Sešívaný Michal: Nové posily, stará Slavia. Šest problémů, které ji trápí
Na první ligový zápas sezony se fanoušci sešívaných těšili jako prvňáčci na první školní den. V létě přišla velká řádka posil, které měly výrazně zefektivnit hru Slavie, jejíž výkony v jarní části ligy stagnovaly. V základní sestavě týmu se objevilo hned šest noviců, ale rozdíl byl pouze ve jménech a herně to byla pořád Slavia z konce jara. My se v následujícím článku na některé přetrvávající problémy ve hře sešívaných podíváme.
Problém první – Kreativita
Hráčů do středu pole má Trpišovský k dispozici habaděj, ale většina z nich jsou typologicky hodně podobní hráči. Dokážou slušně přenést hru, neztrácí jednoduché míče, vyhrávají souboje a mají vynikající kondici. Jenže jenom to nestačí. Slavii ve středu pole po odchodech Hušbauera a Stanciua zoufale chybí nějaký nápad a překvapivé řešení. Tým zde působí příliš strojově a tak není divu, že se na něj dokážou soupeři připravit. Pro mnoho příznivců červenobílých barev bylo překvapením, že se v základu vedle sebe objevilo trio Tiéhi, Holeš a Traoré, protože to jsou přesně hráči, na něž výše uvedená charakteristika platí snad úplně nejvíce. A hra přesně podle toho vypadala. Slavia sice obléhala vápno soupeře, ale koukatelný fotbal pro diváka to nebyl ani náhodou. Ke kreativitě trochu přispíval alespoň křídelník Ewerton, ale ani ten nenavázal na špičkové výkony z přípravy. Navíc Hradec se na bránění jeho a Usora zcela evidentně speciálně zaměřil.
V průběhu druhé půle pak do středu pole naběhli Ševčík a Provod, ale nyní již za stavu 0:1. Vše bylo nervózní a hlavně Provod působil dojmem, že chce všechno urvat sám. Nicméně právě on je tím typem hráče, který v úvodních šedesáti minutách na hřišti chyběl. Umí vystřelit, nebojí se jít jeden na jednoho, případně vymyslet překvapivou přihrávku na spoluhráče a ač mu zápas nevyšel zrovna optimálně, kdo jiný by se měl ujmout taktovky Slavie než právě on? Určitou alternativou se pak jeví i přesunutí Ewertona na středovou pozici.
Problém druhý – Důraz ve vápně
Když to nejde nápadem, musí to jít silou a když to nejde silou, tak to často nejde vůbec nijak. To je pravidlo, které ve fotbale platí už řádku let. Plzeň potřebovala vyhrát, poslala na hrot duo Chorý – Dedič. Sparta potřebovala vyhrát, poslala zde duo Juliš – Čvančara. Slavia potřebovala vyhrát, poslala tam duo Tecl – Lingr. Už to samo hovoří o mnohém. Vůbec nejde o kvalitu hráčů, ale o jejich typologii. Výsledek byl sice ve všech třech případech podobný, ale obraz hry diametrálně rozdílný. Zatímco u Sparty i Plzně každý kvalitní centr smrděl problémem a soupeři měli hnědé trenky, slávisté působili až na závěrečnou pětiminutovku zcela bezzubým dojmem. A není se čemu divit, když sešívaní spoléhali na to, že výhru ve vápně urvou borci, kteří jsou o hlavu menší než proti nim stojící obránci.
Dostatečnou kvalitu neměly ani centry směřující do vápna a otázkou zůstává, proč hráč s nejlepším centrem z týmu nastoupil dopoledne za béčko. Stejný problém měla Slavia už na jaře a bohužel ani nyní se v dané věci nic nezměnilo. Po vystřídání pak byl loni sedmnáctigólový Jurečka a na hřiště se ani nepodíval pravděpodobně nejlepší hlavičkář z útočníků Fila. Na druhou stranu, ani jeden z nich se dvoumetrovým obrům, které mají k dispozici nejbližší soupeři stejně rovnat nemůže a Slavia by se možná měla zamyslet, zda takového hráče nepřivést, protože podobným „Prešovským betonem“, který předvedl Hradec, se bude prezentovat skoro každý. A takovýto beton se mnohem jednodušeji ničí kladivem než sněhovou koulí.
Problém třetí – Hra jeden na jednoho
Slavia se očividně chce v lize na rozdíl od jara prezentovat z křídel trochu jinou hrou, než na kterou byla zvyklá. V minulé sezoně nabízeli Schranz s Olayinkou spíše výbušnost, náběhy za obranu, skvělou defenzivní práci, ale také slušný důraz ve vápně soupeře. Řada z těch věcí ale byla účinná pouze proti týmům, které hrály s týmem z Edenu otevřenou partii. Nyní by křídla měla přinést více přechodů jeden na jednoho a stahovat se na střed, přičemž budou na křídlech uvolňovat prostor krajním bekům.
V prvním letošním utkání se na kraji zálohy objevili nigerijský mladíček Usor a brazilský kouzelník Ewerton, kteří se skvěle prezentovali v přípravných zápasech, ale jak se už poněkolikáté potvrdilo, příprava není liga. Ewerton byl poloviční a Usor sotva čtvrtinový. Zásadní problém oproti přípravě je často v tom, že týmy si na vás cvičí spíš svoje věci a až tak je nezajímá, že Usor dělá neustále kličku na střed a tak mu vychází. Jenže ligové týmy se připraví úplně jinak, což se samozřejmě posléze podepíše i na výkonu hráče. Větší individuální kvalitu i tak oba křídelníci ukázali, ale v celkovém kontextu tam nebylo nic, co by výrazně Slavii pomohlo a příště toho musí být víc. Navíc se ani jeden z nich nedostal ke své obávané střele. Na zavřené obrany by právě Ewerton měl sedět skoro dokonale, ale musí být efektivnější.
