Doutníky Praha Reklama
Loading...
Reklama

Když jsem na začátku podzimu psal článek o problémech, které trápí současnou Slavii, čekal jsem po velké letní proměně kádru zlepšení. Bohužel posun je téměř nulový a tým se sice výrazně obměnil, ale problémy přetrvávají a spíš se ještě objevila nová slabina, jíž je nesehranost. V následujícím článku se opět podíváme po stopách problémů, které celou Slavii tak palčivě trápí a na jejich současný vývoj.

PROBLÉM PRVNÍ – KREATIVITA


V utkání na půdě Hradce Králové nastoupilo ve středu zálohy trio Holeš, Tiéhi a Traoré, přičemž výsledek byl 1:0 pro domácí. O dva měsíce později v Olomouci hrál místo Holeše Hromada a výsledek nebyl v ničem jiný. Já si prostě nemohu pomoct, ale s těmito hráči to bude mít Slavia v zakládání kvalitních útoků vždycky těžké. Není to nic proti ani jednomu z nich, ale jako sourodé trio, které bude dobývat obranu soupeře, mi tedy fakt nepřipadají. Chybí jim jak dostatečná kreativita, tak tlak do vápna.

Proti Kluži se pak uprostřed objevili Ševčík a Provod. Ševčík se sice vrací do staré formy, ale tvořivý je spíš z hloubi pole, ale na posledních metrech výše zmíněné trio předčí jen lehce. U Provoda je sice v posledních zápasech patrné zlepšení, ale pořád je znát, že pohybově není ani náhodou v topu a nepřipadá mi jako hráč, který by do všeho chodil na sto procent. Zranění jej nejspíš poznamenalo více, než si všichni dovedli připustit. Nápady měl přinést také Ewerton, ale chce místo kvalitní herní výstavby všechno zlomit individuálně.

Brzdou pak v tomto ohledu může pro celý tým být i obrovská nesehranost. V týmu je skoro polovina nových hráčů, každý zápas hraje jiná sestava a člověk si nemůže nevšimnout toho, že spoluhráči mnohdy nejsou naladěni na stejné myšlenkové vlně. Nejvíce patrné to bylo proti Kluži, kdy se několikrát přimotali jeden druhému do nadějné pozice.

PROBLÉM DRUHÝ – DŮRAZ VE VÁPNĚ

Pokud někdo proti slávistům loni postavil obranný val, hráči se do něj dostávali jen těžko. Změnilo se něco letos? Ne. Situace je na chlup stejná. Už první zápas v Hradci ukázal, že tento problém se bude s následujícím kádrem řešit těžko a příchod nějakého kladiva, jsem bral skoro za automatický. Leč nikdo nový nepřišel. V týmu je spousta borců, jejichž kvalita je skvělá mezi vápny nebo do otevřených obran, ale pokud mají dotlačit míč do sítě, nastává problém. Ano, Tecl vstřelil v sezoně již devět branek, ale prosadil se hlavně proti slabším soupeřům. Neházejme to ale jen na útočníky, zde chybí také výraznější podpora ze zálohy, kde je značným oslabením absence Schranze.

Proč se však klub neporozhlédl po vysokém útočníkovi, to mnoho slávistických fandů nechápe. Ano, trenéři tvrdí, že komplexní vysoký útočník stojí minimálně 5 milionů Euro. Ale opravdu je do zavřených obran potřeba komplexní hráč a nestačil by někdo jako Milan Škoda? Plzeň takového hráče má v Chorém a jak jí proti zavřeným obranám pomáhá. Přece jen mít na hrotu samé typologicky plus minus stejné hráče není zrovna ideální. Pak vám přichází rozbít beton Sor, který si dvakrát za sebou ani neškrtne. Zákonitě, je to hráč do úplně jiného typu utkání, a navíc má po zranění do formy hodně daleko. Dokonce se zdá, že se do toho zatím nedostal ani rychlostně.

Samostatným příběhem jsou pak rohy. Zde sešívaní neoplývají úplně špatnou statistikou. Jenže jakmile přijde těžší zápas, najednou ne a ne se prosadit, takže při jejich kopání už jde raději nejeden fanoušek rychle pro pivo, protože ví, že pokud hrozí nebezpečná situace, tak možná z brejku před brankou sešívaných.

