Sešívaný Michal: Nastal proti Plzni mistrovský zlom?

Když se mě před zápasem číšnice v jedné restauraci ptala, jestli přijdu i po utkání. Odpověděl jsem: „Pokud vyhrajeme, tak ano. Takže přijdu.“ Jsem rád, že jsem mohl svůj slib dodržet. Od utkání s Jabloncem to trvalo více než měsíc, kdy borci v sešívaném opět dokázali předvést svou pravou sílu. Nám, fanouškům Slavie, nezbývá než doufat, že to nebyla jen pomyslná vlaštovka, ale podobné výkony se budou opakovat. Protože tohle byla ta Slavie, kterou máme rádi.

Třaskavý byl už týden před zápasem

V týdnu před zápasem se několika kontroverzními tweety předvedl pan Tvrdík. Hlavně kopnutí do Vladimíra Šmicera vyvolalo mezi slávistickými fandy vlnu nevole. Každopádně známý mě navedl k myšlence, že se mohlo jednat jen o ono „Mourinhovské“ sejmutí tlaku z týmu. A já se k tomu i přikláním. Poslední dny před zápasem se spíše než o výkonnostní krizi Slavie psalo o všem okolo a hráči měli čistou hlavu na přípravu. Pokud to tak opravdu sešívaný šéf zamýšlel, pak svůj part sehrál vskutku mistrovsky.

Klíč k výhře? Lingr.

První půle byla od borců v červenobílých dresech opět spíše prospaná. Plzeň dala branku po brilantně zahrané akci, ale pak kromě dvou útoků nepředvedla vůbec nic a v podstatě se jen bránila. I tak hledali Trpišovského svěřenci cestu do obrany Viktorky marně. Důvodem mohlo být i to, že vedle sebe nastoupili tři záložníci spíše defenzivního ražení. Když ve druhé půli přišel Ondřej Lingr, v podstatě ihned dokázal přinést do obrany Plzně obrovské zmatky. Posouval se až k van Burenovi a obrana hostí najednou začala být výrazně přetížená. Svůj vynikající výkon pak korunoval vítěznou brankou, která může hrát v konečném ligovém účtování velkou roli.

Nejen Lingr však v onu mrazivou sobotu podal skvělý výkon. Dalšími hráči, které bych vyzdvihl, byli Igoh Ogbu, oba Juráskové a Petr Ševčík. Ogbu dodal obrovskou jistotu v soubojích. V prvních zápasech byl trochu rozpačitý, ale je vidět, že jak se s týmem sehrává, tak jdou i jeho výkony prudce nahoru. Slávističtí skauti odvádí na severu Evropy skvělou práci. Matěj Jurásek přidal schopnost průniků jeden na jednoho, která do té chvíle týmu strašně chyběla. Ne nadarmo si vysloužil premiérovou nominaci do reprezentace, ale o tom níže. Obecně je potřeba pochválit střídání, která se tentokrát povedla sešívanému lodivodovi mistrně. David Jurásek pak posledních průměrných výkonech navázal na špičkovou formu z podzimu. Snad mu to takhle bude šlapat i nadále.

Ševčík v sobotu reprezentační

Speciální pochvalu si však zaslouží Petr Ševčík, a to i přes odfláknutý souboj s Mosquerou. Nic naplat, čím těžší zápas, tím lepší Ševčík. Jakoby mu bylo jedno, proti komu hraje. Letos odehrál nejlepší zápasy na Panathinaikosu, doma proti Rakówu a právě v sobotu s Plzní. Nebál se chodit pro míče, téměř nekazil, výborně zahrával rohy a skvěle rozdával pasy. Zkrátka ten Ševčík, kterého Slavia potřebuje a který hrál v základu reprezentace. Jsou tu však i dva otazníky. Jedním je středopolařovo velmi chatrné zdraví. Druhým pak neschopnost opakovat stejně kvalitní výkony i proti slabším soupeřům. Připadá mi, že se možná po letech v klubu začíná projevovat nedostatek motivace. Těžko říct. Každopádně teď už do konce sezony sešívané moc lehkých zápasů nečeká a „Ševa“ v ideální kondici bude potřeba.

Byly tam i vykřičníky

Ovšem není třeba jen chválit. Utkání přineslo i řadu vykřičníků. Opět ne úplně ideálně trefená sestava do první půle. Opětovné chyby vzadu, kdy i přes tristní výkon soupeře několik útoků pořádně smrdělo. A co mě bohužel bolí na srdičku, tak už poněkolikáté slabší výkon Standy Tecla. Přijde mi, že oproti Micku van Burenovi mu už trochu schází jeho dřívější dynamika. Ale já věřím, že můj nejoblíbenější fotbalista v tomto vesmíru ještě neřekl poslední slovo. V boji proti Spartě bude potřeba na těchto nedostatcích zapracovat, protože ta je nejsilnější za posledních osm let. Plzeň je už podle mého ze hry. Doufám, že nejen pro letošek.

Šest slávistů v reprezentaci

Světlo světa pak spatřila i nominace reprezentace a v ní je hned šest hráčů Slavie. Přiznám se, že osobně moc nechápu nominaci Davida Douděry, jehož výkony mi i u nás připadají velmi průměrné. Naopak velkou radost mám z nominace třeba u Matěje Juráska. Zároveň mám však i strach. Opakovaná dlouhodobá zranění našich borců na reprezentačních srazech jsou přeci jen varováním. Hodně slávistických přiznivců se též ozývalo proti tomu, že jsou v nominaci Ševčík nebo Holeš, kteří jsou po zranění a spílali proto reprezentačnímu trenérovi. Nevím, zda si uvědomují, že to je fakticky totéž, jako nadávat panu Trpišovskému, když Holeše nasadil třeba proti Slovácku. Každý trenér chce mít k dispozici zákonitě to nejlepší a snad nikdo nemůže rozporovat, že oba výše zmínění jsou hráči reprezentačního formátu. Reprezentaci přece nečekají žádné pouťáky, ale dost možná klíčová utkání v boji o evropský šampionát.

Jak dál?

Plzeň padla, ale je potřeba nezapomínat na to, že předchozí zápasy nebyly úplně ideální. Začátek jara dokázal vykrystalizovat kostru týmu, ale také bohužel ukázat na to, že s některými hráči se tak úplně do ligového finiše počítat nedá. Hlavně se to podle mě týká kvintetu Ewerton, Eduardo, Pech, Traoré a Provod. Hráči také nesmí usnout na vavřínech a hrát zápas co zápas jako v sobotu. Netýká se to však jen hráčů, ale také fanoušků, protože před plným Edenem jsou kluci skoro neporazitelní.