Problém čtvrtý – Psychika
Jarní ligové s Karvinou, v Hradci, v Liberci nebo pohárové klání se Spartou nedopadly pro Slavii podle představ a její výkon ve většině těchto utkání byl slabý. Tato utkání pak měly s nedělním utkáním společného jmenovatele v tom, že ve všech z nich Slavia prohrávala. V tu chvíli je reakce přesně taková, jaká by neměla být. Snad ani jednou se nestalo, že by Trpišovského svěřenci přidali na obrátkách a soupeře přehráli. Většinou začali hráči zmatkovat a byla na nich patrná zvýšená nervozita. Hlavně všechno rychle, nějak to urvat. Zde je potřeba zmínit i nervozitu na slávistické střídačce, která se pak může lehce přenést i na borce na hřišti. Slavia je obrovsky silná, když se v zápase dostane do vedení. Hráči si začnou věřit, soupeř uvolňuje prostory a Trpišovského svěřenci toho využívají. Mnohdy pak soupeře úplně rozstřílí.
Je pak snadné podlehnout dojmu, že je všechno dobré, jenže potom se utkání nevyvíjí úplně podle představ a problém je opět na světě. Je možné, že Slavii chybí lídr, borec, který by tým na hřišti uklidnil . Dříve zde byli Souček, Kúdela, Hušbauer, Škoda a další. Nyní podobné typy v týmu chybí. Vypadá to, že Slavia už není tím týmem, který dokázal otočit utkání se Sevillou nebo vyrovnat z 0:3 zápas na Letné. Vnitřní síla týmu bohužel není taková. Hráči, kteří přišli, jsou sice dobří fotbalisté, ale bez zkušeností s těžkými zápasy a bez zkušeností z týmů, kde je potřeba vyhrávat každý zápas. To jsou zkušenosti, které přes noc nezískáte. Fotbalisté tuto praxi budou muset získat ve Slavii, jenže ta musí vyhrávat každý zápas. Liga chyby neodpouští a předkola evropských soutěží tuplovaně ne.
Problém pátý – Střídání
Jindřich Trpišovský je trenérem, který je známý tím, že má často střídání připravena před utkáním. Když však dojde k tomu, že se týmu nedaří, tak střídání týmu dost haprují a občas se po nic hra Slavie úplně rozpadne. Stačí vzpomenout na jarní utkání s Hradcem. Sešívaný realizák taky většinou čeká se střídáními poměrně dlouho a málokdy se odhodlá ke změnám už v poločase. Přitom včera to k prostřídání svádělo, zvlášť když na lavičce byla až neuvěřitelná kvalita. Změny však přišly až po inkasované brance, ale ani s těmi nedošlo k zásadnímu posílení útoku, zvlášť když na hrot šel 170 cm vysoký Lingr, jehož síla je spíše při nábězích z druhé vlny. Nejsoubojovější Fila pak zůstal bůhví proč na lavičce. Takže ani zde bohužel nedošlo k žádné výraznějšímu posunu vpřed.
Problém šestý – Individuální chyby obránců
Za celé jaro nenastoupila Slavia více než dva zápasy po sobě ve stejném stoperském složení, z čehož pramenily časté chyby. Podzimní kometa Ousou vyrobila každý druhý zápas minelu, za niž by se nestyděl ani Hancko ve Stavangeru. Hovorka byl po návratu velmi nejistý a Kačarabova výkonnost šla také bohužel možná i vinou konfliktu na Ukrajině strmě dolů. Laťku si drželi snad jen zaskakující Holeš a po svém návratu Kúdela, na němž bylo ovšem znát, že není optimálně připraven fyzicky. Aby se obrana trochu stabilizovala, přivedla Slavia Eduarda, kterého nechávala s Ousouem sehrávat ve všech přátelských zápasech.
Bohužel ani ti se v Lokotrans Areně nevyhnuli jedné chybě, ale rozhodně se nedá říct, že by jejich výkon byl špatný. Když si uvědomíme, že spolu nastoupili poprvé v těžším soutěžním utkání, tak jej zvládli velmi solidně a sešívaným se zde ukazuje velký příslib do podzimní části. Pokud se ti dva ještě lépe sehrají a zůstanou zdraví, můžou být velkou zbraní Slavie. Ta však musí přijít především na to, jak začít střílet branky do uzavřených obran soupeřů.
Uvidíme, jak si problémy z Hradce ve Slavii vyhodnotí, ale je jasné, že trenéři mají po zápase hodně o čem přemýšlet, protože pozitivních změn proti jaru bylo pramálo. Už jaro ukázalo, že příprava vám mnohdy ukáže na některé věci klamavý pohled a utkání s Hradcem svléklo tým Slavie do naha. Pravda je však taková, že pokud chtějí být sešívaní v lize úspěšní, musí být lepší, efektivnější a hlavně musí mít připraven plán B, pro případ, že se nebude utkání vyvíjet podle plánu.