PROBLÉM TŘETÍ – HRA JEDEN NA JEDNOHO

Zdálo se, že tento problém by mělo vyřešit duo Usor – Ewerton, ale to je pravda jen částečně. Ewerton s Usorem opravdu kvalitu ve hře 1 na 1 přinesli, ale mnohdy mají problém s tím, že míč předržují a místo střel nebo kombinace se ve svých kličkách utopí. Nesporný potenciál oba fotbalisté i díky své špičkové střele mají, ale musí srovnat výkony a hrát více pro tým. Tomu by časem mohla pomoci třeba i větší sehranost.

Největší kvalitu v tomto směru ale předvádí David Jurásek, který celý podzim hraje ve špičkové formě a sebevědomí z něj přímo čiší. Oproti výše zmíněnému duu pak také dokáže daleko lépe odhadnout okamžik, kdy už přihrát a kdy řešit situaci další kličkou. Zdatně mu pak v některých zápasech sekundoval i jeho jmenovec Matěj. Na něm je však ještě výrazně znát rozkolísanost výkonů. Proč však v posledních zápasech spíše paběrkuje ví asi jen trenér Trpišovský.

PROBLÉM ČTVRTÝ – PSYCHIKA

Prohráváš, prohraješ. Vyhráváš, soupeř dostane „čouda“. Zhruba tak nějak vypadají podzimní zápasy v podání sešívaných. V momentě, kdy dají hráči gól, jako by z nich všechno spadlo a najednou to jde. Ukázaly to demolice Teplic či Pardubic, ale také zápas s polským Rákowem, kde po vstřelené brance běhali po hřišti najednou úplně jiní slávisté.

Horší byly zápasy, kde Slavia nevedla, anebo ještě hůř, začala prohrávat. Hráčům najednou chybí sebevědomí, dělají technické chyby a místo toho, aby si dovolili, tak do nekonečna obléhají soupeřovu svatyni, což nikam nevede. A čím delší dobu to v utkání trvá, tím větší marast to je. V tu chvíli na hřišti strašně chybí lídr, který by vzal všechno na sebe. Často se do této role snaží dostat Provod, leč ten na to nemá formu, což vyústilo jen ve zbytečně zahozenou penaltu v Turecku. Obrovský rozdíl je pak také v tom, jak si hráči za daného skóre počínají v zakončení. Ano, tento problém má víc týmů a třeba současná Sparta se s tím také trápí. Nicméně asi by se jen těžko hledal tým, u nějž jsou ty výkyvy tak velké.

Zde už skoro vyvstává otázka, zda by třeba slávistům nepomohla i spolupráce se sportovním psychologem. V zahraničí se jedná o poměrně běžnou praxi. Sebevědomí je ve sportu obrovsky důležitá kompetence. Špičkový fotbalista není ten, který udělá kličku, když se mu předtím dvě povedly. Špičkový je ten, který tuto kličku udělá, přestože předtím dvakrát úspěch neslavil. A já mám pocit, že Slavia má v tomto směru hodně bojácné hráče, kteří raději po několika špatných řešeních začnou hrát na jistotu.

PROBLÉM PÁTÝ – STŘÍDÁNÍ

Trenér Trpišovský často působí dojmem, že má střídání připravena už před utkáním a v momentě, kdy se zápas nevyvíjí podle představ, tak začne zmatkovat. Jen těžko se třeba dá chápat poslání Sora na hrot do plné obrany. Další věcí je, že pokud chcete mít, jak oživit tým, musíte mít k dispozici typologicky různé typy hráčů. Když budete střídat kus za kus, soupeře tím nijak nezlomíte. Jenže jednotvárnost sešívané soupisky mu moc možností často nedává. Možná i proto často začnou trenéři Slavie zmatkovat a místo posílení týmu, hru svého mužstva definitivně rozbijí.

PROBLÉM ŠESTÝ – CHYBY OBRANY

Hodně lidí včetně mě si naivně myslelo, že duo Ousou – Eduardo dá zapomenout na trápení stoperů z jarní části sezony a obrana bude zase po pár letech chloubou, jíž se budou sešivání chlubit v celé Evropě. Příprava však není liga a opak je pravdou. V tuhle chvíli působí stoperská dvojice i na ligu jako pouze průměrná. Ano, je pravdou, že na stopery ve Slavii jsou kladeny neobvykle vysoké nároky, které víceméně všichni, kteří v klubu jsou, dokážou splňovat. Jenže všichni stopeři Slavie mají jeden zásadní problém, a to že se nedokážou vyvarovat gigantickým minelám. Králem je v tomto směru Eduardo.

Brazilec odehrál sice špičkové jaro v Plzni, ale jak se to Bílkovi povedlo, to asi neví ani on sám. Ono je hezké, že je schopen odehrát zápas jako z partesu, ale k čemu to, když je schopen potom předvést chybu, již by snad nepředvedl ani nevidomý vozíčkář. Navíc pak působí, jako by mu to bylo vlastně tak nějak jedno. Těžko říci, zda mu béčko prospěje. Ale nějak se to s ním zkusit musí, protože potenciál má obrovský a když mu zápas sedne, není v lize na jeho post lepšího hráče.

Ovšem vše se nedá házet jen na Eduarda. Holeš je bohužel toho času mimo, a tak vše musí obstarat duo Ousou – Kačaraba. Ano, v zápasech proti slabším soupeřům dokážou být až neskutečně dominantní, ale jakmile se na ně zatlačí, začíná problém. Kluži darovali branku krásnou společnou chybou a jako Pat a Mat působili i pří bránění Chytila. Ke cti jim slouží snad jen to, že na stopera stažený Tiéhi pak byl ještě horší.

V Edenu nyní už asi vědí, že neměli upnout všechny síly na sever Evropy a přivést v Plzni jako z partesu hrajícího Jemelku, ale na to je nyní již pozdě. Buď jak buď, v zimě musí Slavia na stoperském postu posílit. Není to však jediná pozice, která klub z Edenu trápí a myslet si, že po příchodu jednoho nového stopera bude vše zalito sluncem, by bylo hodně naivní.

MÁ VŮBEC TRENÉRSKÝ ŠTÁB TÝMU, CO DÁT?


Poslední týdny se Slavia začala točit v kruhu. Špatný zápas – obří kritika – debakl slabého soupeře – všechno je růžové – špatný zápas – … Jenže těch slabých zápasů začíná povážlivě přibývat. A tak trochu to vypadá, že trenéři ani úplně nevědí, co s tím dělat. K určité herní přeměně mužstva sice dochází, ale pořád to vypadá, jako by Trpišovský vlastně hledal, co chce s týmem hrát. Mužstvo se připravuje spíše na soupeře, než že by mělo jasně stanovený styl, kterým bude protivníka válcovat. Zápas, co zápas hraje úplně odlišná sestava, což potom přispívá k tomu, že ani po skoro 20 podzimních utkáních není mužstvo dostatečně sehrané.

Možná je trošku problémem, že trenérský štáb je naladěn až moc na stejnou vlnu. Přece jen Trpišovský, Köstl a Houštecký spolu pracují již skoro deset let a kdyby mezi ně přišel čerstvý vítr s trochu jinými myšlenkami, nemuselo by to být nutně na škodu. Občas to totiž vypadá, jakoby trenérům chyběla trošku silnější oponentura. Jak jinak si lze vysvětlit, že stejné chyby při skládání sestavy dělají znovu a znovu?

Už rok přetrvávají ve hře Slavie stejné problémy a jejich řešení je zatím v nedohlednu. Když už to vypadá, že si to sedá, tým dostane další facku a nezbývá než doufat, že tým v závěru podzimu nebude dále ztrácet, protože to by pro sešívané mohlo mít v lize i poháru fatální následky. Plzeň aby člověk v tabulce hledal skoro dalekohledem a nepostup v Evropě by se rovnal kardinální ostudě. Nezbývá než doufat, že tým se zvedne a závěr podzimu bude lepší, protože řada fandů včetně mé osoby už začíná být ze současného stavu trošku rezignovaná.

Luxusní holení banner počítač
Reklama