ohledně financí a struktury. Do toho samozřejmě přišla spousta nových hráčů, spousta hráčů zase odešla. Moc lidí nám nevěřilo. Teď je to vlastně taková pohádka a dobrý příběh na Netflix, pokud se nám podaří titul. Z odepisovaných či neznámých hráčů, hráče, kteří v posledních letech stagnovali, jsme oživili a všichni šlapou úplně dokonale, ale nechci to zakřiknout. Ale myslím si, že máme velkou šanci, abychom skončili v TOP 4.

Ty máš smlouvu na tři roky, co všechno hodláš se Slaskem dokázat? Máš nějaký osobní cíle?

Já jsem titul chtěl vyhrát během tří let. První rok jsem si říkal, že může být trošku stabilizační, že budeme někde v TOP 10. Další dvě sezony jsem chtěl být řekněme do 6. místa, tak jak tam bývá Pogon Štětín, nebo občas Piast Gliwice a sem tam prostě nakoukl do top čtyřky, protože tyto čtyři kluby, Jagiellonii tam nepočítám, ale je tam Raków, je tam Lech, je tam Legia, je tam Pogon Štětín. To jsou všechno kluby, které mají minimálně dvojnásobný rozpočet a mají zajetý systém, mají zajeté standardy a to my jsme tady neměli. Takže během tří let jsem hlavně chtěl vybudovat základy, automatismy, aby klub mohl fungovat ještě několik let, kdybych náhodou odešel. Hlavním cílem bylo udělat tady zdravé mužstvo, nepřeplácané hroznými kontrakty. Ideálně se smlouvami na 1+3 roky nebo 2+2 roky, ať hráči, kteří se náhodou neuchytí, jsou lehce vyhoditelní, když to řeknu hnusně. Ale zase hráč, který zahraje dobře, aby měl dlouhodobou smlouvu a mohli jsme rozhodovat, kam půjde a za jaké peníze. To tady nebylo, co se týče těch smluv.

Hlavně chci, ať klub má být na co pyšný a pokud fakt odejdu – jestli teda odejdu, nebo jestli zůstanu, nevím. Chci, kdyby náhodou přišel nový člověk, aby věděl, že ano, takhle fungovali se skautingem, ano mezi dvěma tréninky vždycky oběd, ano, po zápase je taková strava, ano, máme tady pět druhů jídel po každém tréninku, dvakrát v měsíci máme snídani, jako teambuilding, po zranění funguje takový a následující proces.

Zraněný hráč, okamžitě jde do péče fyzioterapeutů, potom individuálního trenéra a potom jde ke kondičním trenérům. Že na soustředění můžeme jezdit tady do těch destinací a proč. To jsou takové věci, které já tady chci nastavit, a zakořenit do hlavy lidí, kteří o tom úplně nepřemýšleli v minulosti. A vštípit lidem vítěznou mentalitu, aby se nebáli vyhrávat, protože to tady se mi zdá, že nebylo. Spoustu zápasů ztratili v závěrečných momentech, nebyli takoví urputní psi, že by to opravdu ubránili za každou cenu na vítězství. Jo, spíš tady ten charakter byl měkký, ale já jsem takový zábavný, šílený střelec z pozice ředitele, chtěl jsem to do těch lidí vštípit, prostě být pozitivní a nebát se mířit vysoko. Teď se to daří a to mě těší.

My tu mluvíme hlavně o áčku, ale třeba rezerva je druhá ve třetí lize. Devatenáctka i sedmnáctka aktuálně vedou svoje soutěže…

Jo, a patnáctka je taky první a šestnáctka druhá, všechno jde podle plánu.

Je tohle náhoda, je to o nějakých dobrých ročnících, nebo už se taky může v tomhle projevovat nějaká koncepční práce?

Celý rozhovor se sportovním ředitelem Slasku Wroclaw najdete v posledním vydání našeho internetového magazínu Žongl